Zavři oči, už jdou

Svítání a stříbro I.

    Říká se, že když elfové krvácí, pláče samo nebe.

Podle legend z lidských vesnic sestoupili elfové z nebe. Ještě dříve, než serafové. A protože byli první božské bytosti kráčející ve světě nečistých, bůh jim darem poskytl nezměrné bohatství. Aby jej však lidé neukradli, byl jejich poklad schován v jejich duši a v jejich samotném bytí. A proto elfům žilami koluje zlatá krev.

    Říká se, že může zachránit život jiných. A na černém trhu je častá ve skleněných talismanech.

    ,,To je dobrý,'' ujišťoval Jacka Miho. Zakrvácenou ruku si máčel v potůčku a drhnul ji květy, které večer nasbíral.
    Voda se třpytila a tekuté zlato odnášela pryč.
    ,,Ukaž to,'' Jack si nedal pokoj a natahoval se po jeho ruce.
    ,,To nic, neumřu na to.'' Nechtěl Jackovi ránu ukázat. Možná se bál, aby to neviděl jako další možnost k obchodování, tentokrát s krví.

    ,,Tak dělej, jenom se kouknu.'' Popadl ho za zápěstí a Miho ucukl.
    ,,Nesahejte na mě!''
,,Neřvi.''
,,Přestaňte!'' Jejich současná situace nápadně připomínala jejich první setkání na trhu, jenom jejich role byly obráceně.

Jack prudce foukl Mihovi do obličeje. Křik utichl. Miho šokem zmlkl a zíral na něj, bez sebemenšího pohybu.
Fungovalo to vždycky a na všechny. To zmatení, které Jack dokázal vyvolat jediným fouknutím, dokonale paralyzovalo. Bylo to až smutné, jak moc to mladého elfa zaskočilo.

    Chvíli mezi nimi bylo ticho a ani jeden z nich se nepohnul, ozýval se jen noční les, který je objímal ze všech stran. Načež Jack vyhrnul Mihovi rukáv až k rameni a konečně si pořádně prohlédl jeho levou ruku.
    Miho neprotestoval. Zřejmě byl ještě stále myšlenkami zaseklý na Jackově nečekaném útoku. A nebo už možná neměl sílu na jakýkoliv odpor. Byla hluboká noc a někdy k tomu dojít muselo.

    Jeho ruka vypadala hrozně. Rameno měl úplně modré a přes celou ruku se táhla vyrážka až k zápěstí. Na některých místech, kde modré fleky přecházely v broskvovou kůži elfa, byly drobné ranky, z nichž mu po ruce stékaly stroužky krve. Věc byla aktivní a pojídala svou oběť. Zaživa. Barevné okvětní plátky, které ještě před pár hodinami rostly na zelených stoncích kolem stromů, se mu lepily na kůži a celé zmuchlané tak působily jako několik dní staré.

    Ale kdyby byl Jack umělec a nevěděl, že Mihův život se tímto chýlí ke konci, vzal by do ruky štětec a barvy a celé to namaloval. Krása se mísila s hrůzou. A modrá zářila na jeho těle. A bylo jí tolik, že Jack nevěděl, co s tím. Z toho nevědomí ho přepadala panika. Nebyl zvyklý na bezradnost, kterou v něm tento pohled vyvolával.

    Mihovi se zachvěla ruka. První známka slabosti, kterou za celý den projevil. A možná proto, že Jack se na něj díval tak bezradně a vyděšeně, se Miho rozplakal.
    Jack zpanikařil. Co má dělat? Ještě před sebou nikoho plačícího neměl, na utěšovaní ho neužije. Vůbec nečekal, že by Miho mohl být takhle citlivý. Ať už to způsobily silné emoce nebo bolest. Nebo možná pyl z květů, které si roztíral na kůži. V těchto končinách si nikdy nemůžete být jisti, zda květy nejsou jenom mimikry jedovatých organismů.

