33.

1.8K 134 1
                                    

Myslel jsem že už spí, ale i tak jsem ho dál hladil a pozoroval praskání ohně v krbu. Pohled mi pak spadl na jeho chundelatý ocásek a začal jsem přemýšlet nad tím, jestli má stejně hrubou srst jako já, nebo jí má tak jemnou, jak vypadá. Opatrně jsem mu po něm přejel a posmál se. Je fakt jak lištička. Když mi s ocáskem ucukl, zkontroloval jsem si jestli spí a po svém utvrzení, jsem po něm zase chňapnul. On ale v tu chvíli celý nadskočil a vydal ze sebe přidušené heknutí, po kterém najednou celý zrudl ... Tedy, nebyl jediný. ,,T-Tam ne." Zamumlal mi do mikiny a já mu vtiskl omluvnou pusu do vlasů. Proč musel být takhle roztomilý ! Asi z něj jednou dostanu infarkt. Z mého přemýšlení mě dostalo jisté odkašlání. Oba jsme zvedli pohled k vysoké blonďaté ženě, mé matce. ,,Zdravím." Řekl poměrně mile Akira a ona se pousmála. To mě překvapilo nejvíc. ,,Matko... Co ty tady ?" ,,Jen vás jdu zkontrolovat. Celestie teď dost vyváděla, tak mi došlo že je něco špatně." Řekla a projela nás pohledem. ,,Kdy jste se dali vy dva dohromady ?"

Trochu mě překvapilo že se na to zeptala, ale neměl jsem jí to za zlé. O tom krku věděla, ale to, že jsme spolu jsem jí v nemocnici neřekl. ,,Pár dní." Hlesl jsem a černovlásek kývl. ,,Dobrá... Akiro, když už vás tady mám oba, chtěla bych ti předat tohle." Řekla a hodila po mě malou krabičku, ve které to zachrastilo. ,,Jsou to léky na zmírnění hormonů při heatu, podle všeho to s tebou i Masarem dost zamávalo a já bych byla nerada, kdyby se opakovalo to, co posledně." Řekla a já celý nesvůj poděkoval. Nemám rád tohle téma, kord když to mám řešit s Alfou, jako je jeho matka. ,,Kdyby to nezabíralo, víš kde mě najdeš. Bude to měsíc co jsi byl naposledy v heatu, tak začni ty prášky brát už dneska. Bere se jeden za den."

Pro mě byla tahle konverzace naprosto normální, ale Akira se očividně necítil dobře a máma nevypadala na to, že by jen tak odešla. ,,Matko, dohlédu na to, aby si je vzal. Ale teď už půjdeme. Bude nejlepší když si převáže to břicho a půjde odpočívat." Akira se na mě uraženě podíval, ale ona to asi pochopila. ,,Dobrá tedy. Tak se uvidíme zítra na snídani než pojedeš Masaru. Mějte se." Řekla a následně zmizela v chodbě. Zrzeček se na mě překvapeně podíval. ,,Ty někam pojedeš ?" Zeptal se ublíženě a já si povzdychl. ,,Jo, budu muset jet do školy, kvůli nějakým testům. Je to otrava..." Prohodil jsem a on chápavě zabručel, i tak měl ale sklopené uši a vypadal smutně. ,,Hele, to přežiješ. Večer bych měl být zase doma. Co se jít teď trochu projít, abys přišel na jiné myšlenky, hm ?" Navrhl jsem a jemu se zajiskřilo v očích. ,,Můžeme ?" ,,Jistě." Zaculil jsem se a on mi seskočil z klína. ,,Tak ale už pojď !" Řekl vesele a za ruku mě začal táhnout ven z obýváku. ,,Už letím, však není kam spěchat."

Be my Omega✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat