𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

14. Ohňostroj

Stmívalo se. My seděli na lavičce a prohlíželi si osvícené Toronto. Nikde nikdo, jen on a já.

„Proč jsme tady?" Přerušila jsem ticho. Aidan neodpověděl a dál se díval do klidného jezera. Po chvíli si vyndal z kapsy mobil a začal někomu psát. Nebudu lhát, ale docela mě to urazila, aby to poznal, zvedla jsem se a šla si sednout na kraj mola, který byl nad jezerem. Aidan si toho všiml, dopsal zprávu a šel za mnou. Chtěla jsem něco říct, ale nedovolil mi to, protože mi zakryl oči rukama.

„Připravená?," zeptal se. „Podle toho na co." Celkem jsem se bála, co se mi chystá udělat. Dal ruce z mích očí a posadil se vedle mě. Uviděla jsem nádherně barevný ohňostroj. Spadla mi čelist, pozorovala jsem ho až do konce, pak jsem se otočila k Aidnovi. „Neříkej mi, že si tohle zařídil ty." Nevěřila jsem mu, ale zároveň jsem měla hroznou radost. „Ne ne, to byl jeden kluk, říká si Pětka Hargreeves." Srandista.

Seděli jsme tam až do tmy. Aidan se mi pokoušel něco vysvětlit, ale já to absolutně nechápala. Zastavil se a oba jsme propukli v smích, ani nevím vlastně proč. Najednou se mi Aidan zadíval do očí a já jemu, ale ne už zase. Naštěstí mám skvělé přátele, kteří vědí, kdy mi zavolat, jelikož mi začal zvonit mobil. Byl to Robert. Díku bohu jsi můj zachránce. „Ahoj Robbie, děje se něco?" Vzala jsem to. „Čau Emily, kde se flákáš, tvůj bratr 'mírně' vyšiluje, má to tebe strach, když se o tebe má starat." Kriste pane, jak kdyby mi bylo pět. „Nevím, kdo se o koho do teď staral." Zasmála jsem se svému vtipu. „Já tě slyším!" Ozval se v pozadí hlas Danta. „Prý tě slyší," zopakoval Robert s domněním, že jsem ho neslyšela. „Slyšela jsem," ze srandy jsem doplnila. „No nic, tak my jdeme, ABY BRATŘÍČEK NEMĚL STAROST." Zdůraznila jsem na hlase. „Ha ha" ozval se znovu Dante. „My?," nechápal Robert. „Jsem tu s Aidanem. Zatím." Položila jsem a vydali jsme se společně do hotelu.

Vezmu vás o měsíc dál, nic se nezměnilo. Robert měl pořád blbý připomínky, trávila jsem hodně času s Eden a Dantem, ale především s Aidanem, hodně jsme se sblížili, chodili ven a jezdili na kole. Většinu večerů jsem strávila, pokud s ním u filmů nebo s Eddím na mé milované střeše a samozřejmě jsme pořád natáčeli. Clare mi pořád nenapsala, ani nezavolala a já se s tím už i docela smířila. Je 1.8 a to mi připomíná, že my s Dantem jedeme pro rodiče na letiště. Ano, ti šílenci si sem koupili letenky, jen aby se přijeli podívat na natáčení.

„DANTE!!" Řvala jsem na svého bratra, který byl zavřený v koupelně. „Dělej!" Opřela jsem se futra a čekala. Podívala jsem se na hodinky, rodiče přilétají za půl hodiny a on je úplně v pohodě. Za deset minut se pán konečně vypravil z koupelny a přesunul se k zrcadlu na chodbě. Protočila jsem oči a chytla ho za ruku. „Jsi krásnej a pojď už prosím tě!" Táhla jsem ho pryč z pokoje.

Taxi nás dovezl na letiště, kde už na nás čekali rodiče s kufry. Vzali nás do pevného objetí, já tátu a Dante mámu, Následně jsme jim pomohli s věcmi do auta a vrátili se do hotelu.

