Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola dvacátá osmá-Slzy

,,Kdes byla?" toť byla první slova, jež slyšela od svého manžela, když se konečně vrátila domů.

,,Pryč," pokrčila rameny lhostejně černovláska. Pána zla však její lhostejnost vytáčela k šílenství. Jakmile se chystala kolem něj projít,  chytl ji nemilosrdně za paži a přirazil ji ke zdi.

,,Těch několik dní tvé trucovitosti mi vynahradíš," zasyčel výhrůžně Pán zla a Métis přeběhl mráz po zádech. 

,,Dnes ne. Bolí mě hlava," snažila se svému muži vyškubnout žena. Milovat se sním nyní opravdu nehodlala.

,,Pokud sis nevšimla, tak to ty se mi máš omluvit. Jenomže ne, ty se tady snažíš vymluvit i ze své omluvy," odsekl Pán zla a svůj stisk zesílil.

,,Jenomže-" ,,Žádné jemonže!" zastavil jí Temný pán a přitáhl si ji do těsné blízkosti. Métis mu hleděla do rudých očí. V jejích zelených se míhal hněv s pohrdáním nad jeho chováním, ale jemu to bylo naprosto jedno. 

Métis se neochotně nechala odvléci do jedné z místností jejich soukromých komnat. Tuto místnost si nechal vytvořit její manžel speciálně pro své potřeby. Vaše předtuchy jsou správné. Místnost byla laděna do Zmijozelských barev. Na té největší stěně byl kromě jiného i znak oné koleje, jež založil proslulý Salazar Zmijozel. 

Celé místnost byla zatemněná. Kdybyste nevěděli, že je v tomto domě, nenašli byste ji. U oné velké zdi, na které byl Zmijozelský had, se nacházela postel, která byla o něco menší než manželská. Na ní však byly přivázané provazy. Po pravé straně se nacházela skříň z ebenového dřeva s nejrůznějšími pomůckami. Uprostřed místnosti se nacházel podlouhlý stůl, též z ebenového dřeva. V místností se poté nacházelo ještě dalších několik přihrádek s různými předměty, ale ty momentálně Temného pána nezajímaly. 

Mávnutím hůlky zamkl dveře a prudce otočil svou ženu proti sobě. Ta se naň ho pohrdavě dívala. Nehodlala se mu jen tak snadno vzdát.

,,Svléknout," řekl rázně Pán zla, ale jeho žena se ani nehnula.

,,Řekl jsem, ať se svlékneš," opakoval již výhrůžným hlasem Pán zla, sle černovláska stála stále ještě před ním s kamenným výrazem na tváři. Jejímu mjži se v tu chvíli výhrůžně zablísklo v očích a než se žena nadála, dostala facku.

,,Řekl jsem, že se svlékneš," zasyčel opět Pán zla. Métis sklopila pohled a po chvilce váhání tak skutečně učinila. 

Cestovní plášť z ní spadl na zem a zendlouho i její černý hábit a bílá košilka. Až tehdy se její muž spokojeně usmál. Měl ji tam, kde ji chtěl mít...

,,Albusi, nikoho z ministerstva tady nechceme!" ozvala se naštvaně Poppy na jedné z porad zaměstnanců školy, které se konaly těsně před začátkem školního roku.

,,Poppy, já s tím ale nic nemohu dělat. Je to nařízení od ministra," povzdechl si Brumbál a smutně se na lékouzelnici usmál.

,,Albusi. Není tu ještě jiná možnost?" zeptala se prfesorka Prýtová a s nadějí v očích se podívala na ředitele školy.

,,Obávám se, že není, Pomono. Snažil jsem se někoho najít, ale nikdo o tuto pozici nejeví zájem," zakroutil hlavou Brumbál a Severus si odfrkl.

,,Tedy pokud nebudu počítat vás, Severusi. Jenomže potom bych musel hledat někoho, kdo by za vás učil lektvary a přiznejme si, že je daleko více lidí, kteří mohou učit obranu než těch, kteří mohou učit lektvary," neodpustil si ještě poznámku Albus.

,,Očividně," odtušil naštvaně černovlasý profesor a vraždil tužku před sebou pohledem...

Černovlasá dívka čekalana ředitele školy. Zanedlouho končila školu, ale po tom, co se jí dnes stalo by nejraději zůstala ve škole již navždy.

Dveře se s nepatrným bouchnutím zavřely a dívka sebou polekaně škubla.

,,Métis. Co ty tady?" podivil se Albus Brumbál a tázavě si prohlížel černovlásku, která se choulila na jednom z křesel, které v ředitelně bylo.

