Kapitola dvacátá

744 30 1
                                    

Nastal den soudu, Harry se v nebelvírské připravoval na svůj výstup. Oblékl si svůj rodový hábit, pod který si oblékl své nejlepší oblečení, musel že je opravdu hlavou rodu Potterů. Když byl hotový, zviditelnil si svůj rodový prsten a vydal se chodbou do ředitelovy pracovny. Albus Brumbál pozoroval právě příchozího chlapce s neskrývanou úctou. Musel uznat, že Harry vypadá víc jako šlechtic než jako student. Z mladého Pottera vyzařovala důstojnost, autorita i síla, byl přesvědčený, že se Dolores velmi přepočítala, když si myslela, že nastávající soud vyhraje. Harry použil ředitelův krb, aby se dostal na ministerstvo kouzel.

Bylo půl jedné odpoledne, když se v jednom z krbů na ministerstvu objevily zelené plameny, ze kterých vystoupil Chlapec-který-přežil. S důstojnou a hrdou chůzí se vydal ke strážnému, který kontroloval příchozí. „Důvod vaší návštěvy, pane." „Harry James Potter, soudní líčení proti Dolores Umbridgeové." Oznámil Harry suše a povýšeně, aby dodal svému vzhledu patřičný důraz. Strážný jen pokýval hlavou a nechal si předložit Harryho hůlku, aby zkontroloval všechny údaje. Pak se Harry vydal do soudní síně číslo osm. Byl tam jeden z prvních, madam Bonesová už tam byla a stejně tak jeho právník, kterého mu zajistili Gringottovi. Chlapec se pozdravil s přítomnými a posadil se na své místo. Během následující čtvrthodiny začali chodit členové starostolce, potom přišli Severus a McGonagallová, kteří se posadili nedaleko Harryho a mezi posledními dorazila „Svatá trojice" ministr Popletal, Dolores Umbridgeová a Percy Weasley. Harry se zlomyslně usmál, když je viděl přicházet. Už na ně byl nachystaný. Měl připravenou řeč, strategii i nezlomné důkazy, které přepíší dějiny. Když nastal čas líčení, tak si madam Bonesová sjednala ticho.

„Dobrý den, vážená poroto, pane ministře, pane Pottere a Dolores Umbridgeová. Dnes 31. října 1995, zahajuje starostolec soudní řízení proti obžalované Dolores Jane Umbridgeové podané panem Harry Jamesem Potterem, ve věci používání tělesných trestů, urážení a znevažování jména Potter a zanedbání školního vzdělávání v oboru obrany proti černé magii." „TO JE NESLÝCHANÉ, TAKOVÉ SPROSTÉ NAŘČENÍ, ODMÍTÁM VŠECHNY BODY!" „TICHO, Dolores, ještě nemáte slovo." Rozčílila se paní Bonesová na svoji kolegyni. „Jako prvního bych poprosila pana Pottera, aby povstal, a podal nám svůj návrh a uvedl faktické důkazy." Harry se postavil v lavici a s úsměvem se podíval po paní Bonesové, která mu pokynula, aby se pustil do svého přednesu. „Jak už řekla madam Bonesová, podal jsem toto trestní oznámení na ministerskou pracovnici paní Dolores Umbridgeovou, jelikož její jednání a chování není vhodné ani pro ministerskou práci tak pro působení ve školním úřadu. Začal bych bodem číslo tři. Stalo se to hned naší první hodinu, když jsem se slušně zeptal, proč nás nenechá používat praktický nácvik kouzel obrany proti černé magii, paní náměstkyně po nás chtěla pouze teoretické znalosti, když jsem se, se spolužáky ohradil, že by nám tato výuka nebyla k ničemu a že máme strach o složení zkoušek NKU, bylo nám řečeno, že pokud zvládneme teorii, musíme zvládnout i praxi, to ale bohužel není pravda, s naší malou soukromou doučovací skupinou jsme si několik kouzel, které byly popisovány v první kapitole, jsme zjistili že nejsme schopní dané kouzlo použít. K bodu číslo jedna došlo po zmiňované první hodině, paní náměstkyně ne jen že mě