Harry Potter a cesta zpět

Kapitola desátá

Harry se probudil brzy ráno, stejně jako v posledních několika týdnech. Potřeboval si ověřit jednu ze svých teoriích. Otevřel svůj kufr a za pomocí dlouhého žebříku sešel až na samé dno. „Proč někdo vlastně v kouzelnickém světě staví domy, když můžou mít tento kufr." Pomyslel si s úšklebkem. Když už byl v naprostém soukromí, vytáhl z kapsy knihu, kterou si vzal ze svého trezoru. Opatrně se do knihy začetl a byl víc a víc zaujatý textem, byla to pro něho v tuto chvíli jedna z nejcennějších knih, které měl ve svém vlastnictví. Našel kouzlo, které mělo odhalit, jestli je nějaký předmět, nebo osoba pod vlivem černé magie, a mělo to platit i na viteály. Odložil četbu a zavolal Dobbyho. Během několika okamžiků se s tichým puf objevil jeho malý přítel. „Doby, potřeboval bych po tobě ještě jednu laskavost, mohl bys mi donést deník Toma Raddleho? Potřeboval bych si něco ověřit." Skřítek jen přikývl a zmizel. Než se Harry nadal, malý tvoreček se před chlapcem hluboce uklonil a podal mu starou knihu vázanou v kůži s iniciály T.R.R., poté skřítek opět zmizel. Harry si mezitím položil deník Toma Radla na zem před sebe a za použití své nové hůlky pronesl magickou formuli „Et magicae ostendit mihi si adhuc mansiones in tenebris vos" Knížka s koženou vazbou se zvedla několik centimetrů nad zem a začala modře zářit, což znamenalo že daný předmět býval proklet černou magií, ale v současné době je magie zbaven. Potom Harry položil před sebe medailonek Salazara Zmijozela a zopakoval kouzlo, zlatý přívěšek se rudě rozzářil a mladý čaroděj si tak potvrdil, že šperk je stále viteálem. Teď byl na řadě sám Harry, potřeboval s jistotou vědět, jestli i on je stále viteálem a bude tak muset znovu zemřít. Namířil na sebe hůlkou a již po třetí pronesl latinskou formuli „Et magicae ostendit mihi si adhuc mansiones in tenebris vos" chvíli se nic nedělo, najednou se jeho tělo vzneslo a začalo zářit bíle. Mladík byl poněkud v šoku, čekal že bude zahalen v modré barvě, jako tomu bylo u deníku. Rychle nalistoval potřebné strany a začetl se. „Září-li předmět bíle, nebo světle růžově, zajisté se jednalo o živou bytost, která byla ovlivněna dlouhodobě vlivem černé magie, možná dokonce přímo viteálem. Jedná-li se o bílou barvu znamená to, že daný již není ovlivňován černou magií ale i nadále bude mít v sobě magii, která ho posedla, čím víc se barva přibližuje k červené, znamená to, že působení temných sil skončilo nedávno, nebo prokletí zrovna končí." Harry dočetl text a pak se musel posadit a zamyslet se nad tím, co se dozvěděl. „Takže i když už nejsem viteál, znamená to, že budu mít stále jeho magii. Takže mi asi stále zůstává hadí jazyk. To by nemuselo bít na škodu." Zavřel oči a ponořil se do svých myšlenek, až se dostal až k mentální bariéře, utřídil si nové poznatky do regálů ve své mysli a ujistil se, že jeho nitrobrana je pevná a neproniknutelná. Když si byl jist, že se nic z jeho mysli nedostane ven probral se z meditace, uklidil všechny viteály do svrččího váčku a opustil svůj kufr.

