Sad Song

9.

Suga

Ležel jsem v posteli a chystal jsem se napít čaje, když mi zapípal mobil, že mi přišlo nové oznámení.

Když jsem se podíval na obrazovku, zjistil jsem, že je to zpráva od neznámého čísla.

Ahoj, jmenuji se Daichi a jsem kapitán Karasuna. Oikawa říkal, že jsi se se mnou chtěl setkat. Bylo tam napsáno.

Ahoj. Jmenuji se Sugawara Koushi a jsem náhradní nahrávač Seijoh. To s tím setkáním si Oikawa vymyslel, jen jsem se hodně těšil na zápas s Karasunem a zajímalo mě, jak se budou členi Karasuna i jejich kapitán chovat. Teď mě bolí v krku a kašlu, tak jsem bohužel nemohl na dnešní zápas. Jak se máš? napsal jsem mu po delší úvaze.

Byl jsem hodně nervózní, co odpoví, na rozdíl od toho, když jsem psal ostatním lidem, co znám.

Mám se docela dobře, to s tím Oikawou mě mrzí. Strká takhle nos do všeho? odepsal mi téměř okamžitě.

Jo, strká. Naštěstí mu v tom občas zabrání Iwaizumi, když mu třeba hodí míč na hlavu. Jací jsou tvoji spoluhráči? napsal jsem mu.

Moji spoluhráči jsou každý pes jiná ves. S některými se dá i normálně povídat, ale pak přijde na Kageyamu a Hinatu a už je oheň na střeše. odpověděl.

To musíš mít těžké. U nás se většinou jeden druhák jménem Kyotani snaží porazit Iwaizumiho v různých sportech, což zatím nikdo nedokázal (ani Kyotani), takže poslouchá jen Iwaizumiho. napsal jsem.

To je Iwaizumi dobrý v tolika sportech? zeptal se.

Jo je. Většinou soutěží v běhání nebo páce. odpověděl jsem mu.

U nás v běhání většinou soutěží Kageyama s Hinatou. I když... ti dva spolu soutěží ve všem. Od běhání až po vytírání podlahy. napsal.

Panebože... Nepijí doufám kávu, že ne?

Normálně naštěstí ne, ale jednou jim ji jeden kluk podstrčil a to nedopadlo zrovna dvakrát nejlíp... Tehdy se při svém soutěžení oba málem přizabili a když pak došlo na trénink, jejich společné smeče, nedokázal zastavit ani Nishinoya. odpověděl.

Být tebou, nepustím je ke kávě ani na dva kilometry. Jen se modlím, aby před naším dalším zápasem nepili kávu.

No... Asahi od toho dne kdy se ti dva ke kávě dostali, přísahal, že už je ke kafi nikdy nepustí a když on něco slíbí, vždycky to dodrží, takže není o co se bát.

Pak jsme si ještě chvíli psali, ale potom už jsem musel jít spát.

O pár dní později mě o přestávce oslovil Oikawa.

"Ahojky. Tak co? Už je ti dobře? A jak to dopadlo s tím tvým kapitánem?" zeptal se s potměšilým úsměvem.

Já jsem se zakuckal, protože když na mě promluvil, pil jsem zrovna vodu z lahve, a pak jsem mu celý rudý řekl "Ahoj. Jo, už je mi dobře. A už jsem ti říkal, že Daichi není můj kapitán!"

Oikawa mojí odpověď ignoroval a ptal se dál "A už jste se setkali? Nebo se teprve setkáte?"

"Ne, nesetkali jsme se a ani se nesetkáme, pokud nebudeme hrát nějaký zápas. Proč jsi mu vůbec říkal, že se s ním chci setkat?" odpověděl jsem mu.

"Jako tvůj nejlepší kamarád ti musím říct, že teď jsi zalhal. Chceš se s ním setkat. Tak co ti brání v tom s ním třeba zajít na kafe?"

Svatý Asahi, pomyslel jsem si. (Jestli se ptáte, proč říkám zrovna Svatý Asahi a ne Panebože, je to kvůli tomu, že jsem to odkoukal od Daichiho, když jsem si s ním psal.)

"Třeba to, že jsem ho jen viděl a nikdy jsem ho nepotkal?" odpověděl jsem mu.

Oikawa se na mě ublíženě podíval.

"Proč mi lžeš?"

"Tak dobře. Když už chceš slyšet pravdu, tak já ti to řeknu. Rodiče nechtějí, abych se s ním setkal, protože jsem ho viděl jen jednou na videu a jinak ho vůbec neznám!" vykřikl jsem, protože mi už došla trpělivost.

"Aha. Tak tohle za tím vězí." zamumlal si pro sebe Oikawa a zvláštně se mu zablesklo v očích.

Upřímně se začínám bát, co ho napadlo.