Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola padesátá čtvrtá-ráno

Spokojeně se zavrtěla a pomalu otevřela oči. Jak dlouho to již bylo, kdy se takto mohla k někomu tulit a nemusela se bát toho, že by se prozradila. Cítila, jak ji Severus zlehka hladí po zádech a druhou rukou ji objímá kolem pasu.

Chudák se ani předešlého večera nepřevlékl a nechal si svůj oblíbený knoflíkový hábit. Nyní mu po něm černovláska opatrně přejela prsty mapující linii knoflíčků.

Klidně a uvolněně poslouchala jak muži, ze kterého si udělala polštář, bije srdce. Bylo to neskutečně uklidňující a ona si přála, aby tato chvíle nikdy neskončila.

Cítila, že Severus ví o tom, že již nespí, ale nijak na to nereagoval a i nadále klidně ležel. Při tom si ji k sobě opatrně tiskl, jako kdyby byla z porcelánu.

Černovláska se zhluboka nadechla. Byla si vědoma toho, že podobná chvíle nemusí již znovu nastat. Když to řekne nahlas teď, tak to v sobě již nebude muset dusit.

Métis se pomalu natočila tak, aby viděla Severusovi do tváře. Ten ji celou dobu úpěnlivě pozoroval a čekal, cože to z černovlásky v jeho náručí vlastně vypadne.

Dlouho mu hleděla svými dvěmi smaragdy do jeho havraních očí. Opravdu značnou chvíli ho jen tak pozorovala a prohlížela si jeho tvář, na které se začínaly rýsovat drobné vrásky, který však bylo opravdu jen málo.

,,Miluji tě, víš to?" vydechla nakonec černovláska a na nepatrný okamžik se usmála.

Severus se zarazil. Opravdu nyní řekla to, co si myslí že řekla? Měl pocit, že jeho srdce vynechalo několik úderů a pak začalo bít daleko rychleji než bilo doposud.

Černovláska sklopila pohled a zavřela oči. Takže jeho city se změnily, povzdechla si smutně a ve vzpomínkách se vrátila do chvíle, kdy před ní klečel a vyznával jí lásku.

,,Jen jsem chtěla, abys to věděl," špitla nakonec černovláska a přemýšlela, jestli se má od něho odlepit, anebo ne.

,,Já..." začal rozhozeně Severus, ale nebyl schopen dalšího slova. Métis k němu opět otočila hlavu a překvapeně ho zkoumala. Vážně ho tolik zaskočila?

Severus se nakonec jen lehce usmál a pohladil černovlasku po tváři. Ta se zlehka proti jeho ruce opřela a přivřela oči.

Muž ji s prohlubujícím se úsměvem pozoroval. Bylo to sice podruhé, ale poprvé co se nedočkal odmítnutí.

,,Nechci se od tebe nakazit, protože ještě můžeš být infekční," ušklíbl se nakonec Severus a Métis zprudka otevřela oči. Opravdu musel zkazit i tento moment.

,,Tak proto si tu dnes se mnou spal? Aby ses náhodou nenakazil?" řekla černovláska a prudce se od Severuse od táhla, načež se posadila.

,,Protože jsi chtěla, abych tu spal. Přála sis to," řekl klidně Severus a onen lehký úsměv se z jeho tváře vytratil.

Černovláska si ho zaraženě prohlížela a v jejích očích se odrážela nechápavost. Měla by být asi naštvaná, ale nedokázala to. Tenkrát i v tom opilém stavu snad mluvil pravdu. Tak to jsme dva, ale řekni mi co tě udělá šťastnou a já to udělám...

Severus se mezitím posadil a pohlédl ženě vedle sebe zhluboka do zelených očích. Nechtěl jí číst myšlenky, ale nedokázal odolat, když měla snad poprvé oči plně prostupné. Myslela na onu noc, kdy byl opilý a na slova, která jí v tom stavu řekl.