Jako každý den zamířil rovnou do místnosti, kterou pro něj připravil jeho kmotr a dal se do cvičení Aikida, zanedlouho se k chlapci připojil i Sírius a tak se jejich společné trénování přesunulo jiným směrem. Postavili se proti sobě a zkoušeli jeden druhého porazit v přátelském bojování. Když to ráno Harry už asi po páté vyhrál nad Blackem, a držel ho v páce, která bránila jakémukoliv pohybu, Sírius se vzdal. „Jsi fakt třída chlapče, jak to jen děláš? Ať se snažím sebevíc, nedaří se mi tě porazit, a to trénuji i večer." „Je to snadné tichošlápku, není to jen o technice, je v tom něco víc, musíš se uvolnit, přestat myslet a jen vnímat pohyby soupeře. Velmi by ti v tom pomohla nitrobrana." „To je věc, kde poněkud plavu víš, sice si umím uchránit mysl, ale obávám se, že kdyby na mě použil nitrozpyt Brumbál, Temný pán nebo ten umaštěný upír, který vás učí lektvary, dostali by se mi do hlavy dřív něž bych stihl něco udělat." „A proč někoho nepoprosíš, aby ti pomohl?" „A koho bych se tak měl asi tak zeptat? Brumbála? Ten má nyní tolik práce, že se tu ukáže jen na schůze a pak zase rychle zmizí." „Tak se zeptej Snapea, vím, máte mezi sebou spoustu otevřeného příkoří, ale myslím si, že kdyby ses mu omluvil, třeba by se uvolil a pomohl s tím." Blázníš? Zeptat se Srabuse? To bych raději políbil mozkomora." „To už se ti jednou málem povedlo, zapomněl jsi snad? Vím že se se Snapeem nesnesete, také vím, že jsi se k němu s tátou nechoval moc pěkně, vždyť jste ho pro boha šikanovali a pak jsi ho v šestém ročníku málem nechal zabít jedním z tvých nejlepších přátel, kdyby tenkrát táta nezasáhl, Remus by ho roztrhal na kousky. Umíš si vůbec představit, jaké by to mělo následky, ty bys byl skutečný vrah a Remus by si to nikdy neodpustil. Myslím si, že tátovi něco dlužíš, kdyby ho tehdy nezastavil, bylo by po něm. Tak seber svoji hrdost a postav se k tomu jako muž, navíc jsi i hlava rodu Blacků, chápu, že nenávidíš svou rodinu, ale nesmíš se nechat unášet nenávistí. Skus zajít za Snapeem a nejprve se mu omluvit, za to že jste ho s tátou šikanovali i za to, že jsi ho málem poslal na smrt. Myslím si, že když to budeš myslet opravdu vážně, že by mohl svolit a časem by se mohl i uráčit a učit tě pořádně nitrobranu, vždyť ten chlap musí dost často čelit Voldemortovi, jeho zkušenosti by měli být mistrovské. Navíc jste v tuto chvíli na stejné straně barikády. Co tím ztratíš, když za ním přijdeš a poprosíš ho o pomoc. Pravděpodobně si z tebe bude utahovat a mít blbé řeči, ale co jsou to jen slova ne? Když se na to podíváš z jiné prespektivy, tak to pro tebe nebu až zas tak špatné, ber to tak, že to budeš ty, kdo udělá ten první krok a pokud odmítne, ty si můžeš říct, udělal jsem pro to všechno, co jsem mohl. Zkus nad tím popřemýšlet." Sírius se na svého kmotřence podíval a viděl v jeho smaragdových očí odhodlání, porozumění, a dokonce i moudrost, přesně takový měla pohled i Lili, vždy když přiměla Jamese, aby ji vyslechl a začal nejprve uvažovat, než aby se hloupě vrhal do neznámých vod. Věděl, že jeho milovaný kmotřenec dospěl. „Dobře Harry, zkusím to, při nejbližší poradě řádu půjdu za Srabusem a zkusím se mu omluvit." „Začal bych tím, že o něm nebudeš mluvit a uvažovat jako o Srabusovi." Black se zarazil. Znovu se zahleděl Harrymu do očí a nyní tam viděl něco, co ho přinutilo zamyslet se, byl to káravý pohled s náznakem výhružky. Pochopil ten pohled dobře, uvědomil si, že má Harry pravdu, choval se pořád jako kdyby procházel pubertou a ještě do nedávna si myslel, že je Harry stejný jako James, bylo tomu ale jinak, mladý Potter jen tak vypadal, ale duši měl spíš jako jeho matka, chtěl být spravedlivý a čestný. A ta výhružka nesla také jasné poselství, určitě to znamenalo, „podělej to, a u Severuse další šanci nedostaneš." Rozcuchal, synovi svých přátel, jeho černé vlasy a povzbudivě se na něj usmál. „Dobrá Harry, slibuji, že udělám co bude v mých silách, abych se pokusil se Snapeem alespoň profesně usmířit, nemusíme být přátelé, ale máš pravdu, že jsme teď kolegové a když spolu budeme lépe vycházet, bude naše společná cesta k cíli o něco příjemnější." „A bude to mít ještě jednu výhodu, nebudeš se tak moc utápět v sebelítosti, nitrobrana Ti pomůže, abys nabil mentálního klidu, pomůže ti zbavit se napětí a vzpomínek na Azkaban. Četl jsem o tom knížku, ne teda přímo o nitrobraně, ale jednu mudlovskou, o klidu mysli, teta ji měla v knihovně, aby mohla působit před sousedkami jako někdo vzdělaný, ale já si ji pročetl, a hodně mi to pomohlo, abych se vyrovnal se smrtí Cedrika, víš." Sírius přikývl s porozuměním ve tváři, bylo to tohle léto poprvé, co se Harry zmínil o smrti jeho spolužáka. A když Black viděl, jak smířený je s tou situací jeho kmotřenec, rozhodl se, že i on překoná sám sebe a udělá vše, aby mladému nebelvírovi ukázal, že i on sám je pravý nebelvír a umí se postavit nebezpečí.

