Harry Potter a cesta zpět

Kapitola třetí

  Bylo ráno, za okny už dávno svítilo slunce, ale černovlasý chlapec stále ještě spal. „Hej! Kluku! Koukej už vypadnout z té postele, nebo Ti dám za vyučenou, dostaneš, takových facek, že tě ani tvá máma nepozná!" Harryho probudil strašný řev strýce Vernona, nechtěl riskovat výprask, kterým mu jeho příbuzný vyhrožoval. Během několika vteřin byl na nohou. Věděl, co musí udělat. Sešel do kuchyně, kde teta musela připravovat snídani pro svého manžela a syna. „No to je dost kluku, snad si nemyslíš, že se tu budeš jen flákat, chop se pánví a koukej dodělat snídani." Vyjel na něj strýc. Mládenec na nic nečekal, chopil se připraveného nádobí, postavil se k plotně dal se do dodělávání snídaně pro své hrozné příbuzné. Když voňavé a chutné jídlo bylo na stole a nádobí umyté „dovolila" chlapci teta Petúnie, aby si vzal kus okoralého chleba a zmizel jí z očí.

  Harry se odebral znovu do svého pokoje, kde čekal na Dobbyho se snídaní. Netrvalo ani patnáct minut a s tichým puf se v pokoji objevil malý domácí skřítek. „Pane Harry, Dobby Vám nese snídani, jak Dobby slíbil panu Severusovi, tady máte, vezměte si." Vybídl skřítek Harrymu tác s míchanými vejci, opečenou slaninou a křupavými toasty. Harry se ochotně pustil do přineseného jídla a mezi sousty si povídal se svým malým kamarádem. „Ty, Dobby, měl bych na tebe velikou prosbu, potřeboval bych sehnat nějaké věci k poražení Voldemorta." Dobby vystrašeně vypískl. „Omlouvám se kamaráde, k poražení Ty-víš-koho." „Dobby rád pomůže Harrymu Potterovi, pane Harry." „Dobby, to, co po tobě budu potřebovat, není ani jednoduché, ani moc bezpečné, a dokonce ani v mezích zákona." „Nebojte pane, Dobby rád pomůže." „Dobrá Dobby, potřeboval bych po tobě, aby ses přemístil do trezoru Bellatrix Lestrangeové a našel tam zlatý pohárek, který na sobě má rytinu jezevce, ale nesmíš se tam ničeho dotknout, myslíš že to dokážeš?" „To nebude problém pane Harry, Dobby už v trezoru madame Lestrangeové byl s Malfoyovými, takže to pro Dobbyho bude maličkost pane." Chopil se nadcházejícího úkolu nadšeně skřítek. Než mu stihl Harry něco říct, už se Dobby přemístil pryč. Harry byl tak nervózní, že odložil i talíř se snídaní a jen mlčky seděl a čekal.

  Skřítek se objevil během několika minut, Harry na něho koukal se zatajeným dechem, viděl že skřítek drží v ruce malý, zlatý pohárek a usmívá se od ucha k uchu. „Pane Harry, Dobby to dokázal pane, nebylo to vůbec těžké pane Harry. Dobby má pro Vás, co po něm pan Harry chtěl." Ten malý tvoreček skákal mladému Potterovi štěstím po pokoji a ukazoval Harrymu co pro něho přinesl. Harry několikrát zalapal na prázdno po dechu a otevřel šuplík, kam Dobby pohár Helgy z Mrzimoru položil, když se tak stalo, černovlasý chlapec ihned zásuvku zase zavřel. „Výborná práce Dobby, jsem nadšený, moc Ti děkuji." Harry se s laskavostí ve tváři podíval na svého malého kamaráda a pohladil po hlavičce s velkými plandavými uši. Chlapec, který přežil se posadil k psacímu stolu, vytáhl z brašny kus pergamenu a brk s inkoustem a dal se do sepisování svých cílů a také poznatky z minulé budoucnosti, už nyní věděl, že budoucnost, jak ji zná se změní anebo už byla změněna. Nejprve si sepsal, co věděl o viteálech a kde by se měli nacházet. Také přemýšlel, jestli to, co se stalo, řekne svým přátelům, ale věděl, že to je nyní jeho jediná zbraň proti Voldemortovi, takže se nakonec rozhodl, že jim prozatím nic nepoví.

  Už byl podvečer, Harry musel přes den sloužit v domě, pod bedlivým pohledem tety Petúnie. Konečně se dostal do svého pokoje, kde na něho už čekal domácí skřítek s tácem chutného jídla a několika lektvary. „Pán Snape dal Dobbymu pro Harryho Pottera i nějaké lektvary, pane Harry. Máte je vypít ještě před jídlem pane." Skřítek trhnul hlavou, až mu o ní zaplácali uši, směrem k lahvičkám, které Severus přislíbil Harrymu, aby jeho tělo mohlo využít veškerou energii z jídla, jak mu vysvětloval již předchozího dne. Chlapec do sebe s lehkým odporem vyklopil obě lahvičky a dal se do zaslouženého a očekávaného jídla. Než celý tác vyprázdnil, zjistil že již není sám jen se skřítkem. V jednom z rohů postával všemi obávaný profesor lektvarů, Severus Snape, a usmíval se na něj.