Harry Potter a cesta zpět

Kapitola Dvaatřicátá - Doporučení 15+ (výskyt násilných scén)

UPOZORNĚNÍ, V TETO KAPITOLE SE BUDOU VYSKYTOVAT NÁSILNÉ SCENY, DOPORUČENÍ 15+

Harry si užíval klidu na mýtině v zapovězeném lese, nikdy by ho nenapadlo, že zrovna na tomto místě nalezne vnitřní klid. Umbra mu tiše „zpívala" píseň fénixů, která chlapce uklidňovala. Asi po deseti minutách rozjímání se mladý Nebelvír proměnil do své zvěromágské podoby a užíval si společného lítání se svou přítelkyní. Když se po hodině vrátili do hradu, byl již Harry zcela uklidněný, ale i přesto měl v hlavě zmatek, přemýšlel o mladém smrtijedovi, který na něj použil komunikační kouzlo. ale ať pátral, jak pátral, nedokázal na nic přijít.

Uplynulo dalších několik dní, během kterých se Harry moc nevyspal, komunikační kouzlo bylo zřejmě ještě aktivní, naštěstí díky své nitrobraně nedovolil vstup cizího vědomí do své mysli. Už bylo pozdě večer. Harry se chystal ulehnout a podstoupit další „osmihodinovou" výuku, když mu k posteli přiběhla modrostříbrná laň, která na něho promluvila hlasem profesora lektvarů. „Harry! Poplach, pán zla si nás před hodinou svolal, sdělil nám svůj plán, před chvíli jsem se vrátil, asi za deset minut se chystá vniknout na ministerstvo a proniknout na odbor záhad. Chystá se získat věštbu, mě nařídil co možná nejdéle zdržet Brumbála, bohužel to musím splnit, Albusovi samozřejmě řeknu pravdu, ale Voldemort se nesmí dostat k věštbě." Harry na nic nečekal, zavřel oči a přemístil se Snapeovi rovnou do kabinetu. „Jsem rád, že jsem vás tu ještě zastihl, pane profesore." „ještě chvilku ano, Harry, co máš v plánu?" „Napadlo mě, i když je to riskantní, že bych se tam přemístil a věštbu zničil ještě dřív, než se tam dostanou." „Harry, to je nemyslitelné, nemůžu tě tam pustit." „Já chápu vaše obavy pane profesore, ale cítím se být připraven, navíc nebudu sám, budu mít s sebou Umbru, přenese mě kamkoliv během několika vteřin." Snape se na Harryho podíval s obavami v očích. „Je mi jasné, že když ti to zakážu, stejně se tam přemístíš, je mi to opravdu líto, trápí mě, že musíš nést takové břímě. Dobře pustím tě, ale musíš mi slíbit, že pokud to půjde, vyhneš se přímé konfrontaci, ano?" „Děkuji pane profesore, budu opatrný, jen prosím nezdržujte Brumbála příliš dlouho, mám neblahé tušení, že to bude drsné." „Obávám se toho samého, udělám, co bude v mých silách." Harry natáhl ruku a v duchu zavolal na Umbru, o chvilku později se vynořil ze stínů na oddělení záhad, v síni věšteb řada devadesát sedm, rychle našel požadovanou modrou kouli se záznamem, jedním neverbálním kouzlem „Evanesco" nechal věštbu zmizet a místo ní tam vyčaroval věrnou kopii, která ale nic neobsahovala. Už se chystal přemístit se zpět do hradu, když to uslyšel, byl to holčičí pláč. „co po mě chcete? Kam mě to vedete? Já nikam nechci." Děvčátko naříkalo a bránilo se lidem, kteří ji táhli skrz síň. Zamaskoval se pomocí kouzla, které ho naučila Moon, toto kouzlo bylo výrazně spolehlivější než současná zastírací kouzla. Byl dokonale zamaskovaný a netrpělivě čekal co bude následovat. A pak to zahlédl, skupinka smrtijedů vláčela temnou