Ještě chvíli trénovali a po tom se vydali, příjemně unavení, do sprch, aby ze sebe spláchly pot a osvěžili si tak tělo i mysl. Molly měla již nachystanou snídani, když se dopravili do jídelny, zatím byli vzhůru jen oni tři a domácí skřítek Krátura, který chodil po kuchyni a otíral neviditelný prah. „Siriusi, vidím že nejsi nadšený z toho, že tu máš domácího skřítka co?" To máš pravdu Harry, nejraději bych ho propustil." Při těch slovech se domácímu skřítkovi rozzářili oči nadšením, Harrymu to však neuniklo. Věděl, že dnes již po druhé bude muset zasáhnout do minulosti, aby změnil budoucnost. „A on musí splnit jakýkoliv příkaz mu dáš?" „Ano je to pradávná magie, která je mezi kouzelníkem a skřítkem, který mu slouží." „No vyhodit ho nemůžeš, to by si pak určitě pustil pusu na špacír a myslím si, že toho tady slyšel dost, ale co takhle, kdyby ses ho zbavil jinak." 5ekl mladá Potter a lišácky se na kmotra usmál. „jak to jako myslíš?" „Tak jak to říkám, ve stylu pobertů, přeci když mu dáš příkaz, aby byl někde, kde by nemohl prudit, musí tě poslechnout ne? Navrhoval bych, poslat ho do Bradavic pomáhat skřítkům do kuchyně a zakázal bych mu mluvit s kýmkoliv a čímkoliv a také bych mu zakázal opouštět kuchyň ve škole. To by znamenalo, že se nedostane nikam, kde by nám mohl jakkoli ublížit, nebude moc nikomu nic říct, bude pořád pracovat a tebe tady nebude obtěžovat." Sírius se rozesmál na celé kolo, jako už dlouho ne. „Takže jsi přeci jen trochu poberta, už jsem se bál, že se z tebe stává upjatý páprda. Domluvím se ještě dnes s Albuse, a uvidíme co se bude moc dát dělat, když to nedopadne, pošlu ho do chroptící chýše a bude to. Jsi prostě geniální." Harry se musel sám pro sebe usmát. Věděl, že by Kráturova přítomnost vyprovokovala Síriuse k neuváženému kroku, který by pak později vedl i k jeho smrti, když ho pošle pryč, nebude mu skřítek trnem v patě a nebude si na něm vylévat zlost. Měl v plánu si pak Kráturu sám najít a předat mu rozbitý viteál v podobě Salazarova medailonku a říct mu, že práci kterou skřítkovi zadal jeho bývalý pán, Regulus, on dokončil a pak mu předá i medailonek, aby na Reguluse měl skřítek i hmatatelnou vzpomínku, věděl že bude muset trochu podvádět a použít i Síriusovo jméno, aby byl všem příjemnějším společníkem. Také si Harry slíbil, že skřítkovi řekne jeho příběh, aby si malý tvoreček uvědomil, že né všichni čarodějové jsou špatní jen pro to, že nemají nečistou krev.