Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Dvě sestry

Nebeská klenba zčernala nocí. Jindy jasné hvězdy se společně s měsícem ukryly za konzistentní hradbou temných mraků.

Nad krajinou se neslo vzdálené hřímání. I přes hrozbu blížící se bouřky se však na skále tyčící se nad královským městem setkaly dvě osoby. Byly to ženy oblečené v dlouhých pláštích, které v silném větru divoce vlály. Avšak kápě kryjící jejich obličeje se ani nepohnuly.

„Bylo to od tebe tak naivní, sestřičko," pronesla jedna z žen. „Jak sis mohla myslet, že by mě jedna slabá dívka mohla porazit? Jsem mocná, mnohem víc než ty."

Druhá postava mlčela. Z pod kapuce jí vykoukl pramen dlouhých světlých vlasů. „Chceš se vsadit, Nello?" řekla až po chvíli.

„To je zbytečné," zasmála se sestra. Zpod kápě jí vyčuhovaly prameny dlouhých lesklých vlasů, které měly stejnou barvu jako zatažená noční obloha. „Vždycky vyhraju. Tebe, dobračko, není těžké přemoci!"

„Když své vlastní lži věříš... Nemusím ti doufám připomínat, že není v tvé moci ji zabít kouzlem?" ušklíbla se pohrdavě. Obě moc dobře znaly jednu věc. Díky znaku na své ruce ji nedokázala žádná z kouzelných bytostí připravit o život čarovnou mocí. „Proč jsi ale na hrdinku nepoužila své temné čáry? Její znak není...nebyl," opravila se, „pravý. Neochránil by ji." Bolelo ji vidět to zlo, jež ovládlo sestřinu duši. Tím spíš, že Nella nebyla vždycky tak bezcitná.

„Nevíš? Té malé potvoře nemůžu ublížit kouzly, to jsem si dneska ověřila. To ale ještě neznamená, že ji nemohou například..." rozmarně mlaskla, „popravit za závažný zločin. A když náhodou unikne...já a Kristián jsme silní spojenci!" Černovláska se rozesmála a zatočila se na místě kolem své osy. „Bylo od tebe nesmírně pošetilé podstrčit jí tehdy náš rodový šperk. Ani s pravým cejchem na ruce nic nezmůže! I když teď momentálně," zvedla pohled vzhůru k nebi, na němž se shromažďovaly temné mraky. Co nevidět se bouřka přiřítí i sem. „Dost zuří... Ale stejně jí to není co platné." Nellino tělo se rozplynulo do podoby tmavého oblaku. „Sbohem, Ariadne," rezonoval černovlásčin hlas ještě chvíli nocí.

Žena se světlými vlasy prozatím na vrcholku skály zůstala a dívala se dolů, na krajinu obestřenou temnem noci. Kdesi v dálce na horizontu problikl klikatý blesk. Následovalo zahřmění.

„Jen aby ses nezmýlila, Nello..." pronesla do ticha nastalého po úderu hromu. Pak se i ona zatočila dokola a ve chvíli kdy se spustil hustý déšť, vítr snesl na zem malý obláček mlhy. Po chvíli zmizel i on.

Zůstala pouze bouře, která udeřila plnou silou. Ideální počasí pro štvance, kteří nikam nepatřili. Tvorové noci, bytosti uvězněné temnými čáry do podoby siluet utkaných z tmy, se proháněli svobodně po celé zemi. Brzy bude Lantern patřit možná pouze jim.

_____________________
Ahoj, dnes je tu jen taková menší podkapitolka, podobnými úseky občas proložím příběh. 😉
Tak co, jak na vás podkapitolka působí?
P.S. Moc děkuji za vaši podporu. Moc to pro mě znamená. Mám obrovskou radost z každého přečtení, komentáře a v neposlední řadě mi úsměv na tváři vykouzlí i votes. Vaše zpětná vazba mi v psaní moc pomáhá a dodává mi energii, abych i po únavném dni (zásluha mého milovaného gymnázia😀) našla síly pro psaní. ♥️
Vaše -_Jana_-✨