𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

19. Odhalení

Všechny zbývající scény se mnou byly hotové a dotočené a já seděla sama v maskérně a čekala na Florence. Aidan se mnou hrál pouze první scénu a proto byl z natáčení propuštěn dříve. „Promiň Emily, že jdu pozdě, musela jsem si něco zařídit." Vběhla do maskérny Florence. „V pohodě," odpověděla jsem a položila mobil. Florence popadla nějakou flaštičku a posadila se vedle mě. „Byla jsem se podívat na natáčení," přerušila Flo ticho. „Ne!" Otočila jsem se na ní. „Bylo to hezký je poznat, že v tom je víc než jen role." Nad tím jsem se pozastavila. „Myslíš, že se Aidanovi líbím?," podívala jsem se na Flo, která zvedla hlavu od smívání mého tetování. „Myslím si, že Aidanovi na tobě hodně záleží, když si byla v nemocnici, pořád si o tebe dělal starosti, na natáčení chodil s kruhy pod očima a jezdil tam za tebou každý den. Bojí se o tebe, tak jak jsem u něj ještě nikdy neviděla a to ho už nějaký rok znám. Takže nemyslím, že tě má rád, myslím, že tě miluje Emily." Usmála se na mě. Už jsem nic neřekla, jen jsem se dívala jak mi Flo z ruky drhne tetování a uvažovala nad tím, co řekla.

Cestou do hotelu jsem si došla pro zmrzlinu, jak by řekla Clare, šla jsem si dát depresivní zmrzlinu. Ano, měla jsem blbou náladu a ani nevím proč. Chystala jsem se otevřít dveře svého pokoji, když jsem uslyšela, jak se Aidan s někým hádá. Udělala jsem něco, čehož jsem později litovala - položila ucho k jeho dveřím: „Říkal jsem ti přece, že je to jen kvůli scénáři!," pokřikoval po pokoji. „Hannah, já si nemůžu upravovat scénář podle toho, jak chci, prostě to tam bylo a já to musel udělat." Bylo chvíli ticho. „Ne, to nemůžu udělat, je to moje nejlepší kamarádka, nezaslouží si to." Zase nastalo chvíli ticho „Dobře, udělám to." Po těchto slovech si Aidan povzdechl a zavěsil.

Pomalu jsem otevřela dveře. „Kdo to byl?," přišla jsem k Aidanovi. „Neřeš," vyhýbal se mim očím a koukal do zdi. „No tak, Aidane mluv se mnou." Posadila jsem se vedle něj na postel. „Víš Emily," konečně se na mě podíval. Do očí se mu hnaly slzy a ve tváři měl vztek. „Kdyby si věděla, co je to bolest a beznaděje, možná bych ti to říct mohl. Ty nic takového neznáš, žiješ si s luxusní rodinou v Hollywoodu, můžeš mít vše, co chceš, nic ti nechybí." Vyhrkl na mě. Při vzpomínce na beznadějnost se mi nahrnuly slzy do očí. Aidan se zvedl a chtěl odejít, ale nedostal tu možnost, protože jsem si před něj stoupla. „Připadá ti, když mí opravdoví rodiče brali drogy, pak nás Dantem vyhodili do děcáku, kde se nás díky bohu ujali ti, se kterými jsme teď. Když mě ve škole od mala šikanovali. Můj bývalý kluk mě podváděl a pak ještě řekne, že mě nikdy nemiloval. A ten kluk, kterého já miluju mi, ani neřekne, že má holku. Připadá ti, že jsem člověk, který nezná bolest opravdu!!?" Utekly mi trochu emoce a ta předposlední věta taky. Mám pocit, že to slyšel snad celý hotel.

„Emily, počkej" Nedostal možnost říct cokoli jiného, protože jsem odešla a práskla za sebou dveřmi. Běžela jsem se slzami do známého pokoje, kde panuje vždycky dobrá atmosféra.

Zaklepala jsem a otevřela dveře, na posteli seděl Robert s Emmy a povídali si. „Emily, co se stalo?," vyjekl zděšeně Robert při pohledu na mě. „Mám dojít pro Eden a Danta?," zeptala se starostlivě Emmy. Na to jsem kývla a přijala Robertovo obětí.

Za chvíli přišli moji dva nejbližší a též se ptali, co se stalo. Všechno jsem jim vylíčila do podrobna a mezitím upíjela čaj. Venku se mezitím rozpršelo a tak Emmy rozdělala v krbu oheň. „Nechápu, proč mi neřekl, že má holku." Při těchto slovech si Eden s Dantem vyměnili ustarané pohledy. „Vy jste to věděli!" Projela jsem si je oba pohledem. Nic neřekli, takže souhlasili.
„Kdo ještě?" V mém hlase se ozval vztek. Eden mi sklesle odpověděla: „Celý young cast, Emmy, Tom, Ellen s Davidem." Rychle jsem otočila hlavu k Robertovi, ten jen zvedl poraženě ruce nad hlavu a pronesl: „Já o tom nic nevěděl, přísahám." Zpátky jsem se zadívala na Eden s Dantem. Oba stáli, jak přikovaný, byla jsem na ně naštvaná, ale zároveň smutná. Sebrala jsem se a mířila ke dveřím. Ještě jsem se naposled otočila, ukázala na Eden, Danta a Emmy a sarkastický se slzami v očích pronesla: „Vy tři jste vážně kamarádi". Práskla jsem za sebou dveřmi a utíkala do svého pokoje.

Další kapitola! Chci vám všem poděkovat za 1k přečtení! Wow! Nevím, co k tomu říct, když jsem začínala nikdy by mě nenapadlo, že jednou dosáhnu takového čísla. Takže ještě jednou děkuju.