„Tak co? Nějaké známosti?" Ptali se nás, už ubytovaní rodiče. „No, jakoby," začal Dante. Moc dobře jsem věděla, co chce říct. Začal by rozebírat moje přátelství s Aidanem a rodiče by začali řešit, jestli to není něco víc, jak vypadá, odkud je, jestli nedělá nějaký nezákonný věci atd. Tomu jsem se opravdu chtěla vyhnout. Probodla jsem ho vražedným pohledem, když si ho všiml, očividně si to rozmyslel a radši sklapnul. To bych mu doporučovala, pokud nechce, aby se rodiče dozvěděli o jeho málem incidentu s alkoholem.

Po společném rodinném obědu jsem se navečer vydala navštívit Aidna. Možná z toho dělám až moc velkou výpravu, ale pro někoho je i sousední pokoj dálka. Dveře byly pootevřené a vzhledem k tomu, že jsem ze vnitř uslyšela Aidanův zpěv, jsem neklepala a řekla si, že ho překvapím.

„Memories made in the time that we had
Memories fade but the best ones will last
As time moves on I keep lookin' back
At all that we had
Do you remember the times that you and I laughed?
Do you remember the days we spent layin' in the grass?
'Cause now it's been years but I keep lookin' back
The good and the bad" zpíval si Aidan a k tomu vymýšlel různé akordy.

„Jo to by šlo." Viděla jsem, jak si něco zapsal do počítače a přemístil ruku zpátky na hmatník. „Kiss me lik-" Přerušil Aidna můj pád na zem. Při pokusu přijít k němu blíž jsem zabrkla o jeden z kabelů. „Bože Emily, jsi celá?!" Aidan odložil kytaru a doběhl ke mně. „Kolika hvězdičkami bys hodnotil můj nenápadný příchod?" Držela jsem se za hlavu, do které jsem se bouchla. „Deset z deseti." Zasmál se a zmizel v malé kuchyňce, ze které mi přinesl led.

„Nepůjdeme se projít?" Zvedla jsem se z Aidanovi postele, mezitím co on dodělával něco na počítači. „Jo, proč ne." Popadli jsme bundy a vyrazili.

Slunce už skoro zapadlo a pouliční světla se pomalu rozsvěcovala. Pomalu se k nám přibližovala bandu kluků. Věkově tak nějak jako my. „Ale ale kohopak to tu máme" Jeden z nich přešel ke mně blíž. Položil s úšklebkem ruce na mé boky „Nech jí být," odstrčil ho Aidan a stoupl si přede mě. „Myslíš si, že mě zastaví takový malý kuřátko, jako seš ty?" Vysmál se Aidanovi, který byl vedle něho opravdu malý. Chtěl mu dát pěstí, já však stihla jeho ruku chytit, obrátit mu ji za záda a následně odkopnout pryč. Aidan po mě hodil překvapený pohled, já ale neměla moc času se mu věnovat, protože už se po něm napřahoval další kluk. Jeho jednou rukou jsem ho zapřela a druhou ho udeřila do břicha. Třetímu přiletěla noha přímo do rozkroku. Jo, malá vsuvka, možná bych se měla zmínit o tom, že jsem devět let chodila na box a karate, ale teď zpátky do přítomnosti. Takhle za chvíli všichni leželi na zemi. Já však od nich stihla získat také mnoho ran, jen jsem to v té rychlosti nevnímala. Začala jsem pomalu omdlívat bolestí, poslední co jsem slyšela, byl Aidnův hlas volající mé jméno a sirénu sanitky.

Ano, ještě žiju! Sláva! No každopadně k věci. Vím, slíbala jsem tu kapitolu dřív, a tak nějak jí vydávám skoro po týdnu (ale pšš). Mám k tomu samozřejmě důvod - měla jsem spoustu věcí do školy, dělala jsem modelku na focení bot, neměla jsem chuť ani náladu psát a to hlavní, neměla jsem vůbec žadný nápad, co psát. Každopádně kapitola je na světě a doufám, že se líbila. Jinak jestli vám ten název 'ohňostroj' příjde moc nudej mám v kapse ještě 'Kuřátko Aidan' ale zas mi to přišlo trochu moc ujetý.

PS. Alespoň to, že je delší jsem dodržela.