𝖨 𝖿𝖾𝖾𝗅 𝗂𝗍 𝖺𝗀𝖺𝗂𝗇

2. Konkurz

Dorazili jsme k poměrně velké budově. „Hah tak tady se nechceš ztratit." pronesla Clare.

Vešli jsme dovnitř, kde bylo spoustu lidí, a všichni po nás začali pokutovat. S bratrem jsme vyplnili papíry, usadili se a čekali.

První šel Dante. „Ten to má v kapse. Nebyla role, na kterou by ho nevzali," pošeptala jsem Clare. „Jestli on to má v kapse tak ty jsi ani nemusela chodit na tenhle konkurz." Jen jsem se na ní usmála. Bylo hezké, že ve mě Clare věřila.

Kousek ode mě seděl kluk, co si povídal s nějakou paní. Celkem mě zaujali jeho ďolíčky, když se smál, bylo to celkem roztomilý, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti vzhledem k tomu, že jsem byla neuvěřitelně nervózní a snažila sama sebe uklidnit.

„Hej Emily!" Zpozorněla jsem a odvrátila oči od toho kluka. „Co?" Otočila jsem se ke Clare, která na mě nejspíš do teď mluvila. „Přestaň tady pokukovat po klucích a poslouchej mě."Jen jsem se ironicky usmála „Ptám se tě už po druhý, jestli chceš kafe?" Neváhala jsem a hned jsem řekla, že ano.

V tu chvíli kdy Clare odešla, se dveře otevřely a ven vyšel Dante s vítězoslavným výrazem. „Mám to v kapse," hrdinsky se vedle mě posadil. „Jako bych to před pěti minutami neříkala." Zasmála jsem se.

Hned po Dantovi vyšla ze dveří žena. „Prosím další, Emily Albidone!!" Při těch slovech mě přejel mráz po zádech.

Cítila jsem jak se mi při každém kroku zrychlovat tep. „Hodně štěstí ségra!" Stihl na mě zavolat Dante, ještě před tím než se za mnou zabouchli dveře.

Musím uznat, že to nebylo zas tak hrozný. Popovídala jsem si s režisérem a ten se mě ptal na různé otázky. Předvedla jsem ještě pár věci, co jsem si měla nachystat a byla jsem volná.

„Tak co?" ptala se mě Clare, když mi podávala už nejspíš studený kafe. „No režisér vypadal mile a usmíval se, takže jsem se mu asi líbila." Napila jsem se kafe a hned na to se znechuceně ušklíbla. „Koho musím zabít, abych dostala slušný kafe?" Probodla jsem Clare vražedným pohledem.

Po cestě domů jsem se domluvila s Clare, že to bude ona, co mi řekne, jestli mě vzali nebo ne.

Asi týden po konkurzu jsem seděla v pokoji a dělala si úkoly. Když v tom do pokoje vlítnul Dante. „Co jsem ti sakra říkala o tom kl..." Dante mě stihl přerušit dřív než jsem to stihla doříct. „Jo, jo já vím, ale tohle musíš vidět" Nadzvedla jsem nechápavě obočí a šla za ním do pokoje.

Ukázal mi počítač a na něm e-mail o přijetí do role Klause Hargreevese v seriálu The Umbrella Academy. Zajásala jsem a obejmula ho. „Dante to je super" Nervózně se usmál a odpověděl: „Díky, ale to znamená...," řekl se zamýšleným výrazem a mě hned došlo, co chce říct. „Že mě by měl e-mail přijít taky!" Dořekla jsem za něj.

V tu chvíli mi začal zvonit telefon a my s Dantem se nahrnuli ke mně do pokoje. Kdo jiný by to mohl být než Clare. „Ahoj Clare, už přišli výsledky?" Doufala jsem že, od ní uslyším, jak to dopadlo. „Ehm ahoj Emily, ano přišli." Byla jsem napnutá a Dante, který se vedle mě na posteli mačkal jak sardinka očividně taky. „A vzali mě?"