Zavři oči, už jdou

Chlapec, který chtěl být milován

Noc černá jako havraní peří a tiše šeptající vzpomínky, co brnkaly na jeho nervy.

    Z hospody, která už se znovu naplnila lidmi, byl slyšet halas a smích. Ve Smečce, co se schovávala jen o kousek dál, také zaznívaly vtipy. Na jeho účet. Bylo mu špatně, každou chvíli se začal dávit, a vypadal poněkud nedůstojně na to, jaké měl ve Smečce postavení.

    Pomalu se mu ale začínala vracet příčetnost, z čehož byl rozmrzelý. On bohužel vždycky vystřízlivěl rychle. Stačilo pár minut a bylo to pryč. Alkohol v krvi se také stal obětí extrémních regeneračních schopností, které podědil od serafů, a byl neutralizován a rozložen.

Když už mu bylo lépe a chladný noční vzduch mu ševelil ve vlasech, rázně utnul přátelské popichování ze strany svých spolubojovníků.

,,Takže tady teď budem čekat do konce světa? Nebo až se Miho zapíchne sám?" odfrkl si Darius, který by se téměř mohl vydávat za démona, kdyby zakryl těch pár bílých peříček, která v jeho křídlech zářila jako hvězdy na obloze. Svou povahou by ty hvězdy však dokázal jednoduše zadupat do země.

,,Ještě to promyslím," odvětil rychle a snažil se schovat za zbytek alkoholové mlhy, která mizela z jeho mysli rychleji než mu bylo milé.

    ,,Netroufneš si," tipoval dál Darius. ,,Možná ho zkusíš svést, co?"

    Zrudl. Jenom lehce. Tohle téma nechtěl otevírat. A všichni ve Smečce to věděli. Odkašlal si. ,,Pozor na jazyk, Darie," sykl.

    ,,Já jen, že se mi nechce přespávat za starou hospodou. Rád bych to měl z krku." Darius pokrčil rameny a prohrábl si vlasy perfektně secvičeným pohybem.

,,Chvíle, kdy byl tady mistr připravenej ho zabít, už je fuč. Začni si stlát." povzdechla si Hana a opřela se o kmen vzrostlého dubu, který stál opodál.

Obrátil pohled k oknu v patře hospody. Byla tma, nejspíš už se schylovalo k ránu. Miho určitě dávno spí. A Jack, který se kolem něho motá, taky. Bude snazší ho zabít ve spánku. Žádné prosby, žádný křik, žádný problém.

Povzdechl si. Procházel si těžkým obdobím a v Mihově blízkosti ho přemáhala slabost, která mu podlamovala kolena. Ze Smečky o tom věděli všichni. A všichni mu v tom rádi vymáchali ksicht kdykoliv bylo třeba. Někdy se s nimi zasmál, jindy po nich hodil nůž. Ale setkání s tím drobným elfem se děsil jako ničeho jiného. Děsil se stínů minulosti.

~

    Začínaly oslavy Nového roku. Hlavní město ožívalo a každý, kdo mohl, se vydával do ulic. V barevných oblecích a nařasených šatech. Všichni se snažili ukázat, kolik peněz mají, jen aby si získali úctu ostatních. Šlechtici se scházeli v palácích a v parcích, zato chudší oslavovali na střechách svých domů a terasách. Ale všichni spolu se první den v novém roce sešli a seřadili do dlouhého veselého průvodu, který se vinul skrze všechny uličky a zákoutí starého města.

    On by se býval rád bavil taky. Ale protože většina legitimních vojáků měla dovolenou, na stráži byl on se svojí Smečkou. Odveleli ho do Hlavního města, aby dopomohl tamním ,,nečistým" vojákům a aby se významní lidé mohli ujistit, že míšenci jako on rozhodně volno nemají.