Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Kapitola 10 - Pustina

Elena dlouho lapala po dechu. Záře i obrovský nepřirozený tlak jí tepaly žilami v rytmu zběsile tlukoucího srdce. A to taky bylo to jediné, co dokázaly dívčiny smysly vnímat.

Elena pevně stiskla oční víčka, až se jí pod nimi rudě zablesklo. Ještě si uvědomila, jak se s ní vše točí než ji zaplavil nečekaný pocit prázdnoty. To posloužilo jako impuls pro to, aby se kolem sebe rozhlédla, čehož okamžitě zalitovala. Dokázala projít jezerem, ale nějaká neviditelná síla ji vymrštila do vzduchu, vysoko nad temnou, skoro černou hladinu. Na břehu jezera se vyjímaly prastaré tmavě zelené jehličnany.

Země si k sobě přitáhla Elenu až příliš rychle a dívka tak ucítila bolestivý naráz do žeber. Její plíce se po dopadu na vystouplé kořeny vzrostlých majestátních velikánů scvrkly na  velikost dvou kuliček hrášku. Dívčiny oči se zamžily slzami, kašlala a zoufale se snažila nadechnout. Necítila nic jiného než bolest vystřelující jí do celého těla. Napadlo ji, že jestli nemá nic zlomeného, bude to zázrak.

Po chvíli se dívka odhodlala pohnout a musela uznat, že bohové možná byli jednou za čas skutečně milosrdní. Až na pár drobných šrámů a odřenin se jí nestalo vůbec nic.

... Později procházela lesem vzrostlých jehličnanů. Elena se ocitla v nepřívětivém šeru, hladina jezera zůstala daleko za ní stejně jako Havraní země a... Kristián. U srdce ji bolestivě píchlo při vzpomínce na prince. Dívka na okamžik zalitovala, že odešla. Zapochybovala, že udělala správné rozhodnutí. Co když už Kristiána nikdy neuvidí, jaká je šance, aby se ještě někdy potkali, aby na ni nezapomněl? Avšak vzápětí se Eleně před očima vynořily obličeje rodičů, Davida i ostatních obyvatel vesnice. Stále před sebou viděla Adinu a její jasně rudou krev, která vyvěrala z rány na krku. I nyní na sobě dívka cítila opovržlivé pohledy všech pokryteckých dvořanů a urozených dam - oni se v zájmu vlastního majetku rozhodné neštítili mnohých špinavostí... Ale, připomněla si Elena s mrazivým pocitem na zátylku, oni nezavraždili hlavní hrdinku. Narozdíl od Nelly.

Zemi pokrývala slabá vrstva prvního letošního prašanu, jež se místy promíchala s uschlým spadaným jehličím. Po Eleniných šatech se natahovaly větve ostružiníku, v plicích ji pálil chladný zimní vzduch omamně vonící aromatem lesa. Svaly na látkách žádaly alespoň krátkou přestávku v rychlé chůzi, ale dívka na to nedbala. Nemohla si to dovolit. Pokud chtěla alespoň malou naději na očištění svého jména nebo v lepším případě na pomstu, nesměla ji promrhat ještě dřív, než se vůbec naskytne.

Dnes nastal den, kdy mělo dojít k naplnění proroctví. Podle plánu, který vypracoval hlavní poradce krále Alberta se v tuhle dobu měla hlavní hrdinka Adina už dávno chystat do boje proti tvorům noci. Kněží i mágové tvrdili, že by stačilo, aby ústa Vyvolené pronesla jednu jedinou větu v kouzelném jazyce a nebezpečí hrozící Lanternu by bylo zažehnáno. Jenže ona nebyla Vyvolená...

Elena se úžeji zahájila do pláště. Vyšla zpod korun lesa na holou pláň, kde se za zpěvu táhlé písně proháněl vítr. Dívka se ušklíbla nad ironií, jakou někdy umí člověka potrápit. Ona nebyla vyvolená osudem, aby spasila Lantern. Nikdy nežila v přepychu. Celé roky se nepřipravovala na boj proti temnotě. Přesto ona byla tou, která žila, dýchala a byla odhodlaná udělat to, co měla vykonat hlavní hrdinka. Ne však pro slávu, peníze, obdiv. Nechtěla dopustit, aby zvítězilo zlo. Tak by neměl skončit žádný příběh. Nebo snad ano?

... Dívka zcela ztratila pojem o čase. Neměla tušení, zda šla minuty, desítky minut nebo celé hodiny. Obklopovala ji stále jen pustá krajina. To jí připadalo velice zvláštní. Neměla by se touhle dobou už blížit k jedné velké vesnici, jíž probíhala důležitá kupecká cesta táhnoucí se několik kilometrů dál až do hlavního města?