Princ temnoty ⚜️ONC 2022 CZ/SK⚜️

Dva chlapci

Nenáviděli ji. Ta myšlenka jí nedávala spát. V noci ji budila, ledový krystal, jenž zastupoval její srdce, jí v hrudi zběsile tepal. Ačkoli by to nikdy nikomu nepřiznala, a své starší sestře už vůbec ne, trápila se.

Nella seděla na pohodlnému polstrovaném křesle před zrcadlem. Naoranžovělá zář tlustých voskovic ještě zvýrazňovala špinavé šmouhy na ženiných šatech, stejně jako na jejím obličeji.

Krajkovým kapesníčkem z bílého hedvábí se snažila setřít si z obličeje skvrny po shnilém ovoci či rajčatech, které po ní házeli ti zpropadení venkované. Nechápala, co si to k ní vůbec dovolili. Ona byla jejich nová vládkyně. Jenže oni to odmítali respektovat. Nazývali ji čarodějnicí, která si pomocí zlých kouzel přivlastnila královský trůn a Alberta, jenž byl mezi tou po poddanskou lůzou velmi oblíbený, prý připravila o život.

Nebyli daleko od pravdy, ale takhle se urážet nenechá. Nella cítila téměř nesitelnou chuť potrestat všechny ty zabedněnce, stádo vzpurných ovcí potrestat, pomstít se jim. Avšak nemohla, zatraceně! Kdyby to udělala, začali by ji nenávidět ještě o to víc. Možná by jim to na čas zavřelo ústa, na čas by je to donutilo hrbit před Nellou poníženě záda a klopit pohledy, jenže po nějaké době by jim otrnulo a mohli by se postavit proti ní. To nechtěla riskovat.

Černovláska si setřela z čela další šmouhu, tentokrát oranžovo-červenou, jež měla aroma rajčete. Nahnilého. Napadená hnilobou byla valná většina uskladněného ovoce a zeleniny, což také ti prosťáčci připisovali Nelle. Ani v tomhle se příliš nemýlili, tvorové noci odváděli skutečně skvělou práci.

Nella právě zkoušela odstranit zbytek nečistot ze svého obličeje, když vtom leknutím kapesník upustila. Barevnou vitráž jednoho okna s nepříjemným zvukem tříštícího se skla prorazil kámen, jenž se odkutálel až k Nelliným nohám. Na krku, kam už nedosahovaly její havraní vlasy spletené do vysokého účesu s loknami, ucítila závan svěžího zimního vzduchu.

Černovlásce by stačilo jediné mávnutí ruky a magie by rozbité okno snadno vmžiku vyspravila. Ale tohle už bylo příliš! Kam budou ještě ochotni dál zajít? Dá jim pořádnou lekci. Když ne všem, alespoň některým z nich!

Nella mávla dlaní, již natočila směrem k oknu, kudy do místnosti nyní proudil chlad. Kolem prstů se jí obtočil silný provazec antracitového dýmu, jenž si našel cestu velkou prasklinou táhnoucí se od středu okna až po jeho mahagonový rám.

O zlomek vteřiny později se k Nelle donesl zoufalý křik. Žena se ušklíbla. Jen ať vidí, kdo je tady paní.

Zbytek skleněné výplně skončil na podlaze poté, co oknem ve tvaru poměrného oblouku proletěly dvě postavy, jež se okamžitě schoulily v šeru na podlaze. Ani to jim však není nic platné, pomyslela si Nella a se zájmem se zadívala na dva chlapce, sotva patnáctileté, jejich vystrašené bledé obličeje jí byly leda k smíchu.

„To vy jste hodili do okna kámen?" optala se čarodějka přísně. Spokojeně zaznamenala, jak sebou menší z chlapců se zrzavými vlasy při zvuku jejího hlasu trhl.

„N-ne.. nnne..." namítl chabě. V očích se mu však zračila špatně maskovaná lež.

Druhý z chlapců s příjemným kulatým obličejem a pískovými vlasy se narozdíl od svého kamaráda zvedl z podlahy a upřeně se zadíval Nelle do očí. „Ano. To já jsem tím kamenem hodil."

„Výborně," pravila černovláska pomalu. Schválně přitahovala každou hlásku. Vychutnávala si strach obou chlapců. „A víš, jak trestám takové smělé hlupáky?"

Hoch mlčel. Sklopil pohled ke glazovaným dlaždicím. Jeho ramena si však zachovávala svůj vzpřímený postoj.

Podívejme, chlapec je hrdý a žádný zbabělec... Takové trestala nejraději. I když, zbabělci jsou zábavnější. Ti se plazí po zemi, ochotni udělat cokoli, aby se jí zalíbili a ona jim prominula. Ovšem marně. Nella neodpouštěla. „Zasloužíš trest," pravila.