Harry Potter a cesta zpět

Kapitola Sedmadvacátá

Odpoledne se pak měl konat přesun do Bradavic, aby studenti stihli večerní hostinu. Harry poprosil skřítky, aby jim už nyní dopravili jejich zavazadla do jejich pokojů, s tím, že po obědě přenesou i je. Molly s Arthurem se přemístili ještě před obědem. Oběd vid naprosto vydatný a skvostný jako vždy, Remus s Tonksovou se nechali skřítkem dopravit rovnou na ústředí Fénixova řádu, nyní v obývacím pokoji seděla osmice studentů a Sírius Black. „Síriusi, kdybys chtěl můžeš tu zůstat, mě by to nevadilo, a skřítci by měli radost, že tu mají společnost." „Lituji chlapče, ale také se musím vrátit na ústředí, navíc chystám jeden „povedený žertík" který bude vyžadovat moji přítomnost v Londýně." „Dobře, ale kdybys chtěl kdykoliv vypadnout z toho domu, stačí zavolat Loopyho a on tě sem kdykoliv přenese, stejně tak Remuse a Tonksovou." „Dobrá budu s tím počítat a těm dvěma to vyřídím. Děkuji ti za pěkný týden, byla to neskutečná změna. A nezapomeň mě informovat, až dokončíš ten svůj projekt, musím se přiznat, že jsem velmi zvědavý." „Neboj se Čmuchale, dám Ti vědět hned jak se mi to podaří." Black u toho nenápadně mrkl na svého kmotřence, usmál se na Lenku a zase se podíval na Harryho. „A nezapomeň se chovat slušně." Harry se na svého kmotra usmál a jeho pohled jasně značil, že si nemá dělat zbytečné starosti. Když se spolu rozloučili stál už vedle Síriuse Loopy a s tichým puf se rozplynuli a zmizeli z Potter Manor. Poslední přítomní počkali, než se hlavní skřítek vrátí, aby i je mohl přemístit. Netrvalo dlouho a osmi členná skupinka stála ve vstupní síni v Bradavicích. „Děkuji Harry, bylo to super, doufám, že se tam za tebou budeme někdy moct podívat." „To víš že jo Frede, chtěl bych tam být celé léto, tak určitě něco vymyslíme." Ostatní hostiteli také poděkovali a společně se vydali do svých pokojů, aby si mohli vybalit.