Zlehka se k ní naklonil. Cítil její teplý dech na své tváři. Čekal a dával jí prostor, aby případně mohla cuknout. Černovláska se však také naklonila a spojila tak jejich rty do prvního skutečného, ale zkoumaného polibku, kdy oba dva dávali prostor tomu druhému se vymanit.

Zanedlouho však černovláska obmotala zlehka Severusovi ruce kolem krku a černovlasý muž ji pomalu položil na postel. Až v tuto chvíli se od sebe na chvilku odtrhli, aby popadli ztracený dech.

,,Neříkal jsi, že jsem infekční?" ušklíbla se černovláska a zlehka pohladila muže po tváři.

,,Rozhodl jsem se, že to risknu," ušklíbl se Severus a spokojeně se sehnul pro další polibek, který mu černovláska s chutí věnovala.

Bylo to daleko krásnější než v jejím snu, který se jí kdysi zdál, když se o Serveruse tolik bála. Bylo to daleko něžnější, ale přitom i daleko vášnivější než by si kdy dokázala představit. Bylo to krásnější než polibky, kterýma ji kdysi hýčkal Regulus. Tenkrát jí ani tolik srdce nebušilo jako právě nyní. Klidně tisíc polibků od Reguluse by vyměnila za jeden od Severuse.

,,Víš jak dlouho jsem se tomu bránila?" zašeptala černovláska když se od sebe znovu odtrhli. Severus ji pohladil po čele a ona mu mezitím dala pramen havraních vlasů za ucho.

,,Od té doby, kdy ses tady tak dlouho neukázal a já měla o tebe strach. Od té doby jsem se ti to snažila říct," usmála se zlehka černovláska a Severus si ji ještě naposledy přitáhl do letmého polibku.

,,A víš jaký já jsem měl včera o tebe strach?" vydechl poté Severus a lehl si na černovlasku. Zavřel oči a spokojeně si ji k sobě přitiskl.

Métis ho se smíchem začala vískat ve vlasech.

,,Ale takhle se z postele nevyhrabeme," řekla se smíchem černovláska.

,,Mně to vůbec nevadí," zamručel Severus černovlasce do bříška a ještě více si ji k sobě přitiskl.

,,Ale mně to vadí, protože za chvilku tady bude loužička," řekla rázně černovláska a za naštvaného mručení se jí podařilo vyprostit z pod Severuse...

,,Byl bys od té lásky a přestal tahat všude sebou tu učebnici," zavrčela rozzuřeně Hermiona, když ji její kamarád opět úspěšně ignoroval.

,,Co?" zeptal se Harry a neochotně zvedl oči od učebnice lektvarů.

,,Hermiona má pravdu, jsi horší než ona," zahuhlal Ron opět s plnou pusou.

,,Ale toto jsou lektvary," odsekl naštvaně Harry a zastrčil si pramen černých vlasů za ucho.

,,Právě. Ty už jsi tak chodící učebnice lektvarů," zahuhlal opět Ron a napil se dýňového džusu.

,,Tak aspoň že nejsem chodící kuchařka," odsekl sarkasticky mladý černovlasý Nebelvír, načež se zvedl a naštvaně s učebnicí v ruce odešel pryč z Velké síně.

Od učitelského stolu si onoho sporu všiml pouze jediný učitel, a to Horácio Křiklan, který s nepatrným zájmem pozoroval chlapce s dlouhými černými vlasy, který měl nyní jen opravdu nepatrně větší nos než ostatní, jak ho měl pořád zanořený v knihách a jakmile ho někdo vyrušil, byl velmi nepříčetný.

,,Posloucháte mě, Horacio?" ozval se vedle sedící ředitel školy.

,,Ale jistě, Albusi. Jen jsem se zamyslel," odvrátil svou pozornost od odcházejícího černovlasého Nebelvíra profesor lektvarů a nadále se věnoval svému nadřízenému.