,,Já se omlouvám, že tě otravuji, ale... Nemám za kým... Nemám s kým jiným... Nemám se komu jinému svěřit," vysoukala ze sebe pomateně dívka a ředitel si ji měřil zkoumavým pohledem.

,,Povídej," vyzval ji Brumbál a posadil se naproti ní, též do křesla.

,,Je to ale trapné," špitla černovláska a sklopila pohled.

,,Nestyď se a mluv," vyzval ji Albus a pozorně sledoval rudnoucí dívku před sebou, která na nepatrný okamžik zavřela oči.

,,Vyspala jsem se s Pánem zla," řekla na jeden výdech dívka a až poté se opovážila pohlédnout na muže před sebou.

,,To by mohlo usnadnit získávání informací. Je vidět, že ti důvěřuje. Ještě lepší by bylo, kdyby si tě vzal, ale-" ,,Takže to je všechno, co mi k tomu řekneš?" zeptala se udiveně zničená dívka.

,,Métis, nevím, co bys ode mne chtěla slyšet více. Sama jsi moc dobře věděla, do čeho to vlastně jdeš," odtušil klidně ředitel školy.

,,Jenomže ty nevíš, jaký bylo tohle! Bylo to nechutný! To, že bych se s ním líbala, to bych možná ještě nějako přežila, ale kdybys... Ne, tohle ti nemá cenu vysvětlovat," vybuchla černovláska a než se řeitel nadál, vyyběhla z ředitelny pryč...

Tato vzpomínka se v ženině mysli objevila téměř vždy hned poté, co se byla nucena vyspat se svým mužem. A ani tato chvíle nebyla výjimkou. Seděla nahá na podlaze opřená o stůl a nohy si tiskla ke svému drobnému tělu.

Nenáviděla se. Nenáviděla se za to, čím se to vlastně stala, že se nedokáže ubránit svému muži a navíc se nenáviděla hlavně kvůli tomu, kolik cizí krve na svých rukou již měla, ale i ještě mít bude.

Po tváři jí začala stékat slza. Dlouho však nezůstala osamělá, protože jí teměř v okamžiku následovalo několik dalších. Černovláska je vztekle setřela rukou a naštvaně se postavila, aby se rozhlédla, kde má vlastně své věci...

,,Siriusi, napadlo tě vůbec někdy, že je to ještě malý chlapec? A navíc nezáleží na tom, kde je Ty víš kdo, ale jemu stačí si pro něj poslat Smrt. Do té doby, dokud nebude zpět v Bradavicích se musí pořádně hlídat," vyštěkla Molly naštvaně na černovlasého muže, který se právě chystal napít červeného vína.

,,Molly, nepřeháněj," napomenul ji její manžel.

,,Nepřehání, Arthure. Já to mohu potvrdit," řekl vlkodlak a zvedl svou pravou rukou, kterouměl probodnutou již druhým rokem skrz na skrz. 

,,Před dvěma lety jsme se s ní potkali v Chroptící chýši. Byli tam Harry s Roenm a Hermionou, já, Sirius, Severus, Červíček a ona. Dovolil jsem si více než jsem měl. Probodla mi ruku dýkouo a odvedla Červíčka pryč," objasnil rychle bývalý profesor obrany proti černé magii a profesor lektvarů se nenávistně  se podíval na Remuse. Molly vyděšeně zalapala po dechu.

,,Do té doby, dokud bude ředitelem Albus Brumbál, tak je škola v bezpečí," prohlásil Kingsley.

,,Pochybuji," ozval se ledový hlas ředitele Zmijozelu a zraky všech přítomných se stočily naň ho.

,,Srabusi, tvůj názor nikoho nezajímá, protože-" ,,Obdivuhodné, jak se vždy ozveš jako slepice," odsekl Severus a přerušil Siriuse.

,,Nechte toho. Severusi, co o ní víte?" zarazil je Brumbál a otočil se na černovlasého muže s hákovitým nosem.

,,Pán zla ji nechává dělat špinavou práci za něj. Nikdo však neví, co je zač. Skoro nemluví a spokojeně se vždy usmívá na Temného pána," řekl tiše Severus, avšak to, že se již několikrát dostala do Bradavic si raději nechal pro sebe.

,,Idiote. Tohle všechno už víme! Ale to, že je nečistokrevná, a že chodila s mým bratrem si necháš pro sebe!" vykřikl Sirius a všichni se naň ho překvapeně podívali. V tu chvíli se však i on zarazil, protože si uvědomil, co vlastně právě řekl...