Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola čtyřicátá šestá-Tajemství

Severus Snape se probral brzo ráno. Do jeho pokoje ještě stále svítil měsíc, ale když se podíval na hodiny, zjistil, že již je pátá hodina ranní pryč.

S povzdechem si vzpomněl na předchozí den a jeho události. Nejdříve se pohádal s Métis a od té doby s ní nebyl schopen pořádně promluvit.

Při té vzpomínce ho opět bodlo u srdce a sevřel se mu žaludek.

Dostal na sebe vztek. Tohle přeci nemohla být pravda. Nemohl si toto znovu dovolit cítit. Vždy přísahal, že bude v srdci nosit pouze jednu ženu, jenomže ta byla již bez mála dvacet let mrtvá a navíc si vybrala někoho jiného.

Naštvaně se zvedl postele a začal přecházet po pokoji sem tam. Přemýšlel co bude nyní dělat, a to hlavně sám se sebou. Musí se opět trochu uklidnit. Ano, musí. Hned poté se vydá dolů, udělá si kávu a počká na černovlásku až se vzbudí, aby jí mohl vysvětlit okolnosti jeho včerejšího naštvání.

Oblékl si svůj hábit a skutečně se vydal do kuchyně čekat na tu, která ještě klidně oddechovala...

Seděli mlčky naproti sobě u jídelního stolu. Černovláska se dívala do svého hrníčku s černou kávou, aby nemusela čelit pohledu muže před sebou.

Severus však černovlásku sedící před sebou pevně pozoroval a uvažoval nad tím, jestli má skutečně udělat to co chtěl-řici jí více o jeho vztahu k Harrymu a tím jí vysvětlit svůj včerejší výbuch emocí.

,,Byl to jen úlet," vydechl nakonec do ticha Severus a sklopil pohled.

Métis k němu vzhlédla s nechápavým pohledem. Nechápala, co tím chce Severus říci, ale raději mlčela.

,,Lily se tehdy pohádala s Potterem a já ji potkal zrovna ne v moc střízlivém stavu. Nejdříve jsem schytal několik nadávek na svůj účet, kvůli tomu, že jsem smrtijed, ale nakonec se po přemlouvání, že takhle ji rozhodně nikam samotnou nepustím podvolila a šla se mnou. Vůbec jsem neměl v plánu nic z toho, co se mezi námi poté stalo," začal Severus vyprávět. Při poslední větě mu však selhal hlas. Složil si hlavu do dlaní a musel na chvilku přestat.

Métis naň ho shlížela neutrálním pohledem, ale naslouchala a bylo to poznat.

,,Říkal jsem jí, že je vdaná, že to není správné... Nedala si říci a já jsem neodolal... Později jsem se dozvěděl, že čeká dítě. Moje dítě. Jamesovi o tom nikdy neřekla. Nikdo jiný to doteď nevěděl kromě mě a jí. Ani ministerstvo to neví a ani Brumbál. Prosil jsem ji, abych ho mohl alespoň někdy vidět, ale marně. Musel jsem se k němu chovat stejně jako k ostatním, aby to nezjistil. Nikdy se to nedoví, to jsem si slíbil a dodržím to," dopověděl zkráceně celý příběh Severus a hleděl před sebe do prázdna.

,,Myslím si, že bys mu to měl říct," řekla po chvilce ticha černovláska naproti se soucitným pohledem.

,,Ne, nikdy se to nedozví. Celý život by měl zkažený a-" ,,Ne. Severusi, je to tvůj syn a blbý rozhodně není. Ano a chápu to, že ho chceš chránit, ale až bude po všem, tak-" ,,tak tu už naštěstí nebudu," vydechl tiše Severus a zpražil Métis přísným pohledem, který používal na zastrašování studentů. Nyní to však bylo marné.

,,Řeknu to jinak. Ten kluk žije v iluzi, že nemá rodiče, že je sirotek, tak proč bys mu nemohl říci pravdu? I když si tu pravdu vezmeš do hrobu jako to udělala Lily, je možné, že se to ten chlapec nějakým způsobem dozví," zavrčela přísně Métis.

,,A to jako například od tebe? Pokud jen cekneš, tak ti zakroutím krkem," zasyčel Severus a zprudka se postavil.

,,Ne! Sakra Severusi, i já počítám s tím, že jednou vyjde najevo, kdo je má máma. Obě dvě s tím počítáme, i když jsme to zachovávali v tajnosti. Ano, mám strach jaký stín to na mou mámu hodí, ale vím, že s tím nic momentálně nenadělám," vyjekla Métis a i ona se postavila.