Zavři oči, už jdou

Zápalky, opilost a levobočci

,Jsi si tím opravdu jistý?" šeptl rozrušeně Miho. Představa ohně na kůži se mu ani trochu nelíbila. Atmosféru strachu umocňoval i fakt, že Jack nevypadal jako úplně věrohodný lékař.

,,Samozřejmě. Je to jasný jak facka."

Ještě té noci se odebrali do místní hospody, kde Jack donutil Miha vysolit hromadu peněz za pokoj s krbem a trochu soukromí, které rozhodně nebylo bráno jako samozřejmost.

,,Nejste ty nejdivnější lidi, co už u nás spali," prohlásila tehdy hospodská a prohlížela si elfovo drahé oblečení třpytící se na světle. ,,Ale rozhodně jste ty nejprachatější."

,,Vážně?" nadchl se Miho. Pro jednou byl v něčem lepší než ostatní,výjimečnější, a téměř se rozpovídal o tom, kolik průměrně denně utratí za sladkosti a hedvábné látky.

Jakmile za nimi zapadly dveře od pokoje, Jack zamkl a rozdělal oheň. Byl strašlivě natěšený. Tak jednoduché to řešení bylo. Řešení, pro všechny elfovy problémy. A měli ho celou dobu na dosah.

,,Poslyš," ozval se znovu Miho, který opravdu nevěřil Jackovým lékařským postupům, ,,já si vážně nemyslím, že to bude fungovat. Ta vyrážka nezmizela, když jsem seděl u táboráku nebo si četl nad svíčkou, a to jsem byl v těsné blízkosti ohně."

,,To je něco jinýho. Já tu Věc prostě nechám shořet!" Jack se cítil jako profesionální pyroman a nesmírně ho to těšilo. Cítil se důležitý.

,,Já ti nevím..."

,,Malej se bojí, měl bys ho obejmout, Jacku," halekal Noah sedíce na krbové římse, dostatečně daleko od plamenů, ale dostatečně blízko představení. Opíral se o zeď s koleny přitisknutými k hrudi.

,,Tak dělej, svlíkni se, ne?" Jack se snažil onu Věc jemu blízkou jako bratr ignorovat.
Miho ale jen stál uprostřed místnosti a bylo zřejmé, že není ve své kůži. Kousal se do rtu a rozhodně neměl v plánu sundat si tu pěknou vyšívanou tuniku, co si koupil toho dne ve městě.

,,Chceš se toho zbavit nebo ne?"
,,Nepočkáme s tím? Jestli se náhodou nenajde nějaká jiná možnost? Nějaká... bezpečnější?"

,,Nezdržuj prosímtě." Jack silou býka popadl Miha za zápěstí a sedl si s ním k ohni.

,,Předtím jsi mluvil o nějakých květech přece," elf vrhnul letmý pohled na dveře.
,,Bojíš se?" uchechtl se Jack a už se sápal Mihovi po oblečení.
,,Ne, to ne!" Miho ho odstrkoval a snažil se nepanikařit.  ,,Opatrně na tu látku!"
,,Tak dělej," poslední slabiku Jack schválně protáhl. ,,Nemám na tebe celou noc."

,,Máš snad i nějaké jiné povinnosti?" Miho zoufale odváděl řeč na jiné téma ve snaze přece jenom oddálit to, co se na něj chystalo, ochotný konverzovat o čemkoli, jestli to pomůže.

,,Možná," odvětil Jack.
,,To sotva," komentoval situaci ze svého pohledu Noah a přispíval tak ke všeobecnému chaosu, který vyplňoval pokoj.

,,Tak dělej, Miho. Budeš to mít za sebou a už tě to nebude trápit. Žádná bolest, žádný krvácení. Možná se dožiješ i poklidného stárnutí a vnoučat. No není to snad supr nabídka?" Jack sledoval, jak Miho zírá do ohně a zvažuje, jestli mu to za to stojí. Představoval si, jak se drobnému elfovi v hlavě otáčejí ozubená kolečka.

,,Nespálíš mě, že ne?" Ujišťoval se Miho ještě.
,,Neboj, už jsem to dělal tisíckrát," prohlásil sebejistě Jack, aniž by měl byť jedinou zkušenost. ,,A začnu s tím co máš na obličeji."