Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Kapitola 12 - Rozpolcená

Dá se také psychické utrpení hodnotit na škále, jež by určovala práh bolesti? Ačkoli se Eleně zdálo, že její zármutek se při pohledu na své blízké - jejich mrtvé duše a na Kristiánův obličej plný podlitin - stále zvětšuje, téměř se až divila, jak je to vůbec možné. Jako kdyby se ocitla na dně propasti smutku, jejíž dno se posouvalo níž a níž, stále do větší a beznadějnější temnoty.

Zlato slunečního kotouče zrudlo a jeho krev se pomalu rozlévala po obloze. Vytvářela zářivé šmouhy, které se stávaly tím víc intenzivnějšími, čím blíž se klonilo slunce k západu.

Za okamžik se už stará věštba naplní. Lantern ovládne věčná temnota.

Elena záhy zjistila, že není jediná, kdo se dívá na slunce, jež nejdéle za půl hodiny zapadne. Nad Lanternem už se nikdy nerozední. Slunce, přívětivé a životadárné, nahradí ponurý Modrý měsíc. I ostatní hleděli na nebe, které zakrýval pomalu přicházející večer.

Dívka cítila, jak se jí do očí derou slzy. Nella vyhrála.

Černovlásčiny oči se stočily směrem k rudnoucímu obzoru. Na obličeji se jí rozlilo zvracené uspokojení. Pak se otočila k Eleně částečně bokem tak, aby stála k zástupu tvorů noci čelem. Zvedla do vzduchu ukazováček a ukázala zleva doprava. „Vydáte se mezi tu obyčejnou smrtelnickou lůzu. Vy dva tu zůstanete," oznámila.

Při tónu čarodějčina hlasu se siluety poddajně vlnily. Jako kdyby jí doslova visely na rtech. Sotva dořekla, vrcholek kopce se znatelně uvolnil poté, co téměř všechny siluety zmizely.

„Nello, varuji tě. Snažíš se překročit až příliš pevné hranice. Vymstí se ti to," zvolila zničehonic Ariadne. Ve větru jí vlály sněhobílé vlasy, mezi obočími se jí rýsovala kolmá vráska.

„Ještě sis nezvykla na to, že každá už přes čtyři staletí stojíme na opačné straně? Pro mě už žádné vaše směšné, možná přímo hloupé zákony neplatí!"

„Naposledy..."

Nella div neposkočila zlostí na místě. „Co? Chceš mi zase radit? Ale to je asi to jediné, co můžeš! Narozdíl ode mně nemáš takovou moc, a například o použití násilí si můžeš nechat leda zdát. Podívej, jsem mocnější než ty!"

Černovlasá čarodějka ukázala na Elenu, již ve chvíli obklopila dobře známá krusta bolesti. Snažila se vzdorovat. Marně.

Dívka neviděla přes clonu slz nic jiného než mžitky. Znenadání však bolestivé záchvaty ustaly. Svaly na pažích se jí námahou třásly, ale i přesto se jí podařilo vytáhnout se do sedu. To, co vzápětí spatřila, vyrazilo Eleně dech. Kristián zápasil s tvory noci a když se mezi jejich nehmotnými těly prosmýkl, vrhl se na Nellu a srazil ji k zemi. Čarodějka vykřikla a snažila se bránit chlapcovu útoku. „Uteč, Eleno!" zavolal na dívku s námahou.

O chvíli později vzduch explodoval a mohutná vlna magie odhodila Kristiána několik metrů daleko, kde zůstal ležet v bezvědomí.

„Tys ho... zabila?" vyhrkla Elena zoufale. Už jí nezáleželo na tom, že ta krutá čarodějka uvidí její smutek.

„Ne," ohrnula ret Nella. „Ale zabiju tebe."

Ariadne zastoupila sestře cestu. „Nedělej to." Její mladší sestra ji však obešla a pokračovala dál k dívce. Zbývaly ještě tři kroky, Nelle na rtech pohrával úsměv toho, kdo si je svým vítězstvím jistý. Vtom se mezi Elenu a černovlasou čarodějku vrhl Zach.

Čarodějka se zastavila. Uchopila Zachovu bradu a do kůže mu zaryla dlouhé špičaté nehty. „Na co si to hraješ?" procedila skrz zuby s neskrývaným odporem. „Jsi zbabělec. Zrádce. No jen se pochlub, pochlub se tady našemu děvčeti, jak to celé ve skutečnosti bylo."