Sad Song

3.

Suga

Den po zápasu se Shiratorizawou jsem si o přestávce zašel promluvit s Oikawou.

"Ahoj Oikawo." pozdravil jsem ho a zeptal se "Nemáš u sebe nějaká videa zápasů Karasuna? Rád bych si je pustil, když s nimi máme mít za pár týdnů ten zápas."

"Ahoj Sugo. Jo mám. Můžu ti je dát po tréninku, jestli chceš. Mám je u sebe ve skříňce." odpověděl.

Očividně zapomněl, že se mnou stejně jako s Makkim a Matsukawou neměl dva týdny mluvit.

"Dobře. Děkuji." poděkoval jsem mu a pak jsem se vrátil do svojí třídy.

Před obědem za mnou došli Makki a Matsukawa. S nimi jsem se pak vydal i pro Iwaizumiho s Oikawou. Měli jsme ve zvyku obědvat všichni společně.

Při obědě jsem se zamyslel nad jednou věcí, nad kterou jsem přemýšlel většinu času. Tou věcí bylo to, že jsem měl pocit, jakoby mi chyběl nějaký člověk, který by byl klidnější než já, vedle kterého bych se mohl chovat občas také klidně. Kterému bych se mohl svěřit s čímkoliv, co mě napadne a se všemi svými problémy. Člověk, který by mi kdykoliv pomohl a který by se o mě staral.

"Hej, Sugo, co se děje? Proč se tváříš tak nepřítomně?" zeptal se Oikawa, který si všiml, že nedávám pozor.

"Nic se neděje. Hlavně nezapomeň chodit spát včas." odpověděl jsem mu s hraným úsměvem.

"Jste snad s Iwou-chan moje mamky, že mi to pořád připomínáte?" zaúpěl Oikawa.

"Ne, Iwaizumi je tvůj přítel." prohlásil jsem dřív, než stačil Iwaizumi po Oikawovi hodit pytlík od své svačiny.

Míč zrovna po ruce neměl.

Po tréninku mi Oikawa předal video, na kterém mělo Karasuno cvičný zápas s Nekomou. Poděkoval jsem mu, pak jsem se rozloučil s týmem a vyrazil jsem směrem domů. Už jsem se těšil, až si pustím to video. Zajímalo mě, jak bude Karasuno hrát a jestli tam uvidím Oikawova a Iwaizumiho mladšího bývalého spolužáka, Kageyamu Tobia.

Navečeřel jsem se a pak jsem se posadil ke svému stolu, nandal jsem si sluchátka, zasunul cédéčko od Oikawy do svého notebooku a pustil si video.

Navzdory povídačkám, že jsou Karasuno "Padlé vrány" mi přišli jako silný tým, stejně jako Nekoma. V obraně měli hodně dobré libero a i jejich ostatní hráči byli hodně dobří. Musím říct, že mě hodně překvapilo, když Kageyama nahrál jejich maličkému střednímu blokaři s číslem 10.

Ten mrňous skáče hodně vysoko, pomyslel jsem si.

Po nějaké době mi pohled zabloudil k jejich kapitánovi, který mi přišel takový unavený, smutný a osamělý. Přišel mi zajímavý. Většinu zbylého času na videu jsem strávil koukáním na jejich kapitána.

Až když video skončilo, uvědomil jsem si, kolik je hodin, protože mi napsal Oikawa.

Už spíš?

Jo a ty padej spát! Jinak to řeknu Iwaizumimu! odepsal jsem mu.

No jó, už jdu mami. Dobrou noc, napsal mi.

Také jsem mu napsal dobrou noc a pak jsem se šel připravit do postele, abych si mohl lehnout.