Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Profesorka

„Ještě si do sešitů zapište poslední poznámku. Lantern sice temnota neovládla, ale to není důvod pro to, abyste si mysleli, že je vzdálená. Naopak, je velmi blízko, avšak nenápadná, dobře skrytá." Těmito slovy zakončila profesorka svoji přednášku. Když pronášela poslední větu, vrhla posmutnělý pohled z okna, kde se nad krajinou zdvíhaly mohutné hřebeny Jestřábích vrchů.

Konec hodiny s sebou přinesl drnčivý hlas školního zvonku. Studenti popadli své batohy, kabelky, papírové kelímky s kávou a rychlým krokem opustili učebnu, aby si stihli užít co největší kus přestávky.

Učitelka došla ke svému stolku, srovnala písemky do úhledného štosu a vložila je do desek.

„Paní profesorko, mohla bych se na něco zeptat?" oslovil ženu dívčí hlas. Učitelka zvedla pohled od prověrek a vřele se usmála.

„Povídej, Astrid," vyzvala studentku.

„Jak jste nám při hodině dějepisu vyprávěla tu pověst o hrdince Eleně... Jak to vlastně dopadlo?"

Profesorka si upravila pramen dlouhých vlasů, jejichž jasně stříbrná barva v záři slunečních paprsků ještě vynikla. Sama žena působila mladistvým dojmem, mohlo by se zdát, že jí je sotva osmnáct. Nestárla, neměnila se. Její tvář zůstávala stejná po celá staletí. „Proč myslíš, že to byla pověst?"

Astrid se ošila. „Nevím, připadá mi to tak... Copak může být magie skutečná?"

Někdy víc, než by sis kdy pomyslela, problesklo v učitelčiných očích. Nahlas však pronesla úplně jiná slova. „Stala se nesmrtelnou. Odolala zlu, které ji zasáhlo," odpověděla profesorka. Upravila si masivní kovový náramek, který zakrýval téměř celou plochu jejího levého předloktí.

Astrid si nervózně pohrávala s plastovým krytem svého telefonu. „Tak jsem to nemyslela..." Dívka sklopila pohled z zemi.

„A jak tedy?"

„Co..." pravila pomalu dívka jako kdyby se zdráhala. Pak ale ze sebe celou větu vychrlila jako jedno jediné dlouhé slovo. „Co se stalo s Kristiánem?"

„O tom jsem vám v hodině nevyprávěla, já vím." Profesorčiny výrazné smaragdové oči se na okamžik zahleděly do prázdna. „Zemřel. Jeho život byl spojený s tím Nelliným," opáčila po chvíli mlčení.

Výraz Astridina obličeje se ze zvědavého proměnil na strnulý. „Proč to tedy udělala? Říkala jste, že Kristiána milovala. Nechápu to."

Profesorka se smutně usmála. „Někdy je potřeba přinést oběti. Elena chtěla zastavit temnotu. Podařilo se jí zachránit nejen Lantern, ale také další země. Nella byla krutá, chladná jako led. Ta zatracená čarodějnice se nezastavila před ničím. Dokázala jen kazit, zabíjet, byla posedlá touhou po moci!" Učitelka si neuvědomila, že jejích posledních několik vět se neslo v podrážděném tónu.

„Aha. Moc děkuju za vysvětlení," zamumlala Astrid trochu zaraženě. Popadla své věci a vyšla na chodbu.

...Ještě ve chvíli, kdy profesorka odemykala dveře svého kabinetu, se jí třásly ruce. I dávné vzpomínky mohly být intenzivní. Jako kdyby to všechno přihodilo teprve včera. Náramek se jí trochu posunul směrem k zápěstí a pod kovem se objevil proužek zčernalé kůže.

Vešla do kabinetu a těžké protipožární dveře za sebou pečlivě zamkla. Z předloktí si stáhla šperk. Na kůži teď byla dobře patrná velká protáhlá spálenina.

Zalhala nebo přesněji řečeno, když Astrid tvrdila, že Kristián zemřel, nebyla to tak úplně pravda. Zemřel, ale Eleniny slzy společně s magickou silou získanou z cejchu a také energií zla z Pramene moci, dokázaly doslova zázrak.