Harrymu vybalování nezabralo moc času, jen se nezapomněl stavit v kufru pro všechny nashromážděné viteály a se všemi předměty temné magie se vydal do komnaty nejvyšší potřeby. Nezničené viteály rozložil po zemi a vybavil si ničící kouzlo z rodové knihy. Zavřel oči, aby se mohl soustředit, instinktivně se chopil nové hůlky. Ještě naposledy posílil svoji nitrobranu, aby ho přítomnost Voldemortovi duše příliš neovlivňovala. Pak pronesl silným hlasem formuli. „Perdere in tenebris magicae quod abscondam in te. Perdere magicae, quod operuit sanguine innocentis. Remove sanguinum spiritus esse non restaurata." Předměty před Harrym se nejprve rozzářily temnotou, poté začali zlatavě zářit, oslepujícím světlem. Harry si musel zakrýt oči, potom uslyšel něco strašného, celou místností prostoupil křik Voldemortovi duše, která se silně bránila a nechtěla opustit své kotvy. Harry začal opakovat kouzlo a křik sílil. Když formuli odříkal potřetí křik Voldemorta byl tak silný, že začalo praskat a rozbíjet se vybavení v komnatě nejvyšší potřeby. Najednou bylo ticho, jen se z viteálů ještě kouřilo a Harry mohl spatřit poslední zbytek černé duše, která se v tiché bolestivé agonii rozplynula. Pro jistotu použil ještě několikrát diagnostické kouzlo, které mu potvrdilo, že Voldemort nemá už ani jeden Viteál. Od této chvíle je smrtelný. V jediné, co doufal, že se to Temný pán nijak nedozvěděl. To bylo to poslední, co by teď potřeboval, aby se Pán zla dozvěděl, že jeho jediná naděje na nesmrtelný život odešla a již nikdy se nevrátí. Harry spokojený se svou prací opustil úkryt komnaty a šel se vydat najít šedou dámu. Měl pocit, jako by mu Bradavice chtěli hledání usnadnit a prošel bez větších potíží až do jedné málo používané chodby, tam se jen pár centimetrů nad zemí vznášel duch mrtvé ženy v šedých šatech. „Heleno, prosím počkejte." Oslovil Harry Šedou dámu, ducha Havraspárské koleje. Žena se zastavila v pohybu a podezřívavě se na brýlatého chlapce podívala. „Co ode mě chceš Harry Pottere." „Chtěl bych vám jen něco vrátit, nalezl jsem něco, co kdysi patřilo vaší matce. Vím, že jste před padesáti lety řekla jednomu Zmijozelskému chlapci, kde jste ten předmět ukryla. Také vím, že tím chlapcem byl Tom Rojvold Ridle, a že zneuctil památku na Vaši matku černou magií. Helena nevěřícně koukala na Harryho, ten pak vytáhl z kapsy hábitu nepoškozený artefakt, diadém Roweny z Havraspáru. „To je matčin diadém, jak jsi ho získal Harry Pottere." „To by bylo na dlouho, není můžu jen říct, že duše Voldemorta je nyní nenávratně pryč a Vaše dědictví se tak může navrátit kam patří." „Děkuji Ti Harry Pottere, udělal jsi pro můj rod velikou službu. Ukážu Ti sochu své matky, která v sobě má tajný otvor, tam můžeš korunku vrátit. Nikdy Ti nezapomenu tvůj skutek." Helena vedla Harryho chodbami až se zastavila u jedné sochy, která byla nápadně podobná Šedé dámě. „Poklepej hůlkou na její hlavu a řekni jsem přítelem Havraspáru." Harry tak učinil a když se otevřel tajný otvor, opatrně do něj položil diadém, ještě, než nechal otvor uzavřít, vyčaroval polštářek z modrého sametu se bronzovým lemováním. Čelenku položil na něj a pak bez dalšího zdržování otvor opět uzavřel. Když se tak stalo, socha, do které dědictví Havraspáru, nabyla přirozených barev, vypadala jako živá bytost, a ne jako socha z mramoru. „Heleno, nevíš prosím, kde bych mohl najít Tlustého mnicha?" Nikam nechoď Harry Pottere, já Ti ho přivedu. Jsi od dnešního dne mým přítelem a já přátelům ráda pomohu." Helena prošla zdí a nechala tak stát Harryho samotného, netrvalo dlouho a z protější zdi se vynořil duch Mrzimorské koleje, duch Tlustého mnicha. „Dobrý den Tlustý mnichu." „Říkej mi raději Egbert, celým jménem jsem Egbert z Essexu." „Dobrá, jak si přejete. Egberte, mám něco, co by vás mohlo zajímat. Našel jsem něco, co patřilo zakladatelce Vaší koleje Helze." Harry vytáhl malý pohárek a ukázal ho Tlustému mnichovi. „Jak jsi ho sehnal Harry Pottere, je to už hodně let, co jsem ho viděl naposledy." „Ukradl jsem ho." Odpověděl Harry a mnich se zatvářil naštvaně. „Ukradl jsem ho Voldemortovi, který z něho udělal nádobu na černou magii a já jej očistil od zla, které do něj vložil a nyní bych ho chtěl navrátit zpět do Bradavic, kam patří." „Dobrá Harry Pottere, budu ti věřit, každopádně to je velmi ušlechtilé gesto, mohu že zavést k soše Helgy z Mrzimoru a ty jej můžeš navrátit jeho původní majitelce." Stejně jako před chvilkou Helena i Tlustý mnich zavedl Harryho k soše k zakladatelce Bradavic. Harry stejně jako u předešlé socho poklepal hůlkou na hlavu Helze a pronesl „Jsem přítelem Mrzimoru" Dole na podstavci se otevřel otvor, Harry do něho přičaroval polštářek ze zlatého sametu a černým lemováním okolo, na něj pak položil malý zlatý pohárek a nechal skrýš zase zmizet, i tato socha nabyla své přirozené barvy a působila živým dojmem. „Děkuji Ti Harry Pottere, Mrzimor Ti bude vždy zavázán." Tlustý mnich se s chlapcem rozloučil a nechal ho stát samotného v jedné z přízemních chodeb. Harry bojoval sám se sebou. Původně chtěl vrátit pouze diadém, ale nyní se rozhodl, že se pokusí vrátit všechny bradavické artefakty, nasadil si neviditelný plášť a vyrazil do sklepení. Nyní byl pocit, že hrad mu pomáhá byl o to větší, když se před Harrym otevřela jedna z tajných chodeb, která nebyla ani na pobertově plánku. Opatrně vstoupil do chodby a potichu pokračoval vřed. Zarazil se před majestátnou sochou Salazara Zmijozela. Potter se zahleděl na malého hádka, kterého měl zakladatel ve znaku na prsou a hadím jazykem pronesl. „Mocný Salazare, přicházím jako přítel Zmijozelu a rád bych ti navrátil tvé dědictví." I v této soše se otevřel malý otvor v podstavci, do kterého Harry vyčaroval zelený polštářek se stříbrným lemováním a položil tam medailonek. Otvor se zavřel, a i Salazar nabyl lidské barvy, jako tomu bylo u předchozích dvou zakladatelek. Harry se opět skryl pod neviditelným pláštěm a vydal se do Velké síně na večeři.