48.

1.4K 111 7
                                    

Cel mi ten včerejšek dala pěkně sežrat. Musel jsem jí ukecat, že ho o ruku požádám co nejdřív. Jakmile jsme si sedli a já se nějak z téhle situace vykroutil, donesla nám jedna Beta jídlo. Já na sladké pečivo moc nejsem, takže jsem dostal talíř obložený šunkou a sýry s nějakým pečivem. Aki zase dostal nějaké ty šatečky a podobné sladké blbosti, na kterých poslední dobou ujíždí. Jakmile se ale zakousl, všiml jsem si jeho pohledu a než jsem stačil cokoliv udělat, tak vystřelil pryč. Na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem se za ním. Našel jsem ho na záchodech vedle jídelny, sklánějícího se nad mísou. ,,Zlato, jsem tady..." Zašeptal jsem mu do ouška hned, jak jsem si klekl vedle něj a pohladil ho po zádech. Akira měl drobné slzy v očích a měl naježený ocásek, nehledě na pobledlou kůži a trhaný dech. Jemně jsem mu odhrnul vlasy z ulepeného čela a starostlivě mu vtiskl pusu na tvář. ,,Bylo to jídlo špatný, nebo se stalo něco jiného ?"

Furt jsem měl žaludek jak na vodě, ale chuť zvracet mě naštěstí přešla. ,,Nevím, asi mi to jen nesedlo..." Zamumlal jsem a setřel jsem si slzy. Masaru si mě vtáhl do objetí tak, abych si nemačkal břicho a natáhl se pro vlhčené ubrousky, kterými jsem si následně utřel pusu. ,,Už je ti lépe ?" Zeptal se a já mu věnoval nejistý pohled. ,,Já nevím, furt je mi špatně..." ,,Možná by jsme měli zajet do nemocnice." Řekl a já zavrtěl hlavou. ,,Zapomeň. Minule jsem měl jen pitomou rýmu a ty už jsi mě tam tahal. Tohle je jen nevolnost, asi je to ještě kvůli tomu včerejšímu alkoholu. Budu v pohodě." Masaru nevypadal zrovna přesvědčeně, ale nakonec s povzdychnutím kývl. ,,Ale i tak si půjdeš lehnout a já k tobě pošlu doktora co je tu pro naše Omegy." S tím už jsem souhlasil, protože by to jinak moje Alfa asi nerozdýchala. Když jsem si byl jistý, že můj žaludek zůstane na svém místě, tak mě Masaru v náruči donesl do naší ložnice, kde mě položil do postele. Věnoval mi rychlou pusu a pak zdrhnul za doktorem. Už jsem se cítil o dost lépe, Masaru všechno až moc hrotí.

Jelikož máme harémové Omegy, musíme mít i neustále doktora po ruce. Rovnou jsem vešel k němu do kanceláře a on s překvapením pozdravil. Byl to otcův starý přítel. Padesátidvou létá Alfa s hustým obočím obešla svůj stůl a postavila se před jednu z knihoven. ,,Copak tě sem přivádí ? Dlouho ses tu neukázal." ,,No, Akirovi se dneska při snídani udělalo špatně a on odmítá jít do nemocnice. Nemohl by ses na něj prosím podívat ?" Zeptal jsem se se štěněcíma očima a on se pousmál. ,,Žádný problém. Ale je dost možné, že je to kvůli včerejšímu alkoholu. Na Omegy to působí jinak než na nás." I kdyby to tak bylo, musel jsem mít jistotu. Doktor si vzal potřebné věci a následně se se mnou vydal k naší ložnici. Jakmile jsme vešli a on se ho zeptal na pár otázek, tak mě vyhodil z pokoje. Prý že ho rozptyluju... Kecnul jsem si vedle dveří a čekal, až mě pustí ke své Lištičce, měl jsem celkem nervy na pochodu. Však jsem jen koukal, nic jsem nedělal....

***
Čauky, jak jsem psala před pár dny, tak dneska nastupuji do práce. Fakt nejsem zrovna ranní ptáče a vstávat v půl páté ráno mě ničí, takže když kapitoly nevyjdou hned ráno, ale až odpoledne, předem se omlouvám 😅

Be my Omega✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat