Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola třicátá první-Vzpomínka

Již několikátý den Métis nic nepozřela. Bylo jí stále stejně špatně a neměla vůbec na jídlo pomyšlení. Její muž to však nemohl pochopit.

,,Proč to nechceš?" zasyčel na ni nechápavě u oběda její manžel. Barevné listí na stromech, které byly vidět za okny tomuto rozhovoru dodávaly zvláštní atmosféru.

,,Nemám na to nějako chuť," odsekla Métis a odsunula od sebe talíř se zvěřinou.

,,A to jako proč?" zasyšel opět Pán zla a naštvaně položil příbory, které držel v rukou.

,,To je snad moje věc," odsekla naštvaně Métis a zprudka se zvedla od stolu. To však dělat neměla, protože se jí zhoupnul žaludek a dříve než se nadála, žaludeční obsah byl vedle stolu.

Pán zla to celé pozoroval se znechuceně nadzvednutým obočím. Tuto reakci totiž vůbec nečekal.

,,Už jsi skončila?" zeptal se po chvilce Temný pán, když se jeho žena, která chytla nazelenalý odstín ve tváři, zmoženě opřela o stůl a zavřela na chvilku oči.

,,Minule ses rozhodl, že naschvál nevytáhneš včas, tak tady máš důsledek," vydechla tiše černovláska, aniž by otevřela oči.

Pán zla vstal zprudka od stolu a jeho židle s velkou ranou spadla na zem. Zvuk oné rány bylo v tu chvíli to jediné, ce se jídelnou ozívalo. Černovlasá žena totož stále seděla u stolu, o který měla opřenou hlavu se zavřenýma očima a její muž na ni strnule shlížel.

Ticho by se dalo krájet. Mrazilo až z toho v zádech, protože toto ticho bylo opravdu nepříjemné. To však vyřešila Métis, které se opět zvedl žaludek a jeho obsah vyběhl opět ven.

,,Myslíš to vážně?" zeptal se po dlouhé odmlce její muž.

,,Vypadám snad jako někdo, kdo by si nyní dělal legraci?" pootevřela oči černovláska a s pobaveným úsměvem se podívala na svého muže, který v tuto chvíli vypadal vskutku komicky. V jeho očích bylo možné vidět zmatení, na čele se mu rýsovala vráska, které vypovídala o tom, že přemýšlí, ústa měl rozevřené jako kdyby chtěl říct á a pravou rukou svíral cím svého hábitu.

,,Přál sis to jako důkaz věrnosti, vzpomínáš?" řekla po chvilce Métis, která pohledem zkoumala svého muže. Ten jen přikývl, avšak šok z tohoto oznámení ho ještě stále svíral...

,,Neville. S tou hůlkou zbytečně moc máváš," vydechl již po několikáté stejnou připomínku dlouhovlasý Nebelvír ke svému buclatému spolužákovi.

,,Ale já se snažím," vydechl zničeně Neville.

,,Já vím, ale snaž se víc," odvětil Harry s náznakem přísnosti v jeho hlase. 

,,Znovu," zavelel Harry a opzoroval chudáka Nevilla, jak se stále dokola pokouší o to jedno jediné kouzlo. Neville se snažil ze všech sil a bylo to na něm vidět, ale stejně to nestačilo. Kouzlo mu pořád nešlo.

,,Pro dnešek končíme," zavelel nakonec unaveným hlasem Harry, kterému se nelíbila představa, že dnes bude muset za Snapeem na další hodinu nitrobrany.

,,A ty Neville, zvádneš to," otočil se na svého kamaráda, kterého po celou dobu mučil nátlakem k tomu, aby zvládl kouzlo.

,,Dík Harry," usmál se naň ho vděčně Neville a vydal se pryč.

,,To, že jdeš dnes za Snapeem na další hodinu nitrobrany, ještě neznamená, že si na nás budeš vylévat zlost," napomenula ho Hermiona a naštvaně ho zpražila pohledem.

,,Ale já si na nikom zlost nevylévám," zavrčel Harry a hodil si školní tašku přes rameno.

,,Hermiona má pravdu. Aby se z tebe nakonec nestal Snape," řekl vážným hlasem Ron, načež se celá trojice rozesmála na celé kolo...

,,Taže my budeme tři?" vydechl stále zaražený Pán zla, mezitím co Métis po sobě jedním mávnutím hůlky uklidila vnitřní obsah.

,,Kolikrát ti to budu muset ještě říkat, ano. Budeme tři," zopakovala celou situaci již trocuh mrzutě Métis a pomalu se postavila.

,,Nepočítej ale s tím, že se kvůli tomu vzdám své Nagini," řekl již svým typickým hlasem Temný pán a na utvrzení svých slov si k sobě obrovského hada zavolal.