urážela před celou třídou urážela a celkově se chovala nepatřičně ke svému postu profesorky i ministerské náměstkyně, mě byl udělen školní trest, který se k mému překvapení, týkal cílenému týrání studentů. Musel jsem psát text „Nemám vykládat lži" jejím speciálně upraveným perem, který nejenom způsoboval bolest dané osobě, ale také za sebou nechával krvavou stopu, a to doslova, slova, která jsem psal pořád dokola se vyrývala na mé zápěstí, další šok jsem měl, když jsem zjistil, že píšu vlastní krví, zde mám jeden popsaný pergamen, který může dokázat, že mluvím pravdu." Harry s dovolením poroty opustil své místo a podal popsaný pergamen madam Bonesové, která jednoduchým kouzlem potvrdila, že text je psaný krví, porota při tom zjištění zalapala po dechu. „Jak jistě víte" pokračoval Harry. „se dá krev kouzelníka použít pro krvavé rituály, proto semnou budete jistě souhlasit, že jsem byl právem znepokojen." „A proč jste toto zjištění okamžitě nesdělil nějakému vyučujícímu?" „A proč si myslíte, že jsem to neudělal? Sdělil jsem to profesorovi Snapeovi, který mi ruku ihned ošetřil a upozornil mě, že bude dohlížet na případné oběti a pokud bude mít dostatečné důkazy, podá sám trestní oznámení. Bohužel nestihl podat oznámení dříve než já." „Dobře pane Pottere, můžete se zatím posadit. Předvolávám prvního svědka, profesora lektvarů pana Severuse Snapea, mohl byste pane profesore prosím předstoupit pře tribunál a potvrdit nám slova vašeho studenta?" Snape se zvedl ze své židle a hrdě se postavil před soudní komisi. „Já Severus Snape přísahám na svoji magii, že budu mluvit pravdu a podám faktické důkazy, které nejsou nijak zmanipulované." Ze Severusovi hůlky vylétly zlaté jiskry, které potvrdili magickou přísahu. Pane profesore, můžete nám k tomuto obvinění něco říct?" „Zajisté madam Bonesová, není žádným tajemstvím, že jsme se s panem Potterem neměli příliš v lásce, ale byl jsem velmi překvapený, když po vyučování za mnou pán Potter přišel a pověděl mi o trestu, který proběhl, byl jsem velmi znepokojený, nejprve tím, že na Bradavické škole byly použity fyzické tresty, které jsou už pěkně dlouho mezinárodně zakázány, pak jsem ale uviděl zranění pana Pottera, které bylo stále krvavé a dokonce lehce zanícené, jako lektvarista jsem ihned poznal jakou mast mám použít a poraněné místo jsem ošetřil hojivou mastí kterou jsem doplnil o dezinfekční a čistící kouzlo. Také mě velmi znepokojilo, že se krev pana Pottera vyskytuje na kusu pergamenu, ke kterému by se mohl dostat někdo nepovolaný, také jsem si samozřejmě uvědomoval riziko zneužití jeho krve, k nějakému rituálu černé magie. Následující den za mnou přišel jeden student z mé koleje, který měl stejné zranění jako pan Potter, a tak jsem se ho zeptal, kde k tomu přišel, dozvěděl jsem se, že byl také na trestu s kolegyní Umbridgeovou. Kontaktoval jsem proto madame Pomfreyovou, aby mi hlásila studenty, kteří si k ní přijdou pro hojivou mast, zapisoval jsem si všechny studenty, kteří měli stejná zranění na zápěstí, které bylo způsobeno během trestu s náměstkyní Umbridgeovou, zde je seznam všech studentů, většinu jmen na seznamu jsem získal díky madam Pomfreyové, která mi svědomitě hlásila každé podivné zranění a jsem si jistý, že to muže odpřisáhnout i pod veritasérem." Děkujeme pane profesore, za vaše svědomité jednání, jen by mě zajímalo, proč to studenti nenahlásili sami a musel s tím přijít až pán Potter?" „nemůžu mluvit za všechny paní Bonesová, ale myslím