Daichi
Bez energie, jsem byl pro zápas úplně k ničemu. Vím, že jestli mě teď něco nemotivuje, budu všem akorát kazit hru.
Pomalu jsem se smiřoval s faktem, že toho kluka nepotkám a snažil se nemyslet na bolest u mého srdce. Co to je sakra za pocit?
Jen jsem tam tak stál a byl ztracený ve svých myšlenkách. Z těch mě vyrušil kapitán Aoba Johsai.
„Ahoj." pozdravil mě energicky a já se na něj zmateně podíval.
„Ahoj, potřebuješ něco?" zeptal jsem se ho a on se usmál.
„No spíš, náš náhradní nahrávač, Sugawara Koushi něco potřebuje." řekl a já zbystřel. Oikawa se uchechtl a pak pokračoval.
„Chtěl se s tebou potkat, ale onemocněl. Tak jsem mu slíbil že ti na něj dám alespoň číslo." řekl s poťouchlým úsměvem na tváři a pak odešel zpátky ke svému týmu.
Byl jsem kompletně v šoku, ale zároveň jsem cítil, jak se moje energie vrací. Proč by se se mnou chtěl setkat? Hučelo mi v hlavě. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem kapitán týmu. Třeba prostě potřeboval něco ohledně volejbalu.
I přes pesimistické myšlenky, které okupovaly moji hlavu, mě moje energie neopouštěla. Naopak mi připadalo, že jí mám ještě víc, než když jsme sem přijeli.
***
Zápas dopadl skvěle. Aoba Johsai je sice vážně silná škola, ale nakonec jsme je porazili.
Celý tým byl nadšený a já měl radost, že jsem zbytečně nic nezkazil.
Po příjezdu domů na mě už čekali rodiče s večeří. Klasicky mě zasypali otázkami typu "Jak se vám dařilo?" "Tak co vyhráli jste?" apod. Vlastně mi to ani nevadilo. Jsem rád, že je to zajímá.
Myšlenkami jsem se vrátil k zápasu a nadšeně jim vylíčil, jak to všechno probíhalo. Pak jsem si vzpomněl na to, že mi Oikawa dal číslo na toho kluka. Zarazil jsem se a na chvíli zmlknul. Oba rodiče se na mě otočili s tázavými pohledy.
To už jsem se ale vrátil do reality a pokračoval ve svém vyprávění. Celou tu věc s telefonním číslem jsem si samozřejmě nechal pro sebe.
Po večeři jsem odešel do svého pokoje a vytáhl z kapsy ten papírek.
Chvíli jsem ho jen tak žmoulal v ruce a přemýšlel, co mu vlastně napíšu.
Nakonec jsem vytáhl svůj mobil a napsal prostě „Ahoj, jmenuju se Daichi a jsem kapitán Karasuna. Oikawa říkal, že jsi se se mnou chtěl setkat."
Pak jsem vypnul svůj mobil a doufal, že moje zpráva nevyzní nějak špatně.
आप पढ़ रहे हैं
Sad Song
फैनफिक्शनDaisuga příběh Soulmates AU Když najdete svou spřízněnou duši, na ruce se vám i vaší spřízněné duši objeví vytetovaná slova vaší písničky. Daichi Sawamura, kapitán Karasuna, svou spřízněnou duši ještě nenašel, až jednou při sledování videa zápasu Ao...
