Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Kapitola 1 - Vražda

Dýchalo se jí těžce. Nad ježatým pásem hor se táhl páchnoucí dým. Ten se formoval do sloupců, které se zatínaly do noční nebeské klenby.

Do tmy zářily jako veselé majáky monstrózní plameny ohně. Nebylo to však veselé světlo, znamenalo zkázu.

Kolem se míhaly temné postavy, nehmotné siluety, jimž zář ohně dodávala ještě strašidelnější vzhled.

Krčila se za jedním ze snopů slámy. Nedokázala se ani pohnout, hrůza ji zcela paralyzovala. Dívčina dlaň svírala pevně stříbrný kroužek náramku. Do kůže jí prostupovalo mravenčení, jak se dotýkala chladného kovu.

Tolik chtěla něco udělat, ale třináctiletá dívka sotva mohla odvrátit zkázu, jež postihla celou vesnici. Zkázu, kterou přinesli tvorové noci.

Nasadila si na levé předloktí šperk. Ten jako by ožil. Přitiskl se k dívčině ruce a stále svůj stisk zesiloval. Do kůže se jí v jednom místě zakousla bolest, jež jí vehnala do očí slzy.

Nemohla se nadechnout. Plíce zoufale lapaly alespoň po troše vzduchu, který by nepáchl po nahořklém aromatu požáru. Marně.

Praskání dřeva olizovaného požárem se neslo do dálky. Noční ticho ho ještě znásobilo.

Dívka se konečně dokázala pohnout. Do obličeje jí zasvítilo stříbrné světlo měsíce a hlasité nepříjemné bouchnutí dřeva o kámen vyburcovalo její smysly. Pobídla tělo ke spolupráci a...

...a Elena se zprudka posadila na své vlastní posteli. Její pískové vlasy slepil pot do tmavších pramenů a temně smaragdové dívčiny oči přejížděly po místnosti. Byla ve svém pokoji sama. S ulehčením se posadila zpět na pelest postele. Ještě předtím se natáhla po okenici, již otevřel zřejmě silný poryv větru.

Do místnosti se protáhl otevřeným oknem vzduch studené noci, která voněla po přicházející zimě.
Ramena se dívce otřásla chladem, ale mnohem větší mráz sžíral Eleninu duši. Už to byly skoro čtyři roky, ale pořád se jí útok na vesnici, kde žila se svými rodiči, vracel jako noční můry. Stále ve snech viděla zlověstné mlčenlivé tvory noci. Siluety, které nevydaly jediný zvuk, přesto dokázaly přinést větší zkázu než pluk královské armády.

Za okny se ječivým zaskučením znovu prohnal vítr. Dívka hmátla pod polštář a v dlani pevně stiskla kovový jílec dýky s úzkou čepelí. Od té doby, kdy ztratila rodiče i domov, nedokázala usnout aniž by v dosahu neměla alespoň sebemenší zbraň. Toužila po pomstě. Každým dalším dnem víc a víc. Ta touha ji hnala vpřed, dodávala jí síly při náročném vojenském tréninku. Přesto Elena věděla, že ona není tou dívkou, která má porazit tvory noci. Hlavní hrdinkou, kterou prý Ariadne, čarodějka vystupující v mnoha lidových příbězích a pověstech, předurčila k záchraně celé země, byl někdo úplně jiný. Adina, dívka pocházející z jednoho starého bohatého šlechtického rodu, žila v honosném paláci jako princezna. Obklopena bohatstvím a luxusem se připravovala na hrdinské činy. Adina, dívka, jež nikdy nepoznala smutek, nouzi, nikdy o nikoho nepřišla.

Ale jedno měly Elena a Adina přece jen společné. Úplně stejný znak zakousnutý do kůže na levém předloktí. Kruh protnutý dvěma vodorovnými čarami. Ovšem hlavní hrdinka měla narozdíl od Eleny tetování vyvedené tmavě modrými čarami.

Po plamenech, které viděla dívka ve svém snu, jí zůstala na patře hořká pachuť. Natáhla ruku po keramickém džbánku, který stál na nízkém stolku. Rozmrzele však položila nádobu zpátky, ve džbánu nezbyla ani trocha vody.

Elena si povzdechla. Co se dá dělat, dojde se napít do kuchyně.

Natáhla si vysoké kožené boty a přes ramena přehodila plášť. Vyklouzla na chodbu a co nejtišeji za sebou zaklapla dveře. Snažila se nenadělat příliš mnoho hluku, palácoví strážci neviděli rádi, když se v noci někdo potuloval po chodbách.