Sad Song

15.

Suga

Když už jsem konečně po dlouhé době ve škole a na tréninku stanul v parku, začal jsem okamžitě hledat Daichiho. Najednou mě zašimralo předloktí a já jsem se na něj podíval.

With you, I'm alive. Like all the missing pieces of my heart, they finally collide. Bylo tam napsáno.

Text této písně jsem ihned poznal. Jako malý jsem ji jednou slyšel, když si jí mamka pouštěla a od té doby je to jedna z mých nejoblíbenějších písní, které si pouštím pořád dokola.

Pak jsem se rozhlédl, protože to znamenalo, že se někde v mém okolí vyskytla má spřízněná duše a spatřil jsem Daichiho, který se taky rozhlížel.

Svatý Asahi! On je moje spřízněná duše! pomyslel jsem si nadšeně a na rtech se mi objevil široký úsměv.

Pak jsme se pozdravili a chvíli si povídali. Daichi se potom na delší dobu zamyslel, tak jsem se ho zeptal, nad čím přemýšlel.

"Ztratil jsem se v tvých očích." odpověděl.

Zůstal jsem na něj překvapeně hledět, načež mi zrudly tváře a v břiše jsem ucítil motýlky.

"Mám ti nakreslit mapu?" zeptal jsem se ho s humorem v hlase.

"Zatím asi nemusíš. Kdybych jí někdy potřeboval, určitě se ozvu." odpověděl též s humorem v hlase.

Pak se na mě znovu usmál a já se pozastavil nad tím, jak může být někdo tak krásný. Také jsem znovu ucítil v břiše motýlky.

Vážně jsem se do něj zamiloval, uvědomil jsem si.

"Kam bys chtěl zajít na kávu?" zeptal jsem se ho.

"Na druhé straně parku je hodně dobrá kavárna. Nezajdeme tam?" navrhl.

"Jo, to je výborný nápad." odsouhlasil jsem s úsměvem.

Potom jsme zamířili do kavárny, kterou Daichi navrhl.

Po chvíli jsem dostal pocit, že nás někdo sleduje, tak jsem se nenápadně ohlédl dozadu a zjistil jsem, že nás sledují Oikawa, Makki a Matsukawa.

"Svatý Asahi." zamumlal jsem potichu.

Daichi, který mě i přesto uslyšel, se na mě tázavě podíval.

"Podívej se nenápadně dozadu. Sledují nás tři moji spoluhráči." vysvětlil jsem mu a dodal "Půjdu jim říct, aby nás nesledovali, ty můžeš počkat tady, jestli chceš."

"Půjdu s tebou, jestli ti to nevadí." rozhodl se Daichi.

"Nevadí." odpověděl jsem.

Pak jsme se otočili a zamířili za mými třemi spoluhráči, kteří najednou dělali, že nás nesledovali. Oikawa se díval do telefonu a Matsukawa s Makkim dělali, že si prohlíží mapu parku.

"Ahoj. Můžete nás prosím přestat sledovat? Jestli toho nenecháte, řeknu to Iwaizumimu." pozdravil jsem je.

"Ahoj. Dobře, necháme vás dvě hrdličky o samotě." odsouhlasil Oikawa s úšklebkem.

"Ahoj. Suga o tom Iwaizumimu po tomto vážně řekne, jak ho znám." varoval ho Daichi, který stejně jako já zrudl.

"Však my už jdeme. Mějte se dobře!" zvolal Oikawa a pak s Makkim a Matsukawou naštěstí odešel.