uličkou sotva desetiletou holčičku, která stále usilovně plakala a třásla se strachem ze svých únosců. Smrtijedi se rozhodli, že ji použijí jako obětního beránka, pravděpodobně nechtěli, aby někdo z jejich řad přišel o zdravou mysl. „Sklapni ty mrňavý spratku, myslíš si, že jsme zvědaví na tvé kňučení? Jestli nezmlkneš, potká tě stejný osud jako potkal tvoji maminku!" holčička zbledla hrůzou a přešla do tichého vzlykání. Harrymu při těch slovech naskočila husí kůže. „Co proboha udělaly té ženě, jak někdo může být, tak krutý" skupinka zakuklenců byla již u regálu číslo devadesát sedm. Harry viděl, jak si prohlížejí jednotlivé věštby a hledají tu správnou. „TADY TO JE!" vykřikl jeden z posluhovačů pána zla. „DĚLEJ, PEDEJ NÁM TU KOULI A NIC SE TI NESTANE!" Štěkl na děvčátko další smrtijed, holčička opatrně sáhla po mlžné kouli a zpocenou ručkou ji začala zvedat. „Umbro, až to děvče omráčím a spadne na zem přeneseš ji někam do bezpečí, jestli to je čarodějka, tak k madam Pomfreyové, pokud to bude mudla, tak do našeho sídla." „To bude maličkost Harry." „Teď mě tak napadlo, dokázala bys zatemnit tuto místnost?" „Celou ještě ne, na to zatím nejsem dost silná, ale tuhle uličku zvládnu." „Dobře, až ji omráčím, nejprve to tady zatemni, bude to vypadat jako ochrana, a pak to nebohé děvče odveď do bezpečí, já zatím budu v pořádku." Celý rozhovor proběhl během několika vteřin, holčička ještě nestihla věštbu ani pořádně zvednout, když Harry použil další kouzlo, které se naučil během snové výuky. „Somnus!" k holčičce se přiblížil neviditelný paprsek, který ji uspal. Dívenka se ihned zhroutila k zemi a při dopadu ji vypadla koule z ruky, nerozbila se, jen se o kus odkutálela. „Teď!" v tu samou chvíli se v uličce číslo devadesát sedm udělala naprostá tma, která pohltila i kouzlo lumos, smrtijedi se rázem ocitli v naprosté tmě. V jejích řadách propukla panika, nikdo se nestaral o dívku na zemi, jen chtěli rychle zmizet. „Kde je ta Věštba!" vykřikla žena. Harry ji ihned poznal, byla to Bellatrix Lestrangeová. V tu chvíli Harry zapomněl na všechnu opatrnost. Díky spojení s Umbrou viděl dokonale i v naprosté tmě, kterou fénix vyvolal. Začal metat jedno kouzlo za druhým a strefoval se do jednotlivých smrtijedů. Zlikvidoval jich pět, než zatemnění pominulo. Jeho skoro dokonalý plán měl jednu skulinku, čím dál byla jeho kamarádka, tím rychleji sláblo její kouzlo. „rychle kryjte se, vy bando kreténů! Jsme napadeni!" Dřív, než stihl kdokoliv z přítomných zareagovat, Harry zlikvidoval další dva smrtijedy, zřejmě měli pomalejší chápání než jejich druhové, kteří se ihned skryli pod kouzelné štíty. Teď už si Harryho všichni všimli, jeho maskování přestalo být účinné. „TO JE Potter!" vykřikla ledovým hlasem Bella. „Toho musíme přivést pánovi zla živého. Chytněte ho!" Bellatrix rozdávala příkazy a sama se zmocnila koule, jež stále ležela na zemi a dala se na útěk, zbytek svých druhů nechala daleko za sebou. Rozpoutalo se peklo. Harry metal jedno kouzlo za druhým na své protivníky a opačně. Srazil k zemi další dva, kterým rozsekl hruď Princovou kletbou Sectum Sempra, poprvé mu bylo jedno, kolik jich