The day i met you

The day we met again: 31. Od začátku?

Se sluchátkama na uších kráčím sebejistě po chodbě ke své skříňce, když si všimnu hnědovláska opírajícího se o svou skříň. Byla na něm přilepená holka ze dne, kdy jsme se potkali po dlouhé době, myslím, že se jmenuje Adéla. Můj pohled se střetl s ledově modrýma očima. Holčina vedle něj následovala jeho pohled. Ušklíbla jsem se na ně, i když se mnou cloumala žárlivost. Nechápala jsem proč, vždyť už to je nějaká doba. Bezstarostně jsem prošla kolem nich ke své skříňce opodál, ve které jsem hned začala hledat jednu určitou učebnici. Jakmile jsem ji našla zavřela jsem dvířka třísknutím a leknutím nadskočila, když jsem uviděla modré oči, nezvykle světlé modré oči. Svůj šok jsem rychle zamaskovala a znuděně koukla na Dominika. „Chyběla jsi mi...pořád mi chybíš," jeho šepot, který ke mně dolehl. Překvapeně jsem zamrkala, srdce mi začalo bít o něco rychleji. „Vždyť stojím před tebou," dělala jsem, že nechápu, jak mu mužů chybět. „Chybíš mi jinak," povzdechl si. Musela jsem uhnout před jeho očima, byly až moc...byly na mě až příliš. „Emo, začneme od znovu?" Měl prosící tón hlasu. „Prosím," zakňučel. Vzhlédla jsem k němu. „Úplně od začátku?" Nechápala jsem. „Jsem Dominik," podal mi ruku a nahodil okouzlující úsměv. Zacukaly mi koutky úst. „Ema," přijmula jsem ji. Políbil mi hřbet ruky. „Těší mě," řekl. „Každopádně počkej na mě před školou a běda ti jestli tam nebudeš," výhružně na mě ukázal prstem a odplul do své třídy. Je roztomilej. Počkat, cože? Že mám na něj počkat před školou?

Já na něj počkala. Fakt jo.

Stála jsem opřená o jeho auto, jeho černou naleštěnou Audi. Vyšel z budovy i s Robinem, Tadeášem a Ivem. Všichni byli vysmátí. Všichni mě zaregistrovali, tři sudičky se na mě začali culit. Rozloučil se se třemi sudičkami a došel se svým nádherným úsměvem ke mně. Odemkl auto, oba jsem do něj nasedli. Do nosu mně udeřila mentolová vůně. Pousmála jsem se pro sebe. „Kam jedeme?" Zeptala jsem se ho, když vyjel na hlavní. „Nech se překvapit," letmo se na mě koukl. Povzdechla jsem si a zadívala se z okna. Pozorovala jsem ubíhající cestu po mém boku. „Mužů zapnout rádio?" Zeptala jsem se ho pro jistotu. Odpovědi se mi nedostalo, jen se natáhl a zapl ho sám. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, zapínat to rádio. Zrovna na Evropě 2 hrála určitá písnička od The weekend, která mi hned vykouzlila vzpomínku z paměti.

Líbal mě něžně, ale potřebně. Jemně mě kousl do spodního rtu, po kterém následně přejel jazykem. Pootevřela jsem ústa, vplul svým jazykem k mému. Začal ten můj dráždit. Jedna má ruka hnětla jeho vlasy mezi prsty, druhá putovala po jeho vypracované hrudi. Odtáhl se od mě a zakoukal se do mých černých očí plného chtíče. Jeho i moje kůže byla horká a roztoužená. Potřebovali jsme dotyky toho druhého. Potřebovala jsem jeho rty. Potřebovala jsem ho. „Chci tě," šeptla jsem. Jestli jsem mu v tomhle věřila? Věřila. Modré oči mi těkaly po obličeji. Chtěly zjistit, jestli to myslím vážně a já myslela. Začal mě opět líbat. Za stehna si mě vyhoupl na sebe. Automaticky jsem si obmotala nohy, kolem jeho boků. Ruky též, ale okolo jeho krku. „Bereš prášky?" Odtáhl se od mě. Kývla jsem na souhlas. Začal mě líbat, ale po chvilce se zas odtáhl. „Jsi si jistá?" Kývla jsem na souhlas. Ucítila jsem jeho mužství mezi svýma nohama, pomaličku do mě vjel, zatímco jsem se trhavě nadechla. Z očí se mi vydralo pár malinkých slz, což nemohl vidět, protože jsme byli celí mokří. Ostrá bolest pomalu ustupovala. „Dobrý?" Starostlivě se mi koukl do očí. Zmohla jsem se jen na souhlasné kývnutí. Políbila jsem ho na rty, čímž mu dovolila pokračovat. „Kdyby něco, zastav mě," šeptl. Začal pomaličku přirážet. Ostrá a hlavně nepříjemná bolest nahradila bolest příjemná. Bylo to něžné, on ke mně byl něžný a opatrný. Čím víc přidával na tempu, tím víc vzdechů se mi dralo z hrdla. Už jsem to nemohla vydržet a začala vzdychat. Za boky si mě přirážel k sobě a já mu vycházela naproti svou pánví. Když jsem uslyšela i jeho vzdechy, naskočila mi husí kůže. Bylo to pro mé uši jako rajská hudba. Celé mé tělo se stahovalo, až jsem vykřikla do Dominikových úst, protože mě zrovna v tu chvíli políbil. On přesně věděl kdy. Kdyby mě nedržel, třískla bych sebou o kachličky. Párkrát do mě ještě přirazil než se do mě udělal.

