79.

872 88 3
                                    

Bych mohla taky ty dnešní kapitoly vydat že ? 😅
***

,,...Dalo by se říct, že je to génius... Ale má i své stinné stránky, kvůli kterým k tomu návrhu nechci vůbec připustit..." Řekl Masaru a na chvíli se odmlčel. Moc se mi to všechno nelíbilo. V mé hlavě se odehrávalo hned několik děsivých scénářů o tom, co by ten člověk mohl být zač. Nějaký feťák ? Vyvrhel ? Úchyl, nebo třeba vrah ? Je toho tolik... ,,Harry je hlavou černého trhu v tomhle městě. Pašuje drogy, zbraně, zvířata, ale i lidi. Jestli chce někdo sehnat nelegálně třeba  Omegu, jde za ním. Vždycky věděl jak vydělat a zároveň mu nevadilo ušpinit si ruce." Dořekl tiše a já se na něj vystrašeně podíval. ,,Ty bys snad věřil člověku jako je on ?!" Vyjekl jsem a on si povzdechl. ,,I když je to pěkný hajzl, má přehled naprosto o všem. Vsadil bych všechno o to, že právě teď ví o tom, že ho tady probíráme. Dokáže zjistit opravdu všechno a jeho pozemky jsou střežené lépe, než kdejaká banka, nebo věznice. V tomhle neznám dokonalejšího člověka." Celý jsem se zachvěl. Kdyby mi neřekl tu první část, tak bych možná i souhlasil, ale takhle ...

Viděl jsem na něm tu nejistotu a upřímně jsem se mu nedivil. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a věnoval mu pusu na tvář. ,,Dám ti čas na rozmyšlenou, ale budeme to muset řešit. Začínám mít strach i ve svém domě. Od chvíle, co jsi skončil v nemocnici mám pocit, že jsem paranoidní." Uchechtl jsem se, ale jeho reakce mě zarazila. ,,Aki ? Děje se něco ?" Má Omega chvíli koukala do prázdna a pak mi věnoval prázdný pohled. ,,Asi jsem ho viděl." ,,Koho ? Harryho ?" Zeptal jsem se nechápavě, ale on zavrtěl hlavou. ,,Ne... Toho... Co mě sleduje. Byl v nemocnici." Zahuhlal a začal si žmoulat ocas. Krev v žilách se mi zastavila a já se na něj vyjeveně podíval. ,,V nemocnici ? Děláš si srandu ?! Jak to víš ? A proč jsi mi to neřekl ?!" On si vyklepaně povzdechl. ,,J-Já nevím... Zapomněl jsem na to. Byl u mě v den, kdy se narodila Saki. N-Něco mi dal, ale už si to nepamatuju přesně..." Řekl tiše a celý se otřásl. Mám pocit, že mi tu něco uniká.

Úplně jsem na toho muže zapomněl. Nebyl až tak starý, podle hlasu bych řekl, že byl starý asi jako já. ,,Říkali, že to vypadalo na otravu... Snažil se tě zabít. Ts..." Zavrčel a pak se naštvaně rozešel pryč. ,,Masaru..." ,,Nikam nechoď. Bez mého vědomí neopustíš tenhle pokoj." Zavrčel a podíval se na mě pohledem jako snad nikdy. Bál jsem se ho. ,,Mas-" Ani jsem to nestihl doříct a ozvalo se třísknutí dveří. Chtěl jsem se rozběhnout za ním, ale kromě zvuku zamykání dveří se ozval dětský pláč, jelikož se tou ránou probudila Saki. Připadal jsem si divně. Chápu že měl strach, ale takhle jsem svojí Alfu neznal. Ten pohled nebyl Masarův, ale úplně jiného člověka. ,,Šššš... Všechno je v pořádku..." Pošeptal jsem naší malé holčičce a začal se s ní kolébat. Měl jsem o Masara starost. Bál jsem se, že udělá nějakou volovinu ...

Be my Omega✔️Where stories live. Discover now