    ,,...nebreč,'' zachraplal Jack a začal mu čistit ranky od květů. Nekrvácelo to moc. ,,Já vim co dělám, nemusíš se z toho hroutit.''
    ,,Ale ty kytky pomáhají,'' zamumlal Miho v reakci na jeho ochotu mu ruku očistit a odvrátil zrak. Zíral do vody a popotahoval, ocenil by kapesníček nebo pohlazení. Navíc mu začínalo být dost chladno. Foukal vítr a od potůčku se rozlézala zima.

    ,,Jo? A na co? Zatím se na tebe jen lepěj.''
    ,,Chladí to.''
    ,,Kytky tě chladěj? Divný. '' Jack se začal rozhlížet okolo, jestli neuvidí něco, co by se dalo použít jako obvaz. Možná nějaké velké listy? To by asi šlo. A rozhlížel se taky proto, aby se na Miha nemusel dívat, až se zeptá na otázku, na kterou si stejně dokázal odpovědět i sám:
    ,,A bolí to?''
    Co myslíš, ty idiote? Ta Věc ho žere a ty se ještě ptáš, jestli to bolí, káral Jack sám sebe v duchu. Měl špatné svědomí, že ho rozbrečel. To proto byl na sebe tak přísný.

    ,,Jen trochu.''
    ,,Jen trochu?''
    ,,Už jsem si na to zvyknul, víte?'' Miho si protřel oči. Pláč byl ten tam. Chvilková slabost odešla stejně rychle jako předtím přišla a už tu opět byl ten starý dobrý Miho s lehkým úsměvem na rtech, co se snažil vidět v každé situaci a v každém člověku to dobré. Možná, že něco dobrého viděl i v Jackovi.

    ,,Aha,'' zmohl se Jack na tu nejubožejší odpověď. ,,Co s tím obvykle děláš? Zavazuješ si to nebo...?''
    ,,K ránu to vždycky přejde.''
    ,,Jo, to dává smysl. Takovýhle Věci jsou noční zvířata. Ale my do rána čekat nemůžem, taky se chci vyspat.''

    Ale čím to zavázat? Kus látky Jacka napadl okamžitě, ale odmítl kvůli komukoli ničit svoje oblečení. Utratil za něj nemálo peněz a navíc nebude plýtvat na nějakého elfa. Beztak by toho byla škoda. A později by se mu to určitě nějakým způsobem vymstilo.

    A tak, ve vší slušnosti a bez jakéhokoliv varování, urval Mihovi rukáv z toho pěkného bílého hávu, který nosil, a roztrhl jej tak, aby se dal omotat kolem předloktí. Miho nic neřekl. Jenom si zakryl oči, snad v zoufalství nad svým drahým oděvem. Snad proto, že se nechtěl dívat na Jackovo ubohé počínání. Snad kvůli slzám, co se mu znovu draly do očí. Cítil se trapně a připadal si ponížený.

,,Budem tohle podstupovat každej večer nebo se někdy i vyspíme?'' ptal se Jack stylem, který naznačoval, že ho celá tahle akce nesmírně vyčerpává a obtěžuje, a že by mnohem radši kydal hnůj než aby Miha v téhle pozici viděl znovu.
,,Je to jen občas,'' mumlal rozechvělým hlasem. ,,Jednou za pár dní.''
,,Fajn.'' Jack chlapci pevně obvázal levé předloktí, kde bylo ranek nejvíc a látku zauzloval. ,,Proč jsi mi to neřek? Taháme za jeden provaz, ne?''
,,Nechtěl jsem obtěžovat,'' Miho byl bledý jako stěna. Obličej mu téměř splýval s pláštěm. A rozhodně to nebyl jenom efekt měsíčního světla. Ztratil příliš krve? Ne, zas tak moc to přece nekrvácelo. Nebo že by se do něj doopravdy dala zima? A nebo to prostě byl strach? Strach o život a o bezpečí? Strach z Jacka...?

Záchvat editace a touhy sdílet další část mě posedl během dopoledne. A tak jsme tady. Kapitolka je rozdělená na dvě části, tak nebuďte zmatení.
Naviděnou~~
_ramenWRITER_