The day i met you

The day we met again: 32. Planetárium

Seděli jsme v sálu, kde to vypadlo jak v kině, akorát se promítalo jak před námi, tak i nad námi. Zaujatě jsem hleděla na sluneční soustavu a poslouchala paní, která povídala o určitých planetách.

„Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu. Planeta má silné magnetické pole, přibližně 14x silnější než pozemské. Jupiter je nejrychleji se otáčející planetou ve sluneční soustavě, jednu rotaci kolem své osy zvládne do 10 hodin. Kolem planety obíhá 63 pojmenovaných měsíců. Čtyři největší měsíce se nazývají galileovské: Io, Europa, Ganymed, Callisto,"
Mluvila dál a dál.

V příběhu poslouchání výkladu ženy jsem na ruce ucítila dotyk. Sklopila jsme pohled ke svým rukám a všimla si Dominikových prstů hrající se s prstýnek od něj. Mám stále oba dva, na těch stejných prstech. Hrál si s prstýnkem, na kterém byla vyřízlá hvězda z Dominikého prstýnku. Váhavě jsem zvedla hlavu k jeho očím. Z jeho pohledu mě zamrazilo. Neusmíval se, nebyl naštvaný ani smutný. Nic. Neměl ve tváři, v očích žádnou emoci. Byl prostě uzavřená kniha, z které jste nemohli číst. Ten jeho pohled se mi vryl do paměti. Přišlo mi jakoby mi viděl až do duše. Přivřela jsem oči a zatřepala hlavou. Pohled jsem opět upoutala na ženu před námi.

„Dnešek jsem si vážně užila," upřímně jsem se usmála na Dominika, jež mě zrovna doprovázel domů. „To jsem rád," pousmál se.

Váhavě se přiblížil, načež jsem zatajila dech. Políbil mě na čelo, zároveň pohladil po vlasech. Slastně jsem přivřela oči. Jeho rty. Jeho horké rty na mé kůži po takové době. Šíleně mi chyběl, i když jsem si donedávna myslela, že už to je za mnou. Nevědomky jsem obmotala ruky kolem jeho pasu, čímž jsem mu neumožnila od mě ustoupit. Byl překvapen, i já byla překvapena sama sebou. Moje tělo prostě reagovalo samo. Opatrně jsem k němu vzhlédla. Jeho až nepřirozeně světle modré oči se v šeru krásně vynikaly. Ruky z jeho pasu jsem oddělala, ale přemístila na jeho krk. Objala jsem ho, co nejpevnější. „Taky jsi mi chyběl," šeptla jsem skoro neslyšně, ale já věděla, že mě slyšel, protože mě objal ještě pevněji. Vdechla jsem jeho neodolatelnou vůni složenou u mentolu a cigaretového kouře, jako vždy. Odtáhla jsem se od něj a odešla dovnitř do bytovky, kde se nacházel můj byt, aniž bych se na něj otočila. Vyšla jsem několik pater a zastavila se před dveřmi, které jsem hned odemkla. „Kde jsi byla?" Ozvala se Mia divným tónem. Skočil na mou osobu Diego, který mě radostně vítal. „Ahoj broučku," usmála jsem se na svého dobrmana, jež mi olízl obličej. „Tak kde jsi byla?" Zase ten divnej tón. „Proč?" Nechápala jsem, proč ji to tak zajímá. Podivně se culila, nemohla tomu úsměvu zabránit. „Z okna jsem viděla Dominika," Ježiš. „No a?" Chtěla jsem vypadat, že nevim, kam tím míří. „Byla jsi s jím, že jo?! Nekecej mi, stejnako jsem vás viděla, jak jste se objímali. Vždyť jste si dali málem i pusu!" Křikla nadšeně. „Mio," povzdechla jsem si. „Nechci to teď řešit, jo?" Smutně jsem se na ni pousmála, což mi operovala. Objala jsem si a šla si po dlouhém dni konečně lehnout do postele.

Opět trochu kratší část, ale jaksi teď nemám moc náladu na psaní tohohle příběhu. Budete si muset chvilku počkat, než psací nálada a kreativita bude dostupná :D