Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola třicátá šestá-Vykoupení

Harry Potter běžel za právě odcházejícím ředitelem. Volal naň ho, aby mu věnoval alespoň chvíli jeho času, avšak bezúspěšně. Ředitel školy se ani neotočil a dál pokračoval svižným krokem zpět k sobě do ředitelny bez jediného náznaku toho, že by slyšel volání mladého Nebelvírského chlapce.

,,Harry, to nemá cenu," chytila ho za ruku Cho. Černovlasý Nebelvír k ní otočil svůj smaragdový pohled a po chvilce zaváhání jen odevzdaně přikývl. Brumbál s ním nechce mluvit a to jest více než očividné. Nebude se mu zbytečně vnucovat. To nemá opravdu zapotřebí.

Černovlasý chlapec se ještě jednou otočil oním směrem, kam zmizel před ním Brumbál, načež se spolu s černovlasou dívkou vydal pryč za přáteli...

Již čtvrtý den o profesorovi lektvarů a řediteli Zmijozelské koleje Severusi Snapeovi nikdo neslyšel a ani ho nikdo neviděl.

Pastor Moody spolu s Nymfadorou Tonksovou se uvolili, že se po něm podívají. Díky přímluvě Kingsleyho Pastorka tomu svolil i sám ministr kouzel Cornelius Popletal. Pátrání však bylo pořád stejně neúspěšné.

Právě nyní na Grimmaldově náměstí v domě číslo 12 se konala schůze Fénixova řádu a jako hlavní bod na programu byla ztráta již zmiňovaného profesora lektvarů.

U stolu se však našlo i několik málo takových, kterým jeho zmizení vůbec nevadilo, a to například Sirius Black.

,,Uklidněte se!" musel již zvýšit hlas proslulý starý kouzelník, jenž seděl v čele stolu.

,,Severuse nikdo neviděl od 13. února. Ten den byl viděn naposledy, jak jde po Bradavických pozemcích, ale poté ho již nikdo neviděl," shrnul informace o mužově zmizení jeho nadřízený, zatímco si Sirius pohrdavě odfrknul.

,,Albusi, jestli mohu," konstatovala opatrně Tonksová a pohledy se stočily směrem na ní. Brumbál na ni nepatrně kývl na znamení toho, že může mluvit.

,,Myslím si, že by bylo dobré prohledat i Bradavické pozemky," řekla mladá čarodějka.

,,Pozemky jsme již prohledávali," ozvala se zmoženě Minerva, která se bála pravdy přiznání o tom, že Severusovo zmizení má zapříčinění u její dcery.

,,Bystrozorové ale dokáží najít stopy. Albusi, nepochybuji o tom, že jste pozemky nechal pořádně prohledat, ale nechte nás to alespoň zkusit," otočila se Mrtimorka na ředitele Bradavické školy čar a kouzel.

,,Co by Smrt dělala v Bradavicích?" ozval se Sirius, který tušil, že teď lže sám sobě. Moc dobře věděl o tom, že mu ta žena není lhostejná, i když by měla být, a navíc si až moc živě vybavoval jejich společný loňský pobyt v jeskyni u Bradavic. Pro ni není nic nemožné.

,,Smrt v tom prsty mít nemůže," zakroutil hlavou Brumbál a zničeně se posadil.

,,Jak si můžete být tím tak jistý?" zajíkla se Molly Weasleyová a stikla ruku svého muže.

,,Kdyby to byla Smrt, odpravila by Severuse již dávno. Hlavně tedy po tom, co Voldemort oznámil jednu informaci," začal opatrně Brumbál a při tom putoval pohledem po všech přítomných.

,,Jakou informaci?" zeptal se opatrně Bill Weasley.

,,Smrt by nemohla připustit, aby se Severus podřekl přede mnou. Odpravila by ho do hodiny, takže by se ani nevrátil. Tuto informaci mi však Severus předal již před více než dvěma měsíci. Smrt je těhotná. Podle úvah by měla být tak někde v půlce těhotenství. Voldemort ji střeží jako oko v hlavě. Tu by nyní nikoho odpravit neposlal. Na to je až příliš sobecký," dokončil monolog ředitel školy. Hodil několik letmých pohledů po ředitelce Nebelvíru.

