Sad Song

11.

Suga

Když jsem se po tréninku snažil najít mobil, nemohl jsem ho najít.

"Oikawo, neviděl jsi můj mobil?" zeptal jsem se ho.

"Ne, neviděl. Díval jsi se do svojí skříňky?" odpověděl s divným úsměvem.

"Tam jsem se ještě nedíval... Jdu se tam podívat." řekl jsem.

Pak jsem se vydal ke své skříňce, kde jsem našel ležet svůj mobil.

Divné. Nepamatuji si, že bych ho sem dával, pomyslel jsem si.

Potom jsem odemknul obrazovku, abych zjistil, jestli mi někdo nenapsal a zjistil jsem, že naposledy otevřený mám chat s Daichim. Když jsem se podíval do toho chatu, zjistil jsem, že jsem si v době oběda domluvil na zítřek schůzku s Daichim v městském parku.

"Oikawooooo?!" zakřičel jsem na kapitána mého týmu.

Mělo mi být hned jasné, že něco provedl, podle toho výrazu.

"Copak se děje Sugo?" odpověděl mi.

"Tys mi ukradl mobil a napsal Daichimu!" obvinil jsem ho a začal plánovat pomstu.

"Jo. Nejsi rád, že jsem ti domluvil schůzku s tvým budoucím manželem?" zeptal se Oikawa.

"Já tě hodím z okna." vyhrožoval jsem mu trochu rudý.

"Nehodíš!" odpověděl vesele Oikawa a dodal "A na tu schůzku půjdeš! Jinak tě nenechám hrát v dalším zápase."

Začal jsem se rozhlížet po nejbližší věci, co bych po něm mohl hodit. Nejbližší věcí byl míč, který se z nějakého důvodu válel v naší šatně. Tak jsem si vzal míč do ruky a za chvíli po Oikawovi letěl míč. Oikawa se mu jen vyhnul, protože už měl s míčem letícím na něj nějaké zkušenosti. Pak jsem si povzdechl a snažil se uklidnit. Což se mi po chvíli naštěstí povedlo.

"Dobře. Na tu schůzku půjdu. Ale jestli to zjistí rodiče, svedu to na tebe, stejně by to byla tvoje vina!" řekl jsem mu.

Oikawa se jen nadšeně usmíval. Měl jsem takový pocit, že se rozhodl dát mě s Daichim dohromady. Po tomhle budu potřebovat odpočinkový den bez Oikawy.

"Dlužíš mi za ten mobil oběd." poznamenal jsem.

"Klidně. Když na tu schůzku půjdeš." odpověděl.

"S tím už jsem souhlasil." řekl jsem.

Začínal jsem se na tu schůzku hodně těšit. S Daichim se mi hodně dobře povídalo a zajímalo mě, jaký bude naživo. To jsem ovšem Oikawovi neřekl. I když to nejspíš stejně věděl, protože jakožto můj nejlepší kamarád mi občas dokázal skoro číst myšlenky. Což bylo občas trochu otravné, třeba jako v tomto případě.