zraní, věděl, že tentokrát na něj nemají žádnou páku, díky které by se podrobil jejich požadavkům. „Frange!" vykřikl chlapec a zamířil hůlkou nejbližšímu smrtijedovi na holeň. Lámací kletba vykonala svoji práci, zlomila smrtijedovi nohu, ten jen bolestně zařval a padl k zemi, držíc si při tom lýtko. Brečel bolestí a nadával Harrymu velkou škálou tak sprostých slov, jaká Harry ani neznal. Zbylá skupinka se nyní držela u sebe a všichni mířili na Harryho. Potter ale na nic nečekal, použil jedno z kouzel, které učil v BA. „Pressura fluctus" obří tlaková vlna smetla všechny zbývající smrtijedy, a přitom jim poranila ušní bubínky, všem zakuklencům začal vytékat pramínek krve z jejich uší, kletba svojí ničivou silou s sebou smetla i několik polic a regálů s dalšími záznamy, chodba se zaplnila tisícovkou hlasů věštců, kteří začali recitovat svoji předpověď. Nastal zmatek a chaos. Toho mladý chlapec využil a rozběhl se chodbou vstříc osudu, nechávaje přitom bojovníky temna a násilníky daleko za sebou. Bellatrix doběhl u oblouku smrti, i když si to nechtěl přiznávat, přítomnost tohoto magického artefaktu v něm vyvolávalo hrozné vzpomínky. „Zastav se a bojuj Bello, nebo se snad bojíš?" Jak předpokládal, Lestrangeová se zastavila a s pohrdáním se na Harryho podívala. Na nic nečekala a už na chlapce poslala svoji oblíbenou kletbu, Cruciatus. Mladík se ji nestačil ani vyhnout, udeřila ho do hrudi silou rozjetého vlaku a Harry se pod náporem bolestivé kletby svíjel na zemi ve velkých křečích. Bella stála o kus dál a hlasitě se smála. Harry si přál té bolesti uniknout, ale nedařilo se mu to. Pak se začal měnit, jeho tělo zmohutnělo, ruce a nohy se přeměnily ve lví tlapy a během několika vteřin stál naproti zmatené a naprosto šokované Bellatrix obrovský Gryff. Zakřičela zděšením, nikdy tak velkého tvora neviděla. Bolest v Harryho těle pominula, roztáhl svá křídla a jedním skokem byl u osoby, která mu za život způsobila mnoho bolesti a smutku. Vydal ohlušující řev a jediným máchnutím obrovské tlapy ji přimáčkl na podlahu, z Belly unikl jediný tichý výkřik a pak začala strachy brečet. „Pr-prosím, neubližuj mi, já-já nevěděla..." zbytek už nedořekla, nad Harrym v tu chvíli převládly zvířecí instinkty, prudce vyrazil s otevřenou tlamou ke krku ženy a jediným pevným stiskem ji prokousl hrdlo, poslední, co slyšel byl vyděšený a bolestný výkřik. Pak se proměnil zpět do lidské podoby. V momentě, když se z ní zvedal a utíral si zkrvavená ústa, se do auly přemístil Voldemort. V tom okamžiku Mrtvá ruky jeho nejvěrnější služebnice upustila věštbu, která se rozbila o nejbližší schod. Tom Radle zděšeně zařval. Prohlížel si nevěřícně svého nepřítele. „Tak za to zaplatíš Pottere, Avada Kedavra!" zelený paprsek jen o centimetry minul Harryho, který už stál připravený znovu bojovat. Kletba následovala kletbu, ani jeden se nehodlal vzdát. Oba byli tak zaujatí bojem, že si nevšimli příchozích, na jedné straně stál Albus Brumbál a jen nevěřícně sledoval dokonalý souboj, z druhé stany stáli zaměstnanci ministerstva se skupinou bystrozorů. Nikdo se neměl k žádné činnosti, jen tam stáli a nevěřícně sledovali