Harry Potter a cesta zpět

Kapitola jedenáctá

Po snídani si Harry zalezl do svého pokoje a dal se do zkoumání knihy z rodinného trezoru, nyní hledal, jak zničit viteály, po chvilce pátrání v textu objevil kouzlo na zničení černé magie v prokletých předmětech, kouzlo nebylo složité, i když si raději netroufal ho zatím použít, ke zničení dvou viteálů, které měl nyní u sebe v držení. Nebyl si jistý, jak by Voldemortovi kotvy reagovaly, kdyby je nyní zničil, pamatoval si, že to nebylo nic jednoduchého ani posledně, a měl divný pocit, že by to nebylo jiné ani teď, což si v tuto chvíli nemohl dovolit. Vyvstalo by mnoho otázek a čekalo by ho mnoho odpovědí, na které nebyl prozatím nachystaný.

Den rychle utíkal a po něm další a další, mladým studentům pomalu končily prázdniny a s tím přicházel i návrat do školy, Harry se tam letos moc netěšil, i když si byl jistý, že si tento rok užije podstatně lépe, než tomu bylo naposledy, znal minulost a hodlal si velmi zahrávat s časem. Předposlední den prázdnin si mladý černovlasý kouzelník zabalil všechny své věci do školy, nezapomněl přidat ani nové hábity a jiné drobnosti. Nezapomněl ani na měšec ze scvrččí kůže, obsahující kousky duše Toma Radla, který ukryl do jedné z tajných přihrádek ve svém magickém kufru. Když měl všechno sbalené vydal se do kuchyně na večeři, když tam však dorazil, všiml si, že se tam dnes nachází nějak moc lidí, pomyslel si, že se dnes bude asi konat porada řádu. „Asi bych měl Síriusovi trochu připravit půdu." Říkal si a v duchu se usmál. Netrvalo dlouho a mladý kouzelník uslyšel na chodbě hlas Severuse Snapea, který omylem shodil jeden ze stojanů na deštníky a tím probudil obraz madam Blackové, bylo slyšet, jak lektvarista nadává a Blacková kleje. Harry se nenápadně vzdálil od svého jídla a zamířil si to rovnou do vstupní haly. „Dobrý večer pane profesore, mohl bych s Vámi prohodit soukromé slovíčko?" Severus svého žáka zavedl do jedné prázdné místnosti a Harry zakouzlil ševelisimo, aby měli naprosté soukromí. Snape koukal na Harryho trochu vyjeveně, než si uvědomil, že díky nové hůlce a přijetím svého rodového postavení je vlastně nyní plnoletý, a tak může kouzlit i mimo Bradavice, to že použil jedno z kouzel od „Prince" ho nechávalo chladným, viděl už přeci v chlapcových vzpomínkách, že našel jeho popsanou učebnici a byl rád, že ho dříve přeci jen něco naučil, i když to bylo nepřímo. „Jak Ti můžu pomoci Harry?" „Pane profesore, jde o Síriuse, moc dobře vím o vaší vzájemné nevraživosti, ale i přes to jsem měl s kmotrem nedávno velmi důležitý rozhovor, při kterém jsem se zmínil i o Vás a jak to, tak vypadalo, Sírius byl ochotný se s Vámi smířit, alespoň na úroveň kolegy a spolubojovníka. A tak se chci zeptat, byl byste ochotný se stát jeho mentorem a naučit ho nitrobranu, a kdybyste u toho použil stejnou techniku, jakou jste učil mě, v tomto čase, byl bych vám neskonale vděčný, přeci jen to je můj jediný žijící příbuzný, i když ne pokrevní, který mě má rád a já bych mu chtěl pomoci vybudovat nový život, i přesto, že to bude znamenat, aby se naučil nitrobranu. Docela mě překvapuje, že ředitel nepovažuje za nutné, aby členové