Harry Potter a cesta zpět

Kapitola šestatřicátá

Dobrý den, velice děkuji všem, kteří dočetli moje první dopsané dílo až sem. O několik řádků níž naleznete poslední kapitolu k tomu to dílu. První čtyři kapitoly jsem napsal pouze pro sebe a nikdy mě nenapadlo, že to někdy zveřejním. Doufám že tato povídka stála za váš čas. Ještě bych rád přidal malé shrnutí... první kapitoly jsem napsal v červnu 2021, poslední dnes 4. dubna 2022, celkový počet slov je 88.464 a 355 stran A5. 

Také bych se všem čtenářům chtěl omluvit, že přidání poslední kapitoly trvalo tak dlouho, bohužel mě zradila technika, a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se dostal k novému počítači, na kterém jsem konečně mohl dokončit svoji práci. A teď už bych vám chtěl popřát příjemné čtení a hodně zábavy.

________________________________________________

Byl jako v mrákotách, za maskou smrtijeda, který na něj vyslal jednu z neodpustitelných kleteb, se skrývala tvář Ginny Weasleyové, Fred, George i Ron hlasitě vykřikli a rozběhli se směrem ke své sestře. Harry ji oživil ale nechal ji stále spoutanou. „Co si o sobě myslíš Pottere! Koukej mě rozvázat." „Proč bych to měl dělat?" „Abych mohla dokončit, co Voldemort nedokázal." „Mladá dámo, nenecháme Vás, abyste zabila pana Pottera, budete souzena a odsouzena podle práva." Vmísil se do rozhovoru Brumbál, jen nám prosím vysvětlete, proč jste něco takového udělala." Brumbál kývl na Severuse a ten ji nakapal pár kapek veritaséra do úst. „Znovu se ptám, proč jste to udělala slečno Weasleyová?" „Protože mě zradil, chtěla jsi ho jednou vzít, to je přeci sen každé ženy, že si vezme bohatého prince, a tenhle byl skutečně jedinečný, Chlapec-který-přežil s titulem Sir, patřící mezi nejstarší čistokrevné kouzelníky v Anglii, navíc velmi bohatý. A on o mě nikdy nezavadil ani pohledem. Harry Potter je prostě můj." Najednou kolem Harryho proletěla ruka, která mlaskla o tvář. Zrzavé děvče bolestí vyjeklo a s nepříčetným pohledem se podívala na jedno z dvojčat, které jí právě udělilo pořádnou facku. „Ginevro, jak jsi mohla takhle zradit rodinu?" „To bylo jednoduché, když se ten samolibý, nanicovatý Potter zamiloval do bláznivé Láskorádové, myslela jsem si, že to je jen taková přechodná záležitost, chtěla jsem, aby byl můj, ale dal mi jasně najevo, že chce jen jí. Tak jsem se přidala k Pánovi zla. Nejprve jsem dostala jednoduchý úkol, sledovat Harryho Pottera, po nějaké době mi přišel vzkaz, abych na něj použila komunikační kouzlo, které mělo zajistit spojení mezi ním a Pánem zla. Ale nepodařilo se mi to. Pán zla hodně zuřil, zažila jsem jeho hněv na vlastní kůži." „Jak jste dokázala utajit, že jste smrtijed?" „To vymyslel pán zla, nenechal mi vypálit znamení, domníval se, že by to Brumbál nějak zjistil." Ginny se s úšklebkem podívala na Harryho a svůdně na něj mrkla. „Myslím si Harry, že teď nám nic nebrání, abychom byli spolu." „To opravdu nehrozí, raději bych do konce života byl sám než být po boku smrtijeda." „Harry Pottere, jsi ubožák." „Ne, není to ubožák, ubohá jsi ty Ginny, myslela jsem si, že jsme kamarádky, ale když tě teď vidím, tak tě musím jen litovat." Lenka, která se připojila ke skupině vyšetřovatelů se znechuceně podívala na svoji bývalou kamarádku, pak jemně chytila Harryho za ruku odvedla ho pryč do hradu.

Mezitím Albus se Severusem odmaskovali poslední tři smrtijedy. Jedním z nich byl Lucius Malfoy, druhým byl Kornelius Popletal a třetí Macnaire. Severus je prolil veritasérem a chlapci se „dobrovolně" rozpovídali, popsali, jak Voldemort plánoval dnešní útok, i kolik dalších lidí bylo věrných Pánovi zla, Albus si všechna jména zapsal, aby je mohl předat Amelii Bonesové, která by pak mohla zahájit podrobné šetření v řadách ministerstva. Když už bylo všechno současné zlo zažehnáno, objevila se skupina bystrozorů v čele s madame Bonesovou. „Co se to tu stalo Brumbále?" „Byli jsme napadení, Lord Voldemort, nás se skupinou smrtijedů napadl, pán Potter se postaral o Toma Radlea, jeho tělo leží támhle" Brumbál ukázal na mrtvé tělo nejobávanějšího černokněžníka všech dob. Bystrozoři se nahrnuli k mrtvole a uznale obdivovali, jak dopadl ten-jehož-jméno-se-neříká. Zaměstnanci ministerstva udělali několik fotek masakru na Bradavickém nádvoří, a hlavně nafotili Voldemorta, jako důkaz, že je opravdu mrtvý a již se do světa živých nevrátí. Pak si šli vyšetřovatelé popovídat se všemi zúčastněnými. Obzvlášť je zajímala výpověď přeživších smrtijedů a Harryho samotného.