June 2018
„Clare, já se bojím." Chodila jsem nervózně po pokoji sem a tam. Clare ležela na mojí posteli a prohlížela si časopis, který odněkud vyhrabala. "V klidu." Položila časopis a podívala se na mě „V klidu?!," Nevěřícně jsem se na ní otočila. „Za dvě hodiny jdu na můj první konkurz a ty mi řekneš, abych byla v klidu?!" Clare šla ke mně a objala mě. „A plus jsem teď čerstvě po rozchodu," zamumlala jsem jí do ramene. „Chápu, že jsi nervózní, to by byl každý. Nemusíš se bát, máš na to a navíc tam budu já. A na Thomase zapomeň, byl to blbec, nezasloužil jsi tě." Usmála jsem se. „Občas nevím, co bych bez tebe dělala." Zasmála se a lehla si znovu na postel. „Hádám, že by ses v posteli depresivně cpala zmrzlinou a čuměla na Netflix." Jen jsem se usmála a protočila očima. Někdy je Clare hrozně egoistická, ale je to jedna z věcí, co na ní miluju.
„Teď vstávat musíme tě nachystat," vykřikla najednou a táhla mě do šatny.
o hodinu později
„Ne, nebudeš na mě patlat žádný make-up!" Dohadovala jsem se s Clare, když vytahovala svůj kufřík, s make-upem. „Ale no tak, Emily." Snažila se na mě udělat psí oči. Bylo to docela vtipný, protože je vůbec neuměla. Povzdechla si a usoudila, že s tím asi nic neudělá.
V tu chvíli někdo vtrhnul do pokoje. „Ježiši Dante kolikrát jsem ti říkala, ať klepeš," křičela jsem naštvaně na svého staršího bratra. Dante jede na konkurz taky. Jen on měl to štěstí, že už v nějakých filmech hrál. „Promiň ségra, hele za čtvrt hodiny odjíždíme tak sebou pohněte" S tím odešel. "Nevím kdo je ten, na koho se vždycky čeká" říkala jsem si v hlavě.
//Flashback//
„Emily, došla by ses podívat na Danta a řekla mu, ať si pospíší" Zeptala se nervózní mamka, kterou očividně už nebavilo to věčné čekání. „Jasně mami" vydala jsem se nahoru
„Dante!" Nahlédla jsem do jeho pokoje, ale tam nebyl. Bylo mi jasný, že bude v koupelně a lakovat si tu svoji "bujnou kštici"
Došla jsem ke koupelně a zaklepala: „Dante pohni, všichni na tebe čekají!" Po půl minutě jsem konečně dočkala odpovědi. „Vydržte chvíli" jen jsem protočila oči a šla dolů.
// end of flash back //
Za čtvrt hodiny jsme se dostavili dolů, kde už na nás čekal táta. „Ahoj holky. Jste připraveny?" Hledal klíče od auta. „Ano, jsme,"odpověděla za mě Clare. Za chvíli přišel i Dante. Když ho táta viděl, zasmál se a pronesl: „No, zdá se, že dneska přijdeme výjimečně v čas."
ČTEŠ
𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇
Fanfiction"Stop, výborně Emily a Aidane, skvělá práce" zakřičel režisér, ale já ho skoro vůbec neposlouchala, byla jsem zmatená z toho, co se teď stalo. Aidan se na mě pořád usmíval a celý štáb jásal. Tohle jsem už někdy cítila, ale teď je to silnější. Příběh...
