Zavři oči, už jdou

Sušenky, další sušenky a povídání

    Vyšel z paláce tiše, vzpřímeně. Zakrvácený meč si otřel do tmavých kalhot. Zůstaly po něm zlatavé fleky, které se třpytily na slunci.

    Hana ho následovala. Stáhla si z rukou zamazané rukavice. Už tu na ně čekali. Celá jejich Smečka.

    Čekali, až se vypořádají s výslechem, který ale k jejich smůle k ničemu nevedl. Byli by si ulehčili celé pátrání.

Bylo mezi nimi ticho. Z jejich očí bylo snadné vyčíst, že přímou stopu nenašli, a to že je sice nenaštvalo, ale nejlepší náladu taky neměli.

Kývl na Hanu a ta kývla na ostatní. Ozvalo se jen zašustění křídel, jak se všichni vznesli do vzduchu a vydali se vstříc mrakům. Všichni až na něj.
On zamířil k hlavní bráně, kde už čekala stráž. Zaťal zuby při pohledu na ta tmavá opeřená křídla. Kdyby měl jeho otec jenom trochu rozumu, měl by taky taková a mohl by si v klidu žehlit hloupou, ale pěknou uniformu, a trávit odpoledne u krásných paláců a krásných žen.

,,Ani jeden výkřik," prohodil směrem ke strážci.
,,Všichni jsou mrtví?"
,,Všichni, co byli uvnitř."

Přemýšlel, jak se strážný asi tak cítí. Osoba, co měla mistry léčitele chránit se postavila na druhou stranu a sledovala, jak jsou jeden po druhém brutálně povražděni. A byl si jistý, že tahle osoba toho nejspíš využije a půjde do paláce ukradnout peníze nebo aspoň něco, co by mohla prodat a na konci své směny tak vydělat.

,,Stihli jste to rychle," strážný mu pohlédl do očí. ,,Za patnáct minut. "
,,Nepodceňuj elitu," zvedl bradu. ,,Odešli zprávu, že se vydáváme mimo město. Že výprava nebyla úspěšná."S těmi slovy se otočil a máchl křídly.

,,Tak výprava nebyla úspěšná? Špíno," slyšel ještě za sebou, ale neohlédl se. Věděl, že do tváře by mu to strážný neřekl. Netroufl by si. Protože i přes svou nečistou krev patřil do elitní vojenské jednotky. Strážný si to uvědomoval a věděl, kam až může s pohrdáním zajít.

    O několik desítek kilometrů dál Jack konečně našel Miha v místní pekárně. Podle slov nervózní prodavačky vykoupil většinu sušenek a svým vzhledem odstrašoval zákazníky.

    ,,Nechápu to," prohlásil elf, když ho Jack konečně dostal na ulici. ,,Jak bych zrovna já mohl odstrašovat zákazníky? Já?"

    ,,Tady seš v konzervativním zapadákově, kde elfy nemaj, no. Ani žádný vysoko postavený šlechtice a podobný kraviny. Nejsou na to zvyklý." Jack si bez zeptání vzal jednu ze sušenek, které Mihovi ještě zbyly, a které rychle naházel do papírového sáčku při uspěchaném odchodu.

    ,,Nemůžeš se tady jenom tak motat," vrčel dál a měl chuť mu vrazit pohlavek. Jenom tak. Ne že by se tak moc prohřešil, ale Jacka by to zklidnilo. Ulevilo by se mu. Nepříjemná atmosféra v ulicích mu totiž brnkala na nervy už od příjezdu.

,,Kdo to měl vědět?" mumlal si tiše Miho a neochotně následoval Jacka, svolný k tomu se chvíli držet při něm.

Jackovi bylo hned jasné, že Miho utrácel. Utrácel hodně. Měl nový plášť a novou tuniku a v té nové tašce skrýval určitě ještě další nové věci. Ale jestliže měl pak peníze i na sušenky a nijak se neomezoval v jejich množství, odhadoval, že něco mu ještě zbylo.
A tak se rozhodl zaútočit.