fascinující souboj mezi patnáctiletým chlapcem černokněžníkem, jehož jméno se báli vyslovit. „Mě nemůžeš porazit ani zabít Harry Pottere, nejsi na to dost silný, nikdo nemůže." Harry se jen ušklíbl. „Nebuď si tak jistý Tome, hodně jsem se učil, a ještě déle jsem cvičil." „Sectum Sempra!" Harryho řezné kouzlo zasáhlo Voldemorta do paže a zanechala za sebou velkou krvácející ránu. „Avada Kedavra!" vykřikl temný pán znovu smrtící kletbu, tentokrát letěla přímo. Harry neměl kam by uhnul, byl v pasti. Najednou ze stínů vyletěl černo fialový fénix a kletbu pohltil. Harry si oddychl, naopak Voldemort to jen nevěřícně sledoval. „To není možný, jak jsi to dokázal!" „Nebudu ti nic vysvětlovat Tome, na to opravdu nemám náladu. Frange!" vykřikl Harry znovu lámací kletbu, která zlomila Voldemortovi nohu v kyčli. Temný pán zařval bolestí než se, ale stihl vzpamatovat, už na něj letělo další kouzlo, které jak si uvědomil, také neznal. Vykouzlil kolem sebe černou kopuly, která kletbu pohltila. Když po chvilce povolil štít, jeho pohled padl na ministerské pracovníky a na Brumbála, rozhodl se ve vteřině. Obalila ho temnota a po černokněžníkovi nebylo nikde ani památky. Voldemort zbaběle utekl. Zanechal po sobě akorát spoustu překvapených lidí. Harry nehodlal někomu něco vysvětlovat, poslal Umbře myšlenku. Stínový fénix přiletěl ke svému společníkovi a společně se rozplynuli ve stínech.

Harry se objevil v kabinetu Severuse Snapea, který si ho starostlivě prohlížel. „Rád vidím, že jsi celý, živý a zdravý." „Ne tak docela, jsem vyčerpaný a taky po kletbě Cruciatus." Harry se po těchto slovech svalil na jednu z pohovek a silně oddechoval. „Na, vypij to, je to na doplnění energie a proti cruciatu." Harry vděčně přijal nabízenou lahvičku a celý obsah hodil do sebe. „Brrr... je to odporné." „Možná, ale pomůže to a teď mi přesně popiš co se tam stalo. „Podívejte se sám, nechci o tom mluvit, já jsem je zranil, hodně a, a... taky jsem ...zabil." Poslední slovo řekl tak potichu, že ho Severus sotva zaslechl. Vytřeštil oči a s výrazem strachu a obav se podíval na Harryho. „Jak" vydechl taky potichu. „Prosím, podívejte se. Nejsem si jistý, že bych o tom mohl mluvit, bez toho abych zvracel. Jsem Vrah." Snape se postavil naproti Harrymu a pronesl „Legilimens" celá událost se profesorovi lektvarů promítala rovnou do vědomí. Když po chvilce spojení přerušil, tvářil se hrdě. Přistoupil k mladému čaroději, jemně mu položil ruku na rameno a zahleděl se mu do smaragdových očí. „Ano Harry, byl jsi sice krutý, ale všichni, co tam ten večer byli, si svůj osud zasloužili, včetně Bellatrix, myslím že jsi udělal správnou věc, i když musím uznat, prokousnout té bestii hrdlo, bylo nečekané." Severus nechal chlapce sedět na pohovce. Moc dobře věděl, že připravit někoho o život není lehké, i když si to ten dotyčný zasloužil. Uvědomoval si, že chlapec potřebuje jen čas a nadhled na nastalou situací. Stejně ale kontaktoval přes krb Síriuse a Remuse. Oba se dostavili velice rychle, a tak jim převyprávěl celý příběh, nevynechal nejmenší detail a dokonce je nechal nahlédnou na vzpomínky, které mu Harry před chvílí ukázal.