,,Proč bych s tím měla počítat? Nikdy bych to po tobě ani nechtěla," zakroutila nechápavě hlavou černovláska. Nagini ještě výhružně zasyčela než se odplazila opět spokojeně pryč, respektive si vylezla na stůl, kde zdlabala zbylé části oběda obou manželů.

,,Omluv mě, ale půjdu si lehnout," oznámila svému muži s nezájmem Métis a poté svižným krokem opustila jídelnu, kde se akorát na stole rozvalovala Nagini, která se snažila vyzvrátit talíř, jenž nechtěně zkonzumovala...

,,Jdete pozdě, Pottere," zasyčel naštvaně Snape na příchozího studenta, se kterým byl nedobrovolně nnucen absolvovat hodiny navíc a po minulé příhodě, kdy se tomu Nebelvírovi mu podařilo dostat do hlavy a vidět jeho vzpomínku na nešťastné dětství se mu již vůbec nechtělo nic takového absolvovat.

,,Omlouvám se, pane," odvětil prostě chlapec a odevzdaně čekal, až profesor začne. 

,,Legillimens," řekl bez zájmu a upozornění profesor. Chlapec to nečekal, takže se nemohl nijak bránit. Profesor viděl opět jeho vzpomínky, a to včetně těch, které prožil tohoto dne. Znovu a znovu se mu snažil bránit, ale čím více se bránil, tím více ho pouštěl do svým vzpomínek.

,,Koncentrace, Pottere! Kolikrát vám to tu budu ještě říkat?" napomenul ho mistr lektvarů, když kouzlo konečně povolil a nechával chlapce na malý okamžik vydechnout.

,,Jak mi ale asi tohle pomůže s tím, aby mi Voldemort nečetl myšlenky. Vždyť vám všem říkám, že vím, co-" ,,Vy tu jste od toho, abyste se mu naučil bránit. To, co má Pán zla v plánu mají zjišťovat jiní lidé. Vy tu rozhodně od toho nejste," odsekl mu Snape.

,,Od toho jste tu vy, že?" řekl jedovatým hlasem Harrym. Dnes na tohoto chlapa neměl rozhodně náladu.

,,Ano," řekl tiše Snape s hořkým úsměvem na rtech. Přemýšlel, jestli nemá poznamenat něco o chlapcově drzosti, ale nakonec se ho rozhodl vychutnat až v další fázi. Využil tedy opět chlapcovi nepozornosti a vnikl mu nitrozpytem do hlavy. Odehrávaly se před ním již známe situace, které již několikrát viděl. Cítil, že se ho Nebelvír snaží dostat z hlavy, ale marně.

Pokusy stále opakoval, ale chlapec se mu nedokázal bránit, ani když trochu ubral. Znovu a znovu opouštěl jeho mysl, a to jen proto, aby se tam mohl ihned vrátit zpět a snažit se v chlapci vzbudit alespoň trochu větší snahy k tomu, aby ho do své mysli již znovu nepustil, přinejmenším alespoň ne tak hluboko.

,,Dost už!" zařval Harry a zničeně padl na kolena.

,,Jak jinak. Stejný zbabělec jako jeho otec a stejný ukňouranec, jako jeho prašivý strýc," řekl s posměchem Snape a chystal se použit opět kouzlo, což se mu povedlo. Jakmile se však dostal znovu do chlapcovi mysli, cosi ho vystrčilo ven a zničeho nic se ocitli v jedné z jeho vzpomínek, kterou rozhodně nikdo neměl vidět.

,,Severusi, tohle se již nesmí opakovat, a to nikdy, rozumíš?" pronesla zrzavá žena se smaragdovýma očima k mladému Snapeovi.

,,Lily, ale proč bych nemohl ho..." zbytek Harry už neslyšel a ani neviděl. Seděl zmateně na podlaze vedle Snapea, který byl bílý jako stěna. Pochopil. Tuhle vzpomínku rozhodně neměl vidět, ale proč by mu zatajoval, že se znal s jeho matkou?

,,Pane, já-" ,,Mlčte," zavrčel výhružně Snape a postavil se. 

,,Pro dnešek skončíme," řekl po chvilce tichým hlasem Snape a s naštvaným pohledem se otočil na chlapce se zelenýma očima.

,,Pane, promiňte, ale vy jste znal mou mámu?" zeptal se bez rozmýšlení Harry. Svůj přešlap si uvědomil až když Snape začínal rudnout.

,,Byli jsme spolužáci, stejně tak jako s vaším otcem a tou jeho pošahanou partičkou a pokud ihned nevypadneš, tak si mě nepřej," supěl mistr lektvarů a zatínal ruce v pěst. Harry na nic nečekal, zamumlal ještě něco jako omluvu a i se svou brašnou vyběhl ze sklepení pryč.