Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola třicátá třetí-rozhodnutí

,,Pottere! Soustřeďte se," zasyčel naštvaně černovlasý profesor lektvarů na mladého Nebelvíra před sebou.

,,Já se ale snažím," vydechl zoufale černovlasý chlapec a unaveně si dal nezbedný pramen za ucho.

,,Ale ne dost," odsekl opět ředitel Zmijozelu a své onyxové oči zabodl do těch smaragdových.

,,Ale-" ,,Sakra Pottere! Přestaňte se již konečně litovat. Život není fér a někdo takový jako všemi obdivovaný James Potter to věděl," zarazil chlapce profesor lektvarů.

,,Můj otec byl skvělý člověk," oponoval mu však stále tvrdohlavě chlapec.

,,Tak to rozhodně není! Tvůj otec je svině," zašeptal rozzuřeně do ticha Snape a vytáhl svou hůlku.

,,Legillimes," ,,Protego!" stačil kouzlo odrazit chlapec a v tu chvíli muž zalitoval, že si právě i toho dne nepůjčil od Brumbál myslánku...

,,Métis. Kdy, u Merlina, hodláš splnit svůj úkol? Severus to již jistě mohl říci Brumbálovi, takže-" ,,I tehdy, když jsi mi to nařídil, bylo již pozdě, protože bylo již dávno po schůzi. Neboj se, počkám na vhodnou chvíli, ale rozhodně do konce ledna bude po něm," ušklíbla se černovlasá žena na svého muže a hlavu si opřela o křeslo, ve kterém seděla.

,,Pravda," přikývl Pán zla a pozoroval svou ženu, jak s přivřenýma očima pozoruje oheň.

,,Už jsi přemýšlela o jménu?" zeptal se z ničeho nic Temný pán. Černovláska k němu překvapeně vzhledla.

,,Ještě ne," přiznala černovláska a sklopila pohled ke svému bříšku. I když již pomalu nosila pod srdcem pátý měsíc ono budoucí stvoření, bříško na ní nebylo skoro ještě poznat.

,,Mělo by to mít nějaké vznešené jméno," pokračoval dál Temný pán a stále se díval na svou ženu, která si nyní hladila své bříško.

,,S tím počítám," usmála se na svého muže černovláska.

,,Ale nejdříve bych ráda vykonala svůj úkol a až poté řešila to, jak se bude jmenovat naše dítě," ukončila po chvilce odmlky tuto debatu černovláska a její muž přikývl...

Métis zůstala opět sama. Vůbec jí to však nevadilo, protože si alespoň v klidu mohla promyslet plán, co by měla udělat se Severusem Snapeem. Zabíjela vždy jen smrtijedy, ale u něj to bylo sporné. Věděla, komu patří jeho skutečná loajalita, takže se jí ho moc zabíjet nechtělo. Na druhou stranu byl pořád z části smrtijed a kdyby prasklo, že ho nezabila, byl by to skutečně velký problém.

S povzdechem se posadila do křesla a obličej si složila do dlaní. Proč tomu chlapovi vždy chránila zadek. Jakmile zjistila, že někdo tuší to, komu že to vlastně patří Severusova skutečná loajalita, zlikvidovala ho. Poté řekla, že to byl zrádce a sama si i pro jistotu upravila vzpomínky, aby je poté mohla ukázat Pánovi zla. Díky tomu si získala jeho důvěru a náklonnost.

,,Budu zřejmě potřebovat pomoc," vydechla do ticha černovláska a dříve než by si stihla cokoli rozmyslet, vydala se pro svůj cestovní plášť...

Brumbál se klidným krokem vracel zpět do ředitelny. Ač to na sobě nedával znát, vrchní vyšetřovatelky Dolores Umbridgeové měl již po krk, ostatně jako ostatní učitelé. Byl si však moc dobře vědom toho, že s tím stejně nic nenadělá, protože je do Bradavic dosazena ministrem kouzel.

S povzdechem řekl heslo pro vstup do ředitelny. Socha se pohnula a odkryla tak schodiště, které vedlo právě až do jeho pracovny. Pomalým krokem se tedy vydal po schodišti do ředitelny. Chtěl mít chvíli klid, ale nikdy by to nahlas nepřiznal.