Be my Omega✔️

82.

Harry ⬆
***

Ráno jsem se vzbudil jako první kolem páté hodiny. Ano, moc jsem toho nenaspal. Chvíli jsem ještě pozoroval svou spící Omegu a pak se s povzdechem dostal z postele. Oblékl jsem si nějaké oblečení, udělal ze sebe člověka a následně jsem dal pusu na čelo oboum spícím bytůstkám, které jsem se právě chystal opustit. ,,Tak za týden..." Hlesl jsem tiše a pak jsem vypadl z ložnice. Od Harryho jsem měl nakázáno, že s sebou nesmím nic mít a nikdo o mém odchodu nesmí vědět. Nechtěl jsem ho naštvat, takže jsem raději neriskoval. S debilní náladou a špatným pocitem jsem vyšel z domu a rozešel se osvětlenou ulicí. Nic jsem nevnímal, jen jsem se utápěl ve svých myšlenkách. ,,Jdeš docela brzo." Ozval se ten nechutný hlas a mě automaticky naskočila husina. ,,Vadí ti to snad ?" Zabručel jsem a strčil si ruce do kapes. On se mírně zamračil a tím mi pokazil snahu o to, neprojevovat žádný náznak strachu. ,,Dohoda zní, že to teď bude stejně jako dřív. Pokud vím, porušil jsi právě hned několik pravidel. Chceš je snad zopakovat ?" Zeptal se a já hlasitě polkl. ,,Ne... Pane." Hlesl jsem a on jen pozvedl obočí. Nejistě jsem se ohlédl a následně si klekl na kolena a sklopil hlavu. ,,Omlouvám se pane." Řekl jsem a snažil se ignorovat ten potupný pocit, který mě válcoval.

V pokoji se nad raném ozval pláč, ale já byl tak unavený, že jsem doufal v to, že se zvedne má Alfa. To jsem se ale spletl. Se zabručením jsem se vysoukal s postele a ještě v polospánku si vzal malou do náruče. ,,Ale... Kdo nám to tu potřebuje přebalit, hm ?" Řekl jsem s úsměvem a víc si na sebe malou natiskl. Opravdu se dokázala rychle uklidnit, a i když jí zůstalo v očích pár slziček, už byla v klidu. Došel jsem s ní do naší koupelny a položil jí na přebalovací pult. Přišlo mi trochu divný, že tohle všechno mého černovláska neprobudilo, ale dával jsem to za vinu únavě. Kdybych si všiml, že v té posteli neleží, možná bych mohl ještě něco udělat, ale já byl nevšímavé hovado.

Jakmile se Harry dostatečně spokojil s mou omluvou, donutil mě sednout si do jeho limuzíny. ,,Jsi si jistý, že chceš tohle podniknout jen kvůli obyčejné Omeze ?" ,,Není obyčejný." Řekl jsem tiše a jen silou vůle se držel na uzdě. On se jen uchechtl, pokynul řidiči, aby vyrazil a já jen koutkem oka sledoval, jak mi mizí všechno před očima. Věděl jsem, že je tohle jenom na týden, ale budu pak potřebovat čas pro sebe, protože se po tomhle nebudu moct Akirovy podívat do očí. Už teď jsem se cítil provinile. Tenhle čtyřicátník co vypadá na dvacet se sice nezdá, ale člověk z jeho přítomnosti nevyvázne jen tak...

***
Lidiiii, vy fakt neumíte napsat hej 😂 teď jsem si řekla, že bych mohla zase něco napsat a koukám, že se mi dnešní kapitola nevydala 😭😂 No, nikdo se neozval, takže to vychází až teď 😅

Jen tak předem vás upozorňuji, že tenhle pátek odjíždím do Prahy na jednu třídenní akci, takže z pátku do neděle nehodu vydávat (možná ještě ten pátek, uvidím)  Jen chci, aby jste to věděli.