si, že měli strach se svěřit, někteří mají rodiče na ministerstvu a myslím si, že se báli, aby náhodou nezapříčinili jejich nezaměstnanost." Porota souhlasně přikyvovala a nechala Severuse, aby se posadil. A znovu byl předvolán Harry. „Pane Pottere, nyní nám prosím objasněte druhý bod u vaší žaloby." „To je jednoduché, už o prázdninách jsem byl několikrát nařčen, že jsem lhář, bohužel po návratu do školy jsem byl vystavován stejným nařčením, paní profesorka mě neustále nazývala lhářem a nazývala mě spratkem, celý tento útok na svoji osobu beru jako znevažování jména Potter." „JMÉNO POTTER! TAKOVÁ BLBOST, VŽDYŤ SE NA NĚJ PODÍVEJTE, JEN NA SEBE STRHÁVÁ POZORNOST, KŘÍŽENEC JEDEN MRŇAVEJ!" Dolores opět neovládla svůj vztek a musela být umlčena paní Bonesovou. „Pokračujte prosím pane Pottere." „Děkuji madam, abych se vrátil k urážkám, ze strany paní Umbridgeové, verbální útoky na mou osobu beru jako znevažování jména Potter." „Proč by vás Pottere mělo tak deprimovat, že má podřízená nechová k vaší osobě jako k protekčnímu chlapci." „PANE POTTERE, už pane ministře. A abych vám odpověděl na vaši otázku, tak pro Vás mám jednu šokující zprávu, já jsem poslední z rodu Potterů a díky informacím, ke kterým jsem se náhodou dostal, jsem se dozvěděl, že jako poslední z rodu mám právo stát se hlavou rodiny Potterů." Harry nechal svá slova doznít a viděl na ministrově tváři, jak mu pomalu dochází význam Harryho slov. „I KDYBYSTE BYL POSLEDNÍ Z RODU, NIC VÁM NEDÁVÁ PRÁVO PROTI MNĚ ROZNÁŠET TAKOVÉ LŽI POTTERE!" „Paní náměstkyně, jak jste mi jasně vštípila pod kůži, při vašich trestech, já nemám vykládat lži, a docela úspěšně se vašeho mota držím." „TY SPRATKU! ..." „Dobrá, přecházíme tedy na tykání, jak si přeješ Dolores, dovol mi abych se představil. Jsem Sir Harry James Potter, hlava jednoho z nejstarších rodů v Británii. Takže si vyprošuji, abyste nadále znevažovala mé jméno." „Abys Pottere mohl být Sir, musel bys být dospělý, jak se opovažuješ dělat si srandu z ministerstva." „Omlouvám se, ale mýlíte se Dolores, stal jsem se dospělým v den, kdy jsem se stal hlavou rodu, pokud mi nevěříte, můžete se zeptat u Gringottových." „LHÁŘI, JÁ JSEM MINISTERSKÁ NÁMĚSTKYNĚ A MUSELA BYCH VĚDĚT, KDYBYSTE BYL PLNOLETÝ!" „Lituji, ale nemusíte být u všeho." „TY DRZÍ SPRATKU, MĚLA JSEM NA TEBE POSLAT VÍC MOZKOMORŮ NEŽ JEN DVA, ROZHODNĚ BY NÁM UBYLO STAROSTÍ! ..." pak se Umbridgeová zarazila, pozdě si uvědomila, co řekla, celá soudní síň se na ní překvapeně podívala, jediná osoba, která se netvářila překvapeně byl ministr Popletal. „Jste taková husa Dolores, kdybych věděl, že nedokážete držet jazyk na uzdě, pověřil bych tím úkolem někoho jiného." Neuvědomil si však, že jeho hlas bude tak hlasitý v nastalém tichu. „Pane ministře, mohl byste prosím zopakovat co jste řekl?" Spustila velmi naštvaná madam Bonesová. „Chcete nám tvrdit, že jste o prázdninovém útoku na pana Pottera věděl, a co víc, že jste byl jedním z organizátorů?" „Paní Bonesová, dovolte mi prosím upravit svoji žalobu." „Dovoluje se pane Pottere." „Já Sir Harry James Potter, podávám trestní oznámení na náměstkyni ministra Dolores Jane Umbridgeovou a stávajícího ministra Kornelia Osvalda Popletala za pokus o vraždu posledního člena rodu Potterů, a k tomu bych rád dodal že z titulu, jenž mi byl svěřený s mým dědictvím uplatňuji pravomoc zbavit vás, Kornéliusi Popletale politické imunity a rovněž tak činím u Dolores Umbridgeové." Ministr i Dolores zbledli vzteky, právě