Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Luční jezírko

Nella přejížděla dlaní po královské koruně. Vychutnávala si každý dotek chladného zlata, skvostně vybroušených safírů.

Vždycky si představovala královsky trůn jako tu nejpohodlnější židli na světě. Nella nečekala, že majestátní vyhlížející trůn lanternských králů je ve skutečnosti tak nepohodlný.

Znovu se ošila a opřela si loket o vyřezávanou postranní podpěrku zobrazující nějaký výjev z historie královského rodu. Černovláska se rozmarně protáhla a štíhlými prsty s dlouhými nehty přejela po hladkém ebenově temném dřevě trůnu. Napadlo ji, jak se ta barva skvěle hodila k jejím havraním vlasům.

Nasadila si na hlavu korunu a napřímila se do pozice, jakou určitě mívají hrdé vznešené vládkyně. Nella pohledem zkoumala rozlehlý klenutý sál, jehož umně vymalovaný strop se ztrácel v šeru přicházejícího večera.

Žena pomalým krokem sešla po jednotlivých mramorových stupních a zadívala se na svůj odlesk v obrovském zrcadle, jež nechala přemístit do trůnního sálu. Na nízkém stolku hořel několikaramenný svícen, který dodával všemu zvláštní tajemnou atmosféru.

Nejprve nenápadné šero začínalo čím dal rychleji houstnout. Nella měla nejvyšší čas vyrazit. Zvedla do vzduchu ruku a dlaní ji obrátila k pevně zavřenými dveřím. Tmavovlásčiny prsty obkroužila energie, jež se zhmotnila do podoby obtékajícího dýmu. Klika scvakla a Nella prošla otevřenými dveřmi.

Procházela dlouhou zámeckou chodbou zdobenou vázami s krásnými sušenými květy. Nelliny kroky tlumil měkký koberec se složitým vzorem, jediné kroky rozléhající se ztichlým zámkem tak bylo šustění brokátové sukně nové lanternské vládkyně.

Ve chvíli, kdy slunce zapadlo za nedaleké Jestřábí vrchy, vyšla Nella z hradní brány. Mířila po kamenném mostě, štěrkové cestě až na louku rozprostírající se před hradbami královského sídla. Od dnešního dne jejího sídla.

V létě na louce rozkvétaly nádherně pestré květiny. Nyní však stébla trávy stejně jako nedaleké malé jezírko přikryla námraza a tenká vrstva ledu. Zima se blížila každým okamžikem blíž a blíž.

Uprostřed louky plápolaly jako svatojánské mušky plameny luceren tvořících světelný kruh kolem jezírka. Po stranách čekaly dvě postavy ve splývavých pláštích. „Naše paní," oslovily Nellu obě dívky a uctivě poklekly na promrzlou zem. Rty tmavovlasé čarodějky se pokřivily v oblouku ironického úsměvu a v temně safírových očích se jí zablesklo. Pomyslela si, jak snadno si lze získat něčí úctu. Stačí zacinkat zlatými mincemi...

Výraz Nellila obličeje potemněl. „Máte vše, co jsem vám přikázala obstarat?" optala se, načež obě dívky snad až příliš horlivě přitakávaly. Položily před čarodějku dva proutěné košíky, z nichž se linula výrazná směs nejrůznějších vůní. Sušené rostliny a bobule zcela naplnily oba košíky.

„Skvěle," pokývla Nella, načež pobídla gestem ruky rusovlasou dívku, jež stála k ní blíž než vystrašená brunetka. „Vezmi jeden košík a vysyp jeho obsah do vody," ukázala Nella pohybem brady k jezírku, v jehož hladině se zhlížely hvězdy.

Dívka poslechla. Hvězdné zrcadlo rozbila těla sušených bylinek, jak po dopadu na hladinu rozčeřila vodu. Nella spokojeně povytáhla koutek rtů a pokynula hnědovlasé dívce, na jejímž obličeji bylo patrné napětí a nervozita. Dost možná oprávněně, ušklíbla se v duchu čarodějka, avšak nedala na sobě nic znát. Namísto toho jen přihlížela, jak se hladina jezírka zcela pokryla aromatickými bylinami.

„Teď zase ty. Podívej se na hladinu a řekni, co vidíš."

Zrzka se opatrně naklonila nad jezírko. Její hnědé oči nejprve nespatřily nic než nepřehlednou změť bylin, sušených kořínků a bobulí. Teprve po chvíli se voda zavlnila a objevily se na ní barevné skvrny, jež se spojily do celistvého obrazu. Ovšem i tento obraz neměl jasné obrysy. Vypadal, že ho zakrývá tenká pavučina, jež brání tomu, aby kdokoli dokázal rozeznat detaily.