řádu neovládali magii mysli, vždyť každý smrtijed ví, kdo patří k řádu." „Pomalu Harry, je toho mnoho najednou. Rozebereme tvoji situaci bod po bodu. Zaprvé, jak jsi se zmínil o mě?" „Nechápejte mě špatně pane profesore, měl jsem rozhovor se Síriusem, začalo to, že jsme rozebírali, proč prohrává v Aikidu nad patnáctiletým, vysvětlil jsem mu, že to není jen o technice, ale o porozumění jako třeba v nitrobraně. Přitom se mi zmínil, že tato disciplína není jeho oborem, i když jako bystrozor se musel základy naučit. Tak jsem ho přesvědčil, aby si s Vámi o tom promluvil, aby zapomněl na staré spory, omluvil se Vám a požádal Vás o pomoc. Pevně doufám, že ho neodmítnete, i když bych se Vám nedivil, kdybyste ho odmítl s grácií Vámi vlastní. Choval se jako blb." „S tím posledním musím souhlasit, Black a Váš otec se chovali jako blbové." Harry jen smutně přikývl. „A teď chci slyšet, proč bych měl toho zablešence vyučovat." Harry se zhluboka nadechl, věděl, že Snape nemyslel ty urážky na kmotrovu adresu zcela vážně, i když si byl více než jistý, že ještě před několika málo měsíci by jeho návrh poslal ke kopru, jen by na něj pomyslel. „Takže Vám to zkusím vysvětlit, stejně jako Síriovi, zaprvé jste na jedné lodi, vím že se fakt nenávidíte, ale když překonáte vzájemné antipatie, mohli byste, když nic jiného pracovat a fungovat jako kolegové. Nechci po Vás přátelství, jen respekt k tomu druhému a týmovou spolupráci. Navíc si myslím, že i ostatní kolegové z řádu, budou vděční, když se přestanete na schůzkách hádat, a budete se věnovat důležitým věcem. Druhý důvod, proč chci, abyste kmotra učil je pro všeobecné blaho, když ho s prominutím přestanete zesměšňovat, například pro to že je zde zavřený jako pes u boudy, nebude mít tolik nutkání dostat se ven a vyvést něco bláznivého, jako například jít nás pozítří vyprovodit na nádraží, pokud se bude věnovat nitrobraně, třeba zmoudří, alespoň trochu." „To jsou rozumné důvody, proč bych se s ním měl zabývat, pokud zamnou opravdu sám přijde a slušně mě požádá, byl bych ochotný se s tím psiskem usmířit, abychom pracovali jako kolegové. Upřímně, já bych v tomhle domě nevydržel ani týden, a k tomu ještě mít na chodbě portrét své uječené matinky, to bych raději celý dům spálil na prach. Zadruhé, abychom se vrátily k tématu, jak jsi to myslel s tím, že se ředitel nezajímá o magii mysli u členů?" „Tak jak jsem to řekl pane profesore, kdyby se zajímal, tak by věděl, že například Weasleyovi, Mundungus, Dedalus a další, neovládají nitrobranu vůbec, pak jsou tu další, jako jsou třeba Kingsley, Tonksová, Remus a Sírius umějí jen základy, protože to po nich vyžadoval bystrozorský výcvik. Ale pokud si vzpomínám, tak například takový Draco Malfoy uměl obranu mysli již v šestém ročníku, a to lépe než většina přítomných, a ještě na to měl jen jedny prázdniny." „Tak to je špatné, asi si o tom později s Albusem budu muset promluvit. Nejprve prověřím ale ty, kteří by měli tuto techniku zvládat. Pak dám řediteli přesné hodnocení a velkou kritiku, se kterou nebude spokojen." Harry se pousmál a Snape se s ním prozatím rozloučil a vydali se společně do jídelny, kde na ně čekala večeře.