si uvědomili že nemají žádnou šanci jakýmkoliv způsobem vyhrát soudní líčení. Harry ještě pořád stál za svojí lavicí, když najednou Dolores prudce vyrazila vpřed, nikdo z přítomných nestihl ani nijak reagovat, když ropucha vykřikla kletbu která se nepromíjí. „Crucio!" Harryho zasáhla kletba bolesti přímo do hrudi. Svalil se na podlahu a svíjel se v křeči, i když bolest byla silná nevykřikl. Když kouzlo pominulo a Harry se vzpamatovával viděl jak bývalého ministra i jeho náměstkyni zadržují dva bystrozoři a oběma lámali jejich hůlky. Mladý Potter se musel usmát. „Vážení přítomní, zasedání starostolce má jasný rozsudek. Dolores Jane Umbridgeová, jste vina ve všech bodech žaloby a odsuzujeme vás k doživotnímu trestu v Azkabanu, za použití kletby, která se nepromíjí před celým starostolcem a pokusu o vraždu za použití mozkomorů na pana Pottera vám soud uděluje trest smrti mozkomorovým polibkem, trest proběhne ihned po slyšení. Nemáte právo se odvolat. Rozsudek je nyní pravomocný." Dva bystrozoři odvedli Umbridgeovou do vedlejší místnosti, kde, jak Harry předpokládal, bude proveden rozsudek. „Kornéliusi Osvalde Popletale, byl jste porotou shledán vinným z naplánování pokusu o vraždu pana Pottera, váš trest je doživotí v Azkabanu, bez možnosti odvolání, nástup do vězení bude okamžitý. Dále je vám odebrán veškerý majetek, který připadne Siru Harrymu Potterovi jako odškodnění. Rozsudek je dneškem pravomocný." Harry viděl další dva bystrozory, kteří chytli Popletala každý za jedno rameno a odvedli ho ze soudní síně. „Pane Pottere, slyšel jste rozsudky, ani vy nemáte právo na odvolání. Soudní poplatky budou strženy z účtů pana Popletala a madam Umbridgeové, zbytek jejich jmění připadne Vám. Písemné vyjádření očekávejte do tří pracovních dnů. Všem vám moc děkuji za účast. Ještě bych poprosila svědkyně Minervu McGonagallovou a Poppy Pomfreyovou aby ještě dnes podali písemné vyjádření k původní žalobě, abychom je mohli založit ke spisům. Všem přeji pěkný den. Tímto ukončuji dnešní líčení. Na shledanou." Když madam Bonesová ukončila dnešní slyšení vydali se profesorka McGonagallová, profesor Snape a Madam Pomfreyová k nejbližšímu krbu, odkud se přemístili zpět do Bradavic. „Madame Bonesová, mohl bych mít prosbu?" „Zajisté pane Pottere, oč mě žádáte?" „Chtěl bych poprosit, zdali byste mohli majetek pana Popletala a slečny Umbridgeové věnovat nějaké charitní organizaci, zabývající se dětmi? Nechci jejich špinavé peníze." To by šlo zařídit, jsou tu tři organizace, které odpovídají Vašemu požadavku, jsou to oddělení u sv. Munga pro děti s nevyléčitelnými chorobami, pak kouzelnický sirotčinec sv. Ignáce a pak je tu nadace pro děti s vlkodlačím prokletím, kterou si vyberete?" „Je to velmi složité madame, nedokážu se rozhodnout jen pro jednu, pokud by to bylo možné, rád bych, aby se galeony rozdělili na třetiny a rovným dílem šli na všechny tyto organizace." „Jste velmi štědrý pane Pottere. Udělám, co bude v mých silách, abych osobně dohlédla, aby se převedli peníze bez problémů a náhodou se někam neztratily." „Mnohokrát Vám děkuji madame, jsem vašim dlužníkem, dnes jste pro mě udělala velmi mnoho, ukázala jste mi, že ministerstvo není jen zkorumpované, ale že může být i spravedlivé." „Ráda slyším takovou chválu. A nyní mě omluvte, musím jít dohlédnout na popravu." Harry se rozloučil s madame Bonesovou, a i on následoval své profesory do krbu s letaxem.

Harry Potter a cesta zpětWhere stories live. Discover now