𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

7.Nekonečné nákupy

Nedělní dopoledne ubíhalo poměrně rychle. Dělala jsem si úkoly do školy, byla se s Dantem vykoupat v místním bazénu a tak nějak se celý den poflakovala.

Najednou Eden s T.J. vběhli do mého pokoje a vytrhli mě z mého snění.

„No tak holky, mohli jste alespoň zaklepat," vyhrkla jsem na ně, když jsem se typicky zase lekla. „Nemáme čas, pojď."Začali mi balit věci do batohu. „Kam jdeme?" Neochotně jsem se zvedla z postele a sledovala je. „Ven," odpověděla jednoduše T.J. . „Proč mi něco říká, že jít ven bude ve skutečnosti znamenat jít na nákupy?," uvažovala jsem při oblékání své oblíbené džínové bundy.

No co myslíte, o půl hodiny později jsme už stáli v nákupním centu a já musela poslouchat, jak se ty dvě hádají, kam půjdeme nejdřív. Nad tím jsem jen protočila očima a schovala si hlavu do dlaní.

„Proč tady vlastně jsme?" Přerušila jsem jejich hádku a ony na mě upřely překvapené pohledy. „Vždyť štáb večer pořádá ples," odpověděla Eden.„To vím, jen nechápu, proč prostě nezajdeme do nějakého obchodu, nečapneme šaty a jdeme," pronesla jsem. Můj nápad, ale holkám asi tak chytrý nepřišel, protože tam stáli a koukali na mě jako bych spadla z Marsu. „Holka z tebe bude budoucí celebrita, musíš být vybíravá." Probudila se první Eden a za chvíli už mě každá za jednu ruku táhla do nějakého obchodu. No nevím, jestli slovo 'celebrita' je výstižné zrovna pro mě, ale nechci jim kazit iluze.

Stála jsem opřená o zeď s už koupenými šaty a stále přemýšlela, kdo byl ten kluk, kterého jsem včera srazila. Čekala jsem na holky, které na rozdíl ode mě vybírají šaty hodinu.

„Hej, země volá Emily!" Mávala mi Eden rukou před obličejem. Vrátila jsem se zpět do přítomnosti a obdarovala jí nechápavým pohledem. „Ptáme se tě, s kým jdeš na ples?" Sakra!! To mi vůbec nedošlo! „No ještě nevím. Vy?" Nechtěla jsem o tom s nimi teď debatovat. „Já jdu s Cameronem a T.J. pozval Dante" odpověděla mi Eden. Ta představa toho, že můj bratr zve T.J. na ples je docela no...vtipná. Všimla jsem si jak Eden začala něco šeptat T.J. a při tom se koukali na mě a nakonec vyprskli smíchu. Zhluboka jsem se nadechla a zase se opřela o stěnu .

Když si ty dvě KONEČNĚ něco vybrali, skočili jsme si ještě pro kafe a se slovy 'musíme si ještě někam skočit. Uvidíme se večer' odešli a já se vydala zpět do hotelu.

„Tak já nechápu, proč jí nepozval!" Slyšela jsem hlasy z chodby, když jsem přicházela do hotelu. „To já taky ne určitě by s ním Emily ráda šla." Stál tam Robert ještě s nějakou ženou. "Jee, ahoj Emily," pozdravil mě Robert a doběhl mě obejmout, teda jestli se tomu tak dá říkat. Myslím, že by bylo výstižnější 'pokus o udušení'. „Čau Robbie a?" Pohlédla jsem na doposud neznámou ženu. „Joo promiň, já jsem Emmy." Podali jsme si ruku „Emily" Usmála jsem se. Při to jsem si hned vzpomněla. „Budeš hrát Allison, že jo?" Věnovala mi milý úsměv a Kývla hlavou na náznak souhlasu. „Co tady řešíte?" Odvrátila jsem pohled zpátky k Robertovi a podezíravě ho skenovala. „No napadlo nás, že by tě Ai-" Zpustil Robert, ale nestihl to doříct, protože mu Emmy mu překryla pusu rukou. „Chtěl říct, že ještě doprobíráme nějaké drobnosti na ples." Nevěřícně jsem je oba projela pohledem a vyrazila do pokoje. „Dobře tak zatím."

Cestou do pokoje jsem potkala Blaka. „Čau Emily tebe zrovna hledám." Zastavil mě a doufala jsem, že je to důležitý, protože neměla zrovna chuť s někým mluvit. „Ahoj, co potřebuješ?" Nervózně se podrbal na zátylku. „N-no chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla no na ples." Vykoktal ze sebe a mě spadl kámen ze srdce. „Bože Blaku si moje záchrana!" Skočila jsem mu nadšením po krku. „Budu počítat s tím, že tohle znamená ano." Zasmál se. „Počkat, tebe nepozval Aidan," řekl to, jak kdyby to byla samozřejmost. „Co? Ne. Proč?" Nechápala jsem, co s tím všichni furt mají. „Já myslel, no to je jedno. Večer tě vyzvednu, zatím čau." Vyrazil chodbou pryč.

Když jsem se konečně dostala do pokoje, rozvalila jsem se na posteli a zavolala Clare. Jako obvykle jsem jí vše vylíčila, akorát tentokrát se náš hovor protáhl na tři hodiny.