Nastal poslední večer před odjezdemdo školy, všichni, dokonce i dvojčata měli již své věci úhledně sbalené vesvých kufrech. Harry s přáteli se už chystal k poslední večeři naústředí fénixova řádu. Při cestě do kuchyně ale na Harryho zavolal jeho kmotr. „Harry,můžeš prosím tě na chvíli za mnou?" Harry jen pokynul kamarádům, abypokračovali bez něho a sám se vydal za Síriusem, který stal v zeleném salónkus tapetami jeho příbuzných, kde někteří byli vypáleni hůlkou jeho matky.Když chlapec přišel ke svému kmotrovy a zavřel za sebou dveře, s lehkým napětímočekával, co mu kmotr chce. O rodině Blacků mu už vyprávěl, bylo to několik dnípo jeho příchodu. Teď pevným pohledem vyzval nejlepšího přítele jeho otce, abyho dlouho nenapínal a řekl mu, co měl na srdci. „Harry asi jsem se dočistazbláznil, včera byla porada řádu, jak jistě víš, a po schůzi jsem opravdu poprosilSnapea, jestli by se mnou neztratil několik minut, nalil jsem nám sklenkuohnivé whisky a začal jsem omluvou, jak jsi mi radil, no a asi to vážnězabralo, nejprve se mě sice ptal, jestli to myslím vážně, ale když jsem mu poskytlvšechny argumenty, proč bychom měli zakopat válečnou sekyru a chovat se alespoňjako kolegové, tak souhlasil, že se se mnou pokusí udělat, co jen bude moc. Anijsem tomu nevěřil. Také mi poskytl několik knih, abych se prý ve volných chvílízabavil, když už tu prý musím tvrdnout. Asi mě uhranul, ale dokonce jsem s nímsouhlasil, že pokud se nenaučím alespoň ucházející nitrobranu, neopustím tentodům." Harry se musel vážně rozesmát, ne jen že Severus souhlasil, že toho „Zablešence"bude učit, ale asi i vycítil Harryho strach, aby nenapadlo Síriuse, aby šel s nimina nádraží a přinutil ho souhlasit, že zůstane na ústředí a bude se věnovatmeditačním technikám a procvičování nitrobrany. Black se jen nechápavě podívalna svého kmotřence, který se hlasitě smál a situace nedala jinak nežli se k mladíkovipřidat. S veselou náladou dorazili do jídelny a posadili se vedle sebe kestolu, kde ještě velmi potichu rozebírali, jak bude kmotrův výcvik probíhat.Hermiona s Ronem probírali téma prefektů, Ginny se bavila s Fredem aGeorgem a společně se smáli grimasám, které prováděla Tonksová pomocímetamorfomagie. Když se Harry během jídla přesunul do svých myšlenek avzpomínek na tentýž pobyt na ústředí, jenom v jiném čase, musel uznat, žesi jej nyní užíval více. A to nejen pro jeho představu o tom co a jak se stane,ale pro to, že se těšil, jak spoustu jednotlivých věcí změní. Měl spoustuplánů, které, když to dobře dopadne, naprosto roztříští jeho původní realitu namilion střepů a začne konečně žít ve světě, který bude víc utvořen dle jehopřání. Harryho první výhra byla, že věděl jaké viteály a hlavně kolik jichtemný pán má, dále bylo skvělé, že k jeho tělu již nebyla připoutána Voldemortovaduše, takže jím již nebude ovládán a manipulován jako v předchozím životě.Navíc jeho nitrobrana byla už skoro na mistrovské úrovni, Snape se mu snažilběhem včerejšího večera několikrát nahodile vstoupit do mysli, ale vždy todopadlo velkým neúspěchem pro mistra lektvarů. Nejen, že se mu nepodařilozdolat ani primární ochrany, aby zahlédl alespoň regály, jako to tomu bylo v minulosti,ale ještě k tomu pociťoval obrovskou fyzickou bolest, díky Harryho ohnivénepropustné hradbě. Když chlapcovu mysl pozoroval z bezpečné vzdálenosti,viděl něco jako ohnivými víry postavený hrad, nápadně podobným Bradavicím,které obklopovala několik desítek metrů vysoká a několik metrů široká hradba,která neumožňovala žádný průnik k Harryho myšlenkám, pokud sám nechtěl.