Zavři oči, už jdou

Princové a myši

    Jack byl člověk. Úplně obyčejný člověk, co potřebuje třikrát denně jíst, pít a taky spát. Byl člověk, který byl na svoji rasu až příliš vysoký, ale nedosahoval vzrůstu démonů. Vyčníval v davu, ale nebyl nijak výjimečný. Na první pohled. A na ten druhý se zdál prostě jenom divný.
    Na černém trhu byl známý jako jen málo lidí. A dokázal si vydělat slušnou hromádku peněz, díky níž se mohl najíst i víckrát než jen třikrát denně. Dlouhé vlasy si stahoval do ohonu a nikdy nenosil krátké kalhoty. Měl na to takovou zásadu. Aby ho nekously myši nebo nějaká jiná havěť. Bylo jí tu hodně. Hodně zbytečně agresivních zvířat, co se potýkala s napadením ,,divnejma věcma'', jak tomu říkali místní.
A Jack ty ,,divný věci'' prodával. Naučil se je chytat a ty méně nebezpečné jenom sbírat. Častokrát byly tak malé, že se vešly do lahvičky o velikosti malíčku. Zjistil, že vidět Věci, je jistá výhoda. Byl to důvod, kvůli kterému byl každým dnem v ohrožení života. Ale taky to byla příležitost k obchodování.
Věci byly nelegální a nebezpečné. A proto po nich byla vysoká poptávka. A Jack, jako jeden z mála, kdo byl schopen s nimi komunikovat, toho využíval. Přestože po něm šlapala vláda a hrozila mu poprava, věděl, ve kterých městech se může více méně bezpečně ukrýt. Protože i vojáci a šlechta kupovali Věci.

,,Máš?''
,,Podle domluvy.'' Jack odevzdal kupci lahvičku s nažloutlým hustým slizem a přepočítával peníze. ,,Dej si bacha, ať nejsi v dosahu, když ho pustíš ven.''
,,Nepůjdou po mně teď nějaký divný duchové, když jsem to koupil, že ne?''
,,To nezaručuju.''
Jack se neptal, na co ostatní Věci kupují. Nezajímalo ho to a nestálo mu to za problémy. A možná by ho pak trápilo svědomí.

Na tržišti to páchlo. Mísily se tu pachy všech ras a všeho zboží. Od lidí až po víly. Od jídla až po zbraně. Jenom serafů tu bylo málo. Ti se vždycky drželi ve svých palácích a téměř nevycházeli. Na trh jim chodili služebníci. Když Jacka jednou málem chytli, tak si představoval toho serafa, jak se usmívá a doufá, že na jeho popravě vydělá a proslaví se. Představoval si, jak tomu šlechtici urve obě křídla a nechá ho shořet na hranici. Uklidňovalo ho to.

    Z nebe spadly první kapičky deště. Bylo horko a dusno, je dobře, že konečně zaprší. Stánkaři začali vytahovat plachty, co by si pověsili nad zboží, aby nezmoklo. Zákazníci se buď rozcházeli a nebo nasazovali kapuce. Jack neudělal ani jedno. Trocha deště mu nevadila, zažil i horší věci.
    Sledoval, jak se drobná mourovatá kočka snaží hlavou prorazit díru do zdi. A sledoval, jak jí za ušima vyrůstají nazelenalé parazitické houby. Věci. Ostatní je neviděli a kočku obloukem obcházeli. Když se na zdi objevila krev, Jack vstal a vydal se pryč. Proč té kočce nepomohl? Mohl by... Ale nebyla to jeho věc. Bylo mu to jedno.

    Někdo mu zaťukal na záda. Nejprve to Jack nechal být a šel dál, ale když se za ním ozvalo naléhavé volání, otočil se přes rameno.
Spatřil drobnou postavu. Zahalenou v bílém plášti, hlavu měla zakrytou.
    ,,Jack?'' zeptala se.
    Jack s povzdechem přikývl.
    ,,Potřeboval bych od vás pomoct.'' Znělo to naléhavě.
    ,,Hele, dneska už jsem skončil. Jestli chceš něco koupit, stav se zejtra.'' Jack se znovu dal do kroku. Chtěl se jít najíst.
    ,,Ale je to naléhavý!'' Postava ho chytila za rukáv. Ne že by v tom byla nějaká síla, ale Jacka to zaskočilo. Vysmekl se ze sevření.
    ,,Nešahej na mě! Nech mě bejt.''
    ,,Prosím, je to důležitý! Potřebuju, abyste mě vyslechl!''
    Jack o to nestál. Znovu se dal do kroku a když ho postava znovu zkusila chytit za rukáv, tak se Jack obrátil a jednoduše ji uhodil. Nestál o nějaký problém, ale taky nestál o to, aby ho někdo napadal a sahal na něj. Svoje obchody má vždycky předem domluvené a nějaké škemrání cizinců ho nezajímá.
    Uhodil tu postavu tak silně, až jí z hlavy slezla kápě a odhalila její tvář. Tvář chlapce. Elfského chlapce.
    Jack se zarazil. Ale ne kvůli tomu, jak se chlapec tvářil. Ne proto, že dost možná patřil mezi prince elfské rasy.
    Bylo to kvůli modré vyrážce, kterou měl pod pravým okem.

První kapitola za námi! Na druhou si budete muset chvíli počkat. Těší mě vidět moje nápady sepsané ve větách. Konečně to dostává ucelený obraz.
_ramenWRITER_