Sad Song

7.

Suga

V den zápasu mě ráno začalo bolet v krku, ale chtěl jsem se potkat s hnědovlasým kapitánem Karasuna, tak jsem to ignoroval a jen jsem si zavázal kolem krku svůj šátek.

Během jedné delší přestávky za mnou zašel Oikawa.

"Tak co, těšíš se na dnešní zápas?" zeptal se, jelikož věděl, jak veselý jsem posledních pár dní byl.

"Jo, těším." odpověděl jsem potichu.

Během minulých hodin jsem zjistil, že když promluvím nahlas, bolí mě potom v krku ještě víc. Pak jsem se ke svému i Oikawovu překvapení rozkašlal. Naštěstí jsem si stihl dát ruku před pusu. Asi za deset minut mě kašlání přešlo.

"Sugo? Co s tebou je? Nejsi nemocný? A proč máš kolem krku šátek?" zeptal se Oikawa starostlivě.

"Nevím. Jen mě bolí v krku a teď jsem kašlal, jinak mi nic není. Hrát zápas můžu." zamumlal jsem mírně zoufale.

Jestli mě teď Oikawa pošle domů nebo to řekne trenérovi či některému z učitelů, nebudu moct dneska hrát zápas a ani se nesetkám s kapitánem Karasuna. Při téhle myšlence jsem se cítil ještě hůř než předtím.

"Když jsi nemocný, což očividně jsi, nemůžeš hrát v zápase! Obvykle by jsi navíc, když jsi nemocný, zůstal doma a napsal o tom mě, Iwaizumimu, Makkimu nebo Matsukawovi! Proč jsi dneska vůbec přišel do školy, když jsi nemocný?" vyčetl mi Oikawa.

Pak jsem mu vylíčil, jak jsem poprvé ve videu od něj uviděl kapitána Karasuna a jak rád bych ho dneska potkal, protože jsem mu věřil, že to neroznese po škole a protože byl můj nejlepší kamarád z Aoba Johsai. U konce vyprávění jsem byl dost zoufalý, kvůli tomu, že mě Oikawa na devadesát procent nepustí dneska na zápas.

"Někdo se nám tu zamiloval." prohlásil napůl zpěvem Oikawa a pak trochu ublíženě řekl "Proč jsi mi o tom neřekl dřív?"

"Nějak mě nenapadlo ti to říct." odpověděl jsem mu potichu a dodal "Já do něj nejsem zamilovaný! Jak bych do něj mohl být zamilovaný, když jsem ho jenom viděl?!"

Pak jsem se znovu rozkašlal.

"Láska na první pohled." řekl Oikawa a nekompromisně dodal "Dneska v zápasu hrát nebudeš, oznámím trenérovi a tvému třídnímu, že jsi nemocný a teď půjdeš domů."

"S Daichim, což je mimochodem jméno toho tvého kapitána Karasuna, to zkusím nějak zařídit. Mohl bych mu na tebe dát třeba e-mail nebo telefonní číslo." dodal potom.

"Není to můj kapitán! Byl by jsi hodný, kdybys to udělal, ale nemusíš to dělat." promluvil jsem a ucítil jsem, že rudnu.

Pak jsem potichu smutně zašeptal: "Třeba už si našel svojí spřízněnou duši a nebo není na kluky."

Ucítil jsem, jak mě v očích štípou slzy, tak jsem si oči otřel rukou. Potom jsem se znovu rozkašlal.

"Nějak to zařídím. Teď tě omluvím u trenéra a tvého třídního a pak tě pro jistotu doprovodím domů." prohlásil Oikawa.