Minerva McGonagallová seděla s prázdným pohledem a pozorovala dění okolo sebe. Nenáviděla, když se o její dceři mluvilo a ona nemohla k tomu nic říct. Prozradila by tak tajemství, které se jim podařilo schovávat tak strašně dlouho.

,,A to nám říkáte jen tak?" zavrčel naštvaně Alastor.

,,Co vím, tak dlouhou dobu Smrt nechodila na schůze, ale na té poslední již nechyběla," přešel Brumbál poznámku od bystrozora a dále sledoval pohledem všechny ostatní. V duchu se musel nepatrně ušklíbnout, když si všiml, jak Sirius nápadně strnul při zjištění oné novinky. Že by mu do životní skládačky Métis Raddlové zapadl další dílek?

,,Albusi, nechci vám nějako oponovat, ale nezdá se mi, že by Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit bral ohledy na ostatní, a to včetně jeho ženy. Pokud bude potřebovat, klidně se jí zbaví. To si myslím já," ozvala se opět Molly a neutrálním pohledem pohlédla do pomněnkově modrých očí.

,,Bude to znít zřejmě ode mě najivně, ale věřím, že ženu, která ke všemu nosí jeho dítě, by nevydal napospas jen tak," trval si i nadále na svém Albus.

,,Mohl s ní někoho poslat, aby ji hlídal a případně i kryl záda," zauvažoval nahlas Remus Lupin.

,,Trvám si pořád na svém. Dokud se Severus nenajde, budu doufat právě v toto," ukončil ředitel tuto diskuzi, i když si byl moc dobře vědom toho, že většina přítomných je přesvědčená přesně o opaku, a to včetně její matky Minervy...

Další den. Další hodiny. Další minuty a vteřiny.

Minuta je pro ni hodina, hodina den, den týden a týden rok.

Métis se procházela kolem temného sídla, které mělo být pro ni domovem. Nechtěla však zde býti doma. Domov by byla pro ni i ulice, jen kdyby měla při sobě někoho, koho by měla opravdu ráda a on by měl rád ji. Kdyby se nemusela přetvařovat a hrát tu hloupou hru, bylo by vše jednodušší.

S povzdechem se zastavila a zahleděla se na suchou jabloň před sebou. Nikdy nerodila žádná jablka. Vždy tu jen takto stála a čekala na to, kdy konečně někdo ukončí její trápení. Možná že by někdo řekl, že je nemocná, ale někdo jiný by mu však oponoval tím, že je již příliš stará.

Métis by však řekla, že jí chybí kapka něhy, kapka lásky, důvod žít a svoboda.

Znovu si povzdechla a vydala se od jabloně pryč. Neměla na sobě ráda tento sentimentalismus, ale obhajovala se sama před sebou tím, že to z ní alespoň na chvíli dělá člověka, tedy alespoň se tak na nepatrnou chvíli cítí.

Jak krásné by to bylo místo, kdyby zde nestál tento chrám zla. Jak krásné by se zde žilo, kdyby to tu zlo neovládlo. Jak by byl svět krásnější, kdyby nebylo temnoty, jež přišla s Pánem zla.

V tu chvíli se Métis zastavila. Rozhlédla se po bělostné krajině, jež byla pokryta sněhem.

Všechno se přeci děje z nějakého důvodu. Je jedno jestli to jsou dobré, anebo zlé věci. Všechno má svůj důvod.

Černovláska si pohladila své bříško, které jí již začínalo narůstat.

Ne. Pro ni rozhodně žádné štěstí již není. Své štěstí obětovala, aby ho mohli mít jiní. Na ni již žádné štěstí nečeká. A proč vlastně by mělo? Již dvakrát se spálila. Nevěděla proč by měla znovu. Na světě vykonala spoustu špatných věcí.

A proč vlastně nad tím přemýšlí a doufá? Protože se říká, že naděje opouští člověka jako poslední? U ní již dávno žádná naděje není a kolikrát i pochybuje o tom, že je člověk. Je netvor, ostatně jako její manžel.

Zahnala slzy, které se jí začínaly drát do očí. Takto nemělo cenu uvažovat. Nic již nezměníš a jeden vykoupený život tě také nespasí.

Zhluboka se nadechla a vydechla a poté se vydala zpět do domu.