𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

15. 'Častěčně mrtvá'

Tma, jako vážně? Co si budeme, od posmrtného života jsem čekala víc. „Vezměte ji na sál," ozval se ze tmy hlas. Neznala jsem ho. Počkat, já žiju? Hustý! „Počkej, chlapče, je mi líto, musíš zůstat tady." Další neznámý hlas, tentokrát ženský.

„Kriste, co se stalo," uslyšela jsem zase po chvíli někoho. Poznala jsem ho, tento hlas patřil Robertovi. „Zachránila mi možná život" Aidan? Jo byl to on. „Zato ty jsi ji nechal částečně umřít." Nad touhle poznámkou jsem se musela usmát. „To není vtipný Roberte. Ona se usmívá, koukněte!" Zajásala Emmy. Zase nastalo ticho.

Za chvílí se mi konečně povedlo spatřit denní světlo, že to trvalo. Byla jsem nejspíš v nemocnici. V pokoji jsem nikoho neviděla, tak jsem se pokusila zvednout se, to mi bohužel náhle bolest břicha nedovolila. „Jdu ji zkontrolovat." Otevřely se dveře v nich Robbie. „Holka, ty žiješ!" Vykřikl snad přes celou nemocnici. „Neměla bych," odpověděla jsem mu chraptivým hlasem. Hned co to dořekl, se vedle něj protlačil Aidan. „Emily," usmál se. Sedl si ke mně na postel a opatrně mě objal. „Jak ti je," ptal se starostlivým hlasem. „Bylo mi i líp." Pokusila jsem se o úsměv. To už se všichni nahrnuli dovnitř a vrhli se na mě. Očividně jim bylo líto, že ještě žiju, tak mě potřebovali dorazit, nemohla jsem přes všechny vůbec dýchat.

„Necháte nás chvíli o samotě?," zeptal se Aidan. „No my už stejně půjdeme zpátky na hotel, když víme, že Emily žije. Režisér by rád s námi mluvil, jak to teď bude dál." Emmy začala všechny tlačit z pokoje, až tady zbyl jenom Aidan.

„Jsem mírně zmatená z toho, co se stalo, pamatuju si jen, jak tě jeden z těch kluků chtěl praštit, pak jak leželi v bezvědomí na zemi a to je vše." Očekávala jsem od Aidna nějaké vysvětlení. „Tak fajn od začátku. Jeden večer jsme se šli projít, motala se kolem nás parta nějakých kluků, začali se k tobě až moc přibližovat, postavil jsem se před tebe, abych jim v tom zabránil. Jeden z nich mi chtěl dát pěstí, ale ty si se přede mě postavila a začala jednoho po druhém skládat k zemi. Nestíhal jsem valit oči. Kde si se to naučila, bylo to hustý?" Pomalu jsem si začala vybavovat, co se ten večer stalo. „Dělám to celý život, devět let jsem chodila na box a karate" Aidan vypadal překvapeně, ale i přes to kývl hlavou a pokračoval. „Ty jsi od těch kluků dostala taky docela zabrat. Než jsem se vzpamatoval, už jsi ležela celá pomlácená v bezvědomí na zemi. Hned jsem zavolal záchranku, no a teď jsi tady. Spala jsi přes dva týdny." Vstřebávala jsem, co mi řekl. Zvedla jsem pohled a spatřila jeho kruhy pod očima.„Proč ty kruhy pod očima?" Pomalu jsem mu po nich přejela rukou. „Nemohl jsem spát, měl jsem o tebe strach," řekl tišším hlasem, jakoby se za to styděl. „Kdo by řekl, že slavný Aidan Ryan Gallagher si bude dělat starosti o nějakou obyčejnou holku." Na to se jen usmál a přešel na druhou stranu místnosti pro něco do batohu. „Do kolika sem mohou návštěvníci, abys tady nebyl přes čas." Nechtěla jsem, aby z toho měl problém, přece jen venku už zapadalo slunce. „Zůstávám tady s tebou." Se smíchem vytáhl notebook a vrátil se ke mně. „S rodiči a doktory jsem se domluvil, že tady s tebou zůstanu." Vysvětloval a poukázal na druhou postel.

„Umírám hlady, nemáš něco s sebou?," ptala jsem se Aidana, když jsme namačkaní u mě na posteli sledovali film. Když se to tak vezme, čtrnáct dní jsem neměla pevnou stravu. „Jo vidíš, úplně bych zapomněl." Zvedl se a došel ke své tašce a začal v ní zase něco hrabat. Vytáhl krabici, nejspíš s jídlem a podal mi jí. „Když doktoři řekli, že velká šance, že se dneska probudíš. Dante, mi dal tohle se slovy, že je to tvoje nejoblíbenější jídlo" Posadil se vedle mě. "Dante jestli tam bude červená řepa, tak jsi mrtvej," říkala jsem si v hlavě. Otevřela jsem krabici a zavalila mě vůně smaženého květáku. Má štěstí. Hned jsem se do něj pustila.

„Krifte takhle mi jíflo jeftě nikty nefutnalo," žvatlala jsem s plnou pusou květáku. „Co?" Začal se Aidan smát. Zřejmě mi nerozuměl jediné slovu. „Že je to dobrý," zopakovala jsem už s prázdnou pusou.

Venku už byla tma, my byli najezení, Aidan si dal nějaký salát, co si vzal s sebou a neustále mi užíral MOJE brambory, květák naštěstí nemůže. Dokoukávali jsme film. Bohužel jsem byla tak unavená a chvíli před koncem vytuhla.

Pohled Aidana

Ucítil jsem Emily hlavu na mém rameni, myslel jsem si, že si ji tam jen tak položila, ale když jsem se na ni podíval, zjistil jsem, že spí. Zaklapl jsem notebook, opatrně ho odložil, přikryl Em a sebe, položil hlavu na tu její a chytl za ruku. Sám jsem se divil, co se mnou ta holka dělá, ale měl bych se vzpamatovat, mám přece Hannah. Emily je..kamarádka.