Harry Potter a cesta zpět

Kapitola třináctá

tak tu máme další kapitolu, kde se děj z velké části shoduje s pátou knihou. Zahajovací jsem nemohl ochudit o dokonalý motivační projev, všemi oblíbenou profesorkou Dolores Umbridgeovou.

_____________________________________________________________________

Cesta vlakem pokračovala rychle, Skupina kamarádu v kupé Lenky Laskorádové se příjemně bavila. Ještě dlouho po tom, co je Malfoy ve spěchu opustil, s ostudou na hábitu, se mu skupinka smála. Během cesty se u nich objevila stará dáma s vozíkem plným dobrot, kde Harry svým kamarádům a sobě nakoupil několik druhů sladkostí a různých pochutin, něco nechal i Ronovi a Hermioně, kteří přislíbili, že se za nimi během cesty staví. Byli zhruba v polovině jízdy do školy, když se dveře kupé otevřely a tam stáli Harryho dva nejlepší kamarádi. Po vyzvání se k nim posadili a po vyslechnutí incidentu s Malfoyem se Ron i Hermiona velice smáli. „Harry a to víš, že je Malfoy taky prefekt? Během schůzky se zvednul s tím, že jde zkontrolovat pořádek ve vagonech a pak se už nevrátil, nyní vím proč." Řekl vesele Ron, který se snažil představit si Blonďatého Zmijozelského prince, potřísněného od hlavy k pasu smrdutým, tekutým a lepkavým výměškem Nevillovi rostliny.

Během jízdy se v kupé rozhodli dát si malý turnaj v řachavém Petrovi a k Ronově velkému překvapení Neville vytáhl stolní hru famfrpálu, kde malé lítající postavičky ovládali pomocí hůlek. Hráli tak ve dvou týmech, v prvním byl Harry, Neville a Lenka a ve druhém pak Ron, Hermiona a Ginny. Byla to velice zábavná hra, která jim vydržela až k Prasinkám, kde jim Hermiona doporučila, aby se všichni převlékli do svých školník uniforem a hábitů.

Hagrid svolal první ročníky a vydal se s nimi k loďkám, které je měli odvést k Bradavickému hradu. Šestice studentů, v čele s Harrym a Lenkou, vyrazili ke kočárům bez koní. Které ovšem táhli testrálové, tvorové podobní koním, potažení černou lesklou kůží a s křídly s koženou membránou. Skupinka nasedla do vozů, které se rozjely k Bradavicím. Cesta jim příjemně utíkala, jelikož si všichni vzájemně povídali o všem možném. Po příjezdu do hradu, nechali svá zavazadla ve vstupní hale a s ostatními studenty se vydali do Velké síně na zařazovací hostinu. Pětice studentů se posadila k Nebelvírskému stolu a Lenka osamoceně zamířila ke stolu Havraspárskému, kde si vedle ní přisedla Cho Changová, která ovšem nespustila pohled z mladého Pottera. Když se usadili všichni studenti od druhého ročníku výš, nastal čas, aby profesorka McGonagallová přivedla prváčky, kteří se tvářili velice vystrašeně. Harrymu běželo hlavou, jestli byl také tak malý a vystrašený, jako Tyto jedenáctileté děti. Velmi dobře si pamatoval, jak poprvé vkročil do velké síně, jak ho okouzlil magický strop a jak všechno působilo velkolepě. Vlastně, pořád vypadají Bradavice velkolepě. Opět začal věnovat pozornost Profesorům a studentům prvních ročníků. Profesor Brumbál si sjednal ticho a profesorka McGonagallová donesla třínohou stoličku a špičatý, starý a záplatovaný klobouk. Moudrý klobouk. Když se studenti plně soustředili jen na moudrý klobouk, začal bradavický zařazovač zpívat.

Za dávných dob,

když jsem byl mlád

a Bradavice též,

panovala tu jednota,

již jinde nenajdeš.

To čtyři věrní přátelé

rozhodli tehdy spolu

zřídit tu ze všech na světě

nejlepší kouzel školu.

„Společně učme potomstvo,"

řekli a netušili,

že osud brzy zavelí,