Be my Omega✔️

26.

Probudil jsem se s Akirou v náručí. Byl jsem si jistý, že jsme usínali každý na své straně postele, ale tohle mi nevadilo. Chvíli jsem jen tak ležel a hladil mu zrzavé vlasy, dokud jsem se nerozhodl opustit svou postel a jít něco dělat. Přemýšlel jsem o tom včerejšku, jeho zdravotní stav opravdu není  dobrý a já mám strach, aby se to ještě víc nezhoršilo. Jakmile jsem vylezl z koupelny, už i převlečený, zahlédl jsem Akiru sedět na posteli a držet se za břicho, měl křečovitý výraz v obličeji a slzy v očích. Rychle jsem k němu přiskočil a obejmul ho. Prsty jsem ho jemně hladil po tváři a nechal ho, aby se ke mě tisknul. ,,Bolí to..." Fňuknul a já ho starostlivě pohladil po břiše. ,,Vezmu tě k doktorovi, tohle opravdu není normální." ,,N-Nechci ti přidělávat starosti. Tohle je ... Normální. Za chvíli to přestane." Zahuhlal a já se zamračil. ,,Lištičko, když to bolí, je něco špatně. Bude to rychlá kontrola. Vím že doktory nemáš rád, ale pomůže ti to."

Nechtělo se mi tam, ale dneska ty křeče byly ještě horší než normálně, takže jsem nakonec kývl. Masaru mě podebral a vzal si mě do náruče. I když jsem se dneska vyspal lépe než za poslední týden, připadal jsem si hrozně. Usnul jsem ve chvíli, kdy jsem ho slyšel pokřikovat po nějaké Betě, aby připravila auto.

Poslal jsem řidiče pro auto, nějakým způsobem jsem se obul a přes zrzka jsem hodil svojí bundu. Jelikož byl droboučký, zakrylo ho to v podstatě celého. Spokojeně mi chrupkal v náručí a ouška měl sklopená. Ještě jsem oznámil jedné Betě kam jedeme, ale to už jsem i s Akirou nasedal do limuzíny a řidič vyjel k nemocnici. Těch patnáct minut bylo doslova nekonečných, neustále jsem podupával nohou a propaloval každého, kdo naši cestu prodloužil třeba jen o vteřinu. Jakmile jsme tam dojeli, tak jsem doslova vyskočil z auta a ihned jsem se chytil nějakého doktora. Sotva jsem se zmínil o jeho stavu, začal něco říkat do vysílačky a během chvíle kolem nás běhali různí doktoři a sestřičky. ,,Já nemám zaměření na tyto případy, ale náš doktor je opravdu velice šikovný. Určitě vaší Omeze (*fakt doufám, že se to skloňuje takhle 🙂) pomůže." Řekl ten doktor, kterého jsem si původně odchytil a já si nervózně prohrábl vlasy. ,,Asi nevíte co s ním může být, že ?" Chlápek se zamyslel a následně si povzdychl. ,,No, to je těžké říct. Jestli jste opravdu tu Omegu označil a pak jste spolu tak dlouho nebyli, mohlo to mít nějaké negativní reakce na to malé, ale pokud je ten klučina dost zdraví a silný, mělo by být všechno v pořádku.

▶
Čekal jsem před sálem asi čtyři hodiny. Nervy jsem měl na pochodu a to nemluvím o tom, že ten chlápek říkal, že by to měla být rychlá akce. Tohle nebylo rychlý. Z ničeho nic se dveře otevřely a z nich vyšel takový vychrtlý Alfa, který si zrovna otíral brýle. Následně si sundaval zakrvácený plášť, který podával blonďaté Betě vycházející hned za ním. ,,Vy jste Masaru Kaneko ?" ,,Ano !" Vyhrkl jsem a rychle jsem se postavil. ,,Jak je na tom ? Je v pořádku ? A co to malé ?" Potřeboval jsem odpovědi. ,,Pane, vaše Omega bude v pořádku. Chlapec vnitřně krvácel, což nedělalo dobrotu. Bohužel vaše nepřítomnost a zároveň nedostatek stravy vašeho partnera zapříčinila to, že dítě zemřelo." Srdce se mi zastavilo a i když jsem byl rád, že je Akira v pořádku, tak mě to trápilo. ,,P-Potratil ?" ,,Ano, je mi to líto. Plod byl mrtvý již několik dní, nešlo už nich udělat."