𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

12. Poslouchej ty jelito!

Věděla jsem, co to bylo za holku. Byla to Danta přítelkyně, která ho hodně krát podvedla, jenže Dante ji tak miloval, že ji to vždy odpustil. Takže jestli to tentokrát ukončil, udělal dobře. Musel z toho být špatný, proto jsem ho musela jít hledat. Jsem jediný člověk, který mu teď může pomoct.

Slyšela jsem ještě Aidna, jak za mnou vyběhl ven a něco na mě volal, ale já se ani neohledla a běžela dál. Začal pořádný slejvák, já měla na sobě pořád to promáchané oblečení z bazénu. Běžela jsem tam, kde jsem si myslela, že by mohl Dante být a to přesněji na jednu pláž, kterou měl rád. A ouha byl tam. Seděl tam v dešti na zemi a pozoroval vlny. Nikde nikdo jen Dante a přicházející já.

Posadila jsem se vedle něj a opřela hlavu o jeho rameno. „Ava?," zeptala jsem po chvíli, co jsme tam jen mlčky seděli a pozorovali vodu. „Jo," povzdechl si. Otočil se ke mně a já viděla v jeho očích smutek. „Co se stalo?" Nechtěla jsem ho do té situace myšlenkami vracet, ale jak jinak mu pomoct. „Volala mi Ava, nějak zjistila, že jsem byl na plese s T.J a začala mi vše vyčítat. Neudržel jsem se a řekl jí, že je konec, že už toho všeho mám plný zuby. Až když jsem to položil, mi došlo, co jsem udělal." Dante začal natahovat. Upřímně jsem mu chtěla pomoct, ale aby se mi tady rozbrečel, jsem opravdu nepotřebovala. „A je to všechno moje vina," dokončil svůj monolog. V takových situacích musíte na kluky tvrdě, jinak se neseberou a budou vám tam brečet jak batolata. „Tak poslouchej ty jelito," zvedla jsem se na kolena tak abych na něj viděla. On zvedl pohled na mě a vypadal dost překvapeně, očividně nečekal, že na něj takhle vyjedu. Neřešila jsem to a pokračovala. „Sice jsi idiot a já na tebe za ten včerejší horor mám plné právo být naštvaná, ale jsem tvoje sestra, takže mě poslouchej. Ava si tě nezasloužila a udělal jsi nejlíp, že si se s ní rozešel. To, že tě podvádí, nadává ti, a ještě žárlí za to, že jsi pozval na ples jinou holku, fakt není normální. Plus ty jsi ještě tak naivní a myslíš si, že se změní a že tě vůbec miluje a není s tebou kvůli penězům. Tak mi tady přestaň bulet a uvědom si, že jsi udělal dobře!" Dante na mě vytřeštil oči, asi mu chvíli trvá, než to zpracuje. „Asi máš pravdu" zakýval zamyšleně hlavou. „A pojď už, za chvíli bude bouřka a mě je zima." Poukázala jsem na své promáchané oblečení, které teď bylo ještě k tomu celé od písku. Vyrazila jsem napřed a Dante mě doběhl.

„Možná bych se jí mohl omluvit. To by bylo asi lepší" Hned, co to dořekl, dostal pěstí přímo do nosu. „Auu, za co to bylo?" Chytl se za nos, ze kterého mu vyteklo trochu krve. „Někdo ti ten rozum do hlavy musí vtlouct" ironický jsem se na něj usmála.

Když jsme dorazili do hotelu, byla už tma. Mířila jsem přímo do pokoje. Cestou jsem potkala ustaraného Aidna, který byl očividně rád, že mě vidí. „Emily! Kde jsi byla? Měl jsem o tebe strach. Pojď ke mně do pokoje si promrzlá na kost!" Nestihla jsem nic říct a už mě táhl k sobě do pokoje.

Doběhla jsem si ještě pro něco suchého na sebe a mířila k Aidnovi do pokoje. Převlíkla jsem se u něj v koupelně a už v suchém oblečení jsem si sedla na postel. Aidan za chvíli přinesl z kuchyňky dva hrníčky kakaa a přehodil přese mě deku. „Blake nám řekl, že jde o Danta, ale to je všechno." Tato věta měla nejspíš znamenat, abych vysvětlila, o co šlo a proč jsem tak náhle běžela pryč. Řekla jsem mu všechno o Avě a Dantovi. Vypadal, že to chápe.

Dopili jsme naše kakaa a Aidan se slovy 'musím si někam odskočit, jsem hned zpátky' odešel. Nevím, co mě to napadlo, ale byla jsem unavená a tak jsem si lehla na Aidanovu postel a v mžiku usnula.

Pohled Aidana
Nechal jsem Emily na pokoji a šel k Emmy do pokoje. Počítal jsem, že tam všichni budou a taky byli. Pověděl jsem jim, že Emily je v pořádku, jen šla najít Danta, protože o něj měla strach. O důvodu jsem se radši nezmiňoval, přece jen je to soukromá věc Danta. Bylo vidět, jak jim spadl kámen ze srdcem a mohli jít s klidným srdcem spát, aniž by museli mít strach o Em.

Když jsem se vrátil na pokoj, našel jsem tam spící Emily. Nebudil jsem jí. Chápal jsem, že z toho všeho byla unavená. Potichu jsem se převlíkl a šel zpátky do ložnice. Posadil se vedle ní a prohlížel jí. Byla roztomilá. Ochrnul jsem jí vlasy z obličeje a chvíli tam jen tak seděl a jak blbec na ní koukal. Nakonec jsem jí věnoval malou pusu na čelo a rozhodl se, že půjdu spát. Nestihl jsem se ani zvednout a Emily se rychle posadila. Měla slzy v očích a vyděšený výraz. Hned jak mě sponzorovala, vrhla se mi po krku. Něco se jí zdálo, a nebylo to hezký. Zabořila mi hlavu do ramene a já jí objal ještě pevněji. Po chvíli jsem si jí trochu odtáhl, abych jí viděl do očí a vzal jí za tváře. „Je to v pořádku, jsem tady." Otřel jsem ji slzy. „Mohla bych tady přespat? Zase?," vykoktala ze sebe. „Samozřejmě" Usmál jsem se. „Nenechal bych tě samotnou, ani kdybych musel." Emily se objevil na tváři úsměv a s tím jsem v sobě ucítil dobrý pocit toho, že je Em v pořádku.

Oba leželi v posteli s tím, že jdeme spát. Emily se byla na úplně druhé straně postele, ale já stejně věděl, že se každou chvíli přisouká ke mně. A taky že jo. Tomu jsem se jen zasmál, dal jí pusu do vlasů a zašeptal jí: „Dobrou noc Em." Ona už mě neposlouchala. Spala jak medvídě přitulené ke své mamince.