𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

25. Oslava

(přečtěte si dole info - povině)

8 Octomber 2018

„Auu," vykřikl rozespale Dante, když jsem mu vesele skočila na postel. „Víš, co je dneska za den?" Promnul si oči. „Vzhledem k tomu, že mě takhle budíš, jen když máš narozeniny, tak hádám, že máš narozeniny." Zívl si a já se zvedla, abych mu roztáhla záclony a otevřela okno. „Přesně tak, bratříčku, takže vstávat a cvičit." Odhopsala jsem pryč.

Uběhl měsíc, po tom co jsme se vrátili domů a já měla dneska narozeniny. Mamka dole všechno chystala a my s Dantem jsme jí měli jít pomoct.

„Už je to všechno?" Vrátila jsem se do kuchyně po tom, co jsme s Dantem prostřeli celý stůl. „Ještě tam dej tyhle kelímky a bude to vše." Podala mi krabici. „To jsou ty na víc použití?" Nahlédla jsem dovnitř. „Ano, jiný bys mi stejně nedovolila." Zasmála se mamka.

Někdo zazvonil. Rychle jsem vrazila Dantovi do rukou krabici: „Nachystej to, já jdu otevřít."

„Dobrý den. Ahoj." Otevřela jsem dveře a v nich stala Kasie s její mamkou. Objala mě a já je pustila dovnitř.

Všichni mi jako každý rok zazpívali a bylo jim jedno, že už mi je 16 a vypadá to trapně a mamka z kuchyně přinesla dort.

„Tak šup, něco si přej," vybídla mě mamka. Nevěděla jsem, co si přát, měla jsem vše, co jsem chtěla, až na jednu věc. Chvíli jsem zaváhala a pak sfoukla svíčky. Všichni začala jásat a připíjet si. Po dortu jsem si rozbalila dárky, nedostávala jsem jich moc, možná bych dostávala, ale sama jsem rodičům řekla, že jich moc nechci. Od Kasie jsem dostala dřevěný, kuličkovaný náramek, který měla i oba na náznak kamarádství. Od Danta nové taneční boty, protože spolu chodíme na hodiny tance a on si pořád stěžoval na moje boty. A od rodičů jsme dostala černou elektrickou kytaru, věděli, že si jí přeju strašně dlouho a teď jsem z ní byla nadšená.

Rodiče seděli s kafem v obýváku, Dante se povaloval u sebe v pokoji a my s Kasie seděli v tureckém sedu naproti sobě u mě v pokoji a pokoušela se mě nějak rozumně namalovat. „Jo, zapomněla jsem ti říct," natáhla se k sobě do batohu a vytáhla z něj malou krabičku, „tohle bylo před dveřmi, když jsme k tobě přišli." Podala mi krabičku a já si jí začala prohlížet. Opatrně jsem jí rozdělala mezitím, co mi Kasie na tváře patlala bronzer. Uvnitř byl malý přeložený papírek „Přijď k nejbližšímu parku. V 19:00 " Přečetla jsem lísteček. „Víš od koho to je?" Vzala mi papírek z ruky a prohlížela si ho. „Možná," zamyslela jsem se. „Počkej, tady ještě něco je." Otočila lísteček na druhou stranu. „PS. Him and I" Kasie se zamračila a zadívala se na mě. „Podle tvého výrazu soudím, že je to něco důležitého, ale tobě se tam nechce, ale i tak tam půjdeš. A taky jde o kluka?" Zasmála jsem se. „Znáš mě až moc dobře, to se mi nelíbí.," podívala jsem se na hodiny. „Je 18:48, to ještě můžu stihnout!" Přejela jsem Kasie omluvným pohledem a asi pochopila, co tím myslím. „Jasně běž, já taky počkám, ale počkej, ještě řasenku."

Seběhla jsem dolů a popadla bundu s tím, že jdu ven.

Zoufale jsem se podle mapy snažila najít nejbližší park. Nakonec jsem usoudila, že to bude park dvě ulice od našeho domu. Začalo se pomalu stmívat, sakra, mamka mě zrakví, jestli přijdu pozdě a já za to pak zabiju někoho jiného. Díky tomu, že je pátek večer, byl park úplně prázdný. Nikde nikdo, tak jsem si sedla do listí a začala si ho prohlížet. Miluju podzim, který už pomalu začínal, listy se barvili a vzduch chladl.

Ozvali se za mnou příchozí kroky. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla se. Dívali jsme se navzájem do očí, ani jeden nevěděl, co říct. Zhluboka jsem dýchala, abych zůstala v klidu „Takže?," pokrčila jsem rameny a čekala na odpověď.

Hello, takže, tohle je dámy a pánové PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLA. Samozdřejmně nemusíte smutnit, protože mám už naplánovaný I feel it again 2. Konkřetně se to bude jmenovat - I feel it again 2 // on the run . A bude to hodně drsný a dramatický. Já se toho bojím a to jsem to ještě nezačala ani psát. Dozvíte se tam, že rodina Albidone není zas tak svatá, jak vypadá (Trochu jakože spoiler). Každopádně, kdo mě nesleduje a chtěl by číst i dvojku, tak mi kdyžtak dejte folow, ať uvidíte, až výjde.

Jo a taky tady Adélce dlužím reklamu, takže se běžte číhnout @omg_adelka a nečtěte kapitolu 13. v Another love <33