Kapitola šestá

856 30 0
                                    

Harry zamířil rovnou do svého pokoje, neměl v plánu jen nečinně sedět, věděl že musí najít svoji starou hůlku s perem fénixe a znovu čarovat. Vytáhl černý lesklý klacík z nočního stolku a vyslovil jemu tolik známou formuli Expecto patronum. Z hůlky vyběhl jelen a Harry ho dalším mávnutím hned zrušil. „Tak to bychom měli" pomyslel si, přeci jenom dobře nevěděl, jak funguje kontrola hůlky a bylo by nanejvýš podezřelé, kdyby poslední kouzlo nebylo patronus, ale přivolávací kouzlo, které použil u Olliwandera. Pak vytáhl brk a tři kusy pergamenu, dal se hned do psaní.

Právě mě napadly mozkomorové, možná budu vyloučen z Bradavic.

Chci vědět, co se děje a kdy se odtud dostanu. Harry"

Pak si zavolal Hedviku a přivázal ji dopisy, které adresoval Ronovi, Hermioně a Síriusovi, k noze a poslal ji do ranního, čerstvým vzduchem nasáklého rána. Jak si pamatoval, žádné užitečné rady nedostane, za čtyři dny si pro něho přijdou a odvedou ho na ústředí řádu. Harry si ještě dopřál několik desítek minut cvičení, než se rozhodl jít do sprchy a smýt ze sebe pot a stres. Když tak učinil, čekal na něj již Dobby se snídaní a čerstvým vydáním Denního věštce, kde se psalo, že Harry Potter, chlapec, který přežil dnes v ranních hodinách porušil zákon o kouzlení nezletilých a čaroval uprostřed mudlovského města. „Jak se pan Harry cítí?" Ptal se pisklavým hláskem domácí skřítek a podával mladému čaroději hned dva velké kusy čokolády. „To posílá profesor Snape." Upřesnil Harrymu skřítek, dívajíc se přitom na čokoládu. „Tak už to ví celý řád" pomyslel si chlapec, ale bez nějakých protestů podávanou čokoládu přijal a s chutí se do ní pustil a spořádal i celou snídani. „Děkuji Ti Dobby, bylo to výborné." Pochválil skřítkovi pracnou snídani, kterou mu každé ráno nosíval. „Pan Brumbál se moc zlobil, když slyšel, jak jsi se dostal do potíží, velmi se zlobil na pana ministra a celé ministerstvo, že dopustili, aby se k Harry Potterovi dostaly ty zrůdy z Azkabanu. Také se velmi zlobil, že Vás pane chtějí vyhodit z Bradavic a zlomit Vám vaši hůlku pane. Takhle rozzlobeného ještě Dobby ředitele Brumbála neviděl. Taky prohlásil, že se na ministerstvu nachází jen banda úplatných blbců, kteří by neměli mít právo rozhodovat ve prospěch kouzelnického světa." Dobby drmolil jednu větu za druhou a Harry ho s nadšením poslouchal, říkal si, jestli takto Brumbál řádil i posledně, ale asi ano, když ihned zburcoval většinu řádu, aby dělali, co mají.

Harryho dny plynuli, Dobby se u chlapce zastavoval 3x denně, a kromě výborného jídla nosil Harrymu i zprávy ze světa kouzel. Denního věštce Harry už ani nečetl, bylo to stejné, jak si pamatoval z posledních dob, jenom na něj a Brumbála házeli špínu, snažili se je nařknout, že to jsou jen blázni nebo lháři, ale jinak se nic nedělo, ani tady nechtělo ministerstvo připustit, že by se mohl Voldemort vrátit, bohužel. Největší strach měl však Harry z Bradavic, bylo mu víc než jasné, že se nezmění ani škola, takže ta stará ropucha s růžovou mašlí ve vlasech opět nastolí diktaturu v jeho domově. Ale už předem věděl, jak s ní bojovat, nyní když mohl Voldemorta vypustit z hlavy a věnovat se svým zájmům, neměl v plánu, nechat školu padnout. Začal vymýšlet plán, jak by se Umbridgeové zbavil a v lepším případě ji nechat zavřít do Azkabanu. Harry se nad svými úvahami musel usmát, začal střádat plány na zlikvidování Dolores a Voldemorta a bavil se tím, že si představoval, jak se budou tvářit až jim to všechno vpálí do obličeje.

Nastal den D, Harry si připravil všechno, co bude potřebovat, hábity si úhledně složil do komínků, učebnice dal na jednu stranu postele, koště a vybavení na famfrpál dal na druhou stranu, svoji náhradní hůlku, pohár Helgy z Mrzimoru a další důležité věci včetně magického kufru a zbylých galeonů vložil do scvrččího váčku, který nechal zmenšit a následně si jej připevnil na předloktí. S úderem sedmnácté hodiny na něj zavolal jeho strýc, že jedou pryč, protože byli vybráni do finále

Harry Potter a cesta zpětWhere stories live. Discover now