Be my Omega✔️

18.

Celý den jsem se válel v posteli až na chvíli, kdy jsem si zalezl do teplé vany, abych se sebe smyl všechno, co mi připomínalo Masara. Celestia mi říkala že mě sice okoupala, což mi mimochodem přišlo strašně trapný, ale prostě jsem to musel udělat. Alespoň pro takový ten dobrý pocit. Momentálně bylo něco kolem půlnoci a já nemohl usnout. Tím, že jsem se válel celý den, jsem měl moc energie a nevěděl co dělat. Jelikož mi zase došla voda a já už nechtěl otravovat Betu u dveří, řekl jsem si, že si do té kuchyně zajdu sám. Je nemožné na něj narazit, když je teď hluboká noc... Ne ?
Hodil jsem na sebe teploučký huňatý župan a vklouzl do bílých bačkor, které mi sem dotáhla Cel. Pak jsem došel ke dveřím, které jsem následně otevřel. Beta na hlídce vytuhla. V chodbě bylo jen slabé osvětlení a až na tiché pochrupkávání mého strážce, bylo všude naprosté ticho. Nenápadně jsem se protáhl dlouhou chodbou a v hlavní hale jsem pohledem zabruslil k chodbě, kde se nachází pokoj jisté Alfy. Celý jsem se nad tou vzpomínkou otřásl a zaplul jsem do prostorné kuchyně. Byla tady naprostá tma, ale jak jsem následně zjistil, rozsvítit byla chyba.

Z mé noční můry mě vytáhl prudký naval světla. Mým očím chvíli trvalo, než si na to ostré světlo zvyklo, nehledě na tu kocovinu kterou jsem pociťoval. Okamžitě jsem chtěl seřvat toho, kdo mi sem i přes můj zákaz lezl, ale jakmile jsem spatřil ustrašeného hybrida, udělal se mi knedlík v krku. ,,L-Lištičko..." Hlesl jsem a do očí se mi dostaly slzy. Okamžitě jsem se chtěl dostat na nohy, ale jeho reakce mi v tom zabránila.

,,N-Ne ! Zůstaň tam !" Vyjekl jsem vystrašeně a on se opravdu zastavil. Byl očividně pod vlivem alkoholu, takže bych měl šanci utéct, ale potřebuju svou jistotu. Celý vyklepaný jsem rychle projel Masara pohledem. Vypadal strašně. Pobledlý obličej měl zarostlý mírným strništěm. Černé kruhy pod opuchlýma očima ještě víc podtrhávaly černé mastné vlasy, které mu do nich padaly. Nehledě na to, že smrděl od potu a alkoholu.  ,,A-Akiro ... Já se strašně, STRAŠNĚ moc omlouvam. C-Chápu že omluva to n-nespraví, ale t-to jsem nebyl já..." Koktal mezi vzlyky a vypadal opravdu zničeně, pomalu i víc než já.

,,S-Slibuju že se tohle už nikdy nestane ! P-Přísahám na svůj vlastní život, že už ti neublížím." Hlesl jsem a následně jsem si setřel slzy. Opravdu mě ničilo vidět ho takhle vystrašeného kvůli mé osobě. ,,Lištičko prosím, jen mi věř že-" ,,V tomhle ti věřím..." Hlesl tiše a mě se maličko ulevilo, i když jsem věděly že to nebude vše co chce říct. ,,...Ale i tak to omluva nezmění. Ano, mám z tebe strach. N-Nemyslel jsem si že budeš jako ostatní, ale furt jsi Alfa, takže to chápu. J-Já... Tě teď prostě chvíli nechci vidět. Potřebuji si uspořádat myšlenky." Hlesl tiše a on sám si setřel slzy. Omluvně se na mě podíval a se staženým ocasem prošel kolem mě. Rychle si natočil sklenici vody a pak bez jediného pohledu utekl. Chápal jsem ho, ale z nějakého důvodu mi to lámalo srdce. Vytočeně jsem třísknul do stolu a tím jsem na zem shodil prázdnou skleničku od alkoholu. Byl jsem naštvaný sám na sebe a nevěděl co dělat dál.