Dominik vedle mě se pousmál, jakoby na to taky myslel. Složila jsem si hlavu do dlaní, čemuž se skoro neslyšně uchechtl. Jenže já to slyšela. Probodla jsem ho pohledem, nepomohlo to. Culil se jak sluníčko. Hodlala jsem ignorovat jak písničku, tak i Dominika. Zanedlouho jsme dojeli před planetário? Už ta budova mi připomněla mnoho vzpomínek. Rozmrkala jsem slzy, jež mi připomněly pozorování hvězd s Dominikem.

„Tohle jsou Ryby," Dominik ukázal na podzimní noční oblohu plnou hvězd, když jsme leželi na trávě. „Kde?" Přesunula jsem se víc k němu, abych viděla, kam směřuje jeho ukazováček. „Tady," ozval se a ukázal na jednotlivé hvězdy, které tvořily souhvězdí Ryby. „Už to vidíš?" Zeptal se. „Jo," hlesla jsem. Byla to nádhera. Pod tímhle chodíme a ani o tom nevíme. Noční obloha je neskutečně krásná. „Koukej, tady je souhvězdí Pegas," opět ukázal na jednotlivé hvězdy, které tvořily právě tohle souhvězdí.

„Nepůjdeme se koukat na hvězdy?" Otázala jsem se, když jsem ležela v objetí s Dominikem. „Tak pojď. Ukážu ti vesmír," zašklebil se na mě.

Ruku v ruce jsem šla po noční ulici s Dominikem. Na zádech jsem měla menší batůžek. „Dívej, tohle je souhvězdí Velká medvědice," Dominik mi ukázal na pár hvězd. Široce jsem se usmála, když jsem souhvězdí uviděla. „A tohle je Rys," ukázal na další, které tvořili spíše takovou divnou čáru.

Seděla jsem mu na klíně zabořená v dece. Dal si cigaretu do pusy a hned si ji i zapálil. Potáhl a se slovy: „Najdeš nějaké souhvězdí?" Vydechl kouř. Přitiskla jsem se mi víc na hruď, což uvítal. Očima jsem důkladně pozorovala zimní noční oblohu a složila se najít nějaké souhvězdí, které znám.  „Tady je Rys," ukázala jsem na hvězdy, které tvořili podivnou čáru. „To sis zapamatovala, jo?" Uchechtl se. „Jo, protože je nejlehčí," ušklíbla jsem se na něj. Mezitím co kouřil, jsme našla další. „Velká medvědice," „Šikula," dal mi pusu na líčko. „A kousek od ní je Malý lev," ukázal na oblohu s cigaretou v ruce. Viděla jsem to. Malý lev byl kousek od Velké medvědice i Rysa. Vzala jsem mu z ruky cigaretu a potáhla si.

Vážně se mi chtělo brečet. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila vpřed k budově.

Myslíte, že udělala Ema dobře, když přijmula nabídku od Dominika, aby začali znovu? Myslíte, že kdyby se dali znovu dohromady, už se nespálí? Nehraje jí teď Dominik na city?

No...ještě je toho hodně čeká ;)
Dobré i zlé věcičky

Mimochodem chtěla bych vám strašně moc poděkovat za aktivitu! Dělá mi radost, když vidím, že vás mé příběhy baví ;)

Grcooo