The day i met you

The day we first met: 14. Bouřka

Každý den strávím s Dominikem, až už jsme ve škole, či ne. Mí rodiče zase odjeli na služební cestu. Já se mám postarat o Miu. Naštěstí dovolili, že tady muže spát Dominik. Hodně si ho oblíbili, stejně jako jeho mamka mě. Je krásný vidět, jak si vaši rodiči rozumí s vaším klukem.

„Takže žádný lumpárny, žádný rozbitý věci, žádný sex," kladl nám na srdce můj táta, předtím než odjeli. „Tati! O tom jsme už mluvili," schovala jsem si obličej do dlaní. „Ještě se na vnoučata necítím," zvedl ruky do obrany, všimla jsem si, jak mu cukaly koutky úst. Mamka, která stála za taťkou, se snažila udusit chichotání v sobě. Dominik vedle mě se široce usmíval s rovnátky, svůj dolní ret si zkousl pod zuby, aby se nezačal smát nahlas. „A já ještě rozhodně nechci děti, na to je ještě čas," uklidnila jsem ho, taky se mi chtělo smát. Dominik vedle mě se zatvářil podivně. „Už radši běžte, my to tu zvládneme," vyhnala jsem se je z baráku a koukla se na ty dva, kteří se ale s námi ještě rozloučili.

„Uděláme palačinky?" Roztomile se na mě usmála Mia s jiskřičkami naděje v očích. Kývla jsem. Vydali jsme se do kuchyně, kde si ti dva sedli na barovou židličku k ostrůvku. Tedy Dominik si sedl a Mia se posadila na jeho klín. O něčem si povídali, já je nějak extra nevnímala, protože jsem připravovala ingredience. Jakmile jsem měla těsto, začala jsem ho nalévat na pánvičku. „S čím to chcete?" Otočila jsem se na ně a hned získala pozornost obou dvou. „Nutella!" Vykřikla Mia. Dominik se s úsměvem schodl na její odpovědi. Vytáhla jsme nutellu a začala natírat první palačinku mezitím, co se druhá opékala na pánvičce. Dominik se zvedl a na židličku posadil jen Miu. Přišel ke sporáku a obrátil ji, aby se nepřipekla. „Díky," usmála jsem se na něho. Stoupl si vedle mě, usmál se a kousl si palačinky v mé ruce. Chtěla jsem mu vynadat, že tihle jsem chtěla dát Mii, ale hned mě to přešlo, když jsem uviděla jeho koutek úst od nutelly. Usmála jsem se, dala mu pusu a jazykem mu přejela po rtech tak, že jsem slízla tu nutellu. Ještě jsem mu dala jednu pusu a odtáhla se od něj s úsměvem. Oba jsme se na sebe culili jak idioti. „Vy se máte rádi!" Vypískla nadšeně Mia. Já si myslela, že to ví. Vlastně ona nás ještě neviděla. Před ní se nějak extra nelíbáme, ale já si prostě nemohla pomoc. „Sněz tu palačinku, kecko," dala jsem před ni talířek s druhou palačinkou.

„Do píče, to jsou kokoti," vztekal se Dominik, když jsme sledovali hokej. „Dominiku!" Okřikla jsem ho. „Promiň, ale oni jsou fakt debilové," povzdechl si, a pak se otočil na Miu. „Mio, tyhle slova se neříkají, ano? To můžou jen starší, i když ani oni by neměli," Mia kývla a dál sledovala hokej stejně jako já s Dominikem. Zanedlouho Dominik vyskočil na nohy a zajásal „Jo!" Mia se k němu přidala, i když pochybuju, že věděla, o co se jedná. „Kurva, proč tam nikdo není? Všichni jsou nacpaní na druhé straně a bránu nikdo nehlídá. Čum! Ten idiot toho využil a v klídečku si tam jel a na pohodu jim to nandal přímo do brány," opět se vztekal. Bylo vcelku vtipný, jak to prožíval.

„Tak co teď?" Dala jsem si ruky v bok. „Pohádka!" Vykřikla Mia, Dominik začal s úsměvem kývat. „Fajn," vydechla jsem. Všichni tři jsme se uvelebili na sedačce. Mia vybrala ledové království, tak jsem to tam zapla a začali jsme se koukat. V průběhu pohádky jsem zašla do kuchyně nachystat večeři, kterou jsme pak žvýkali při filmu.

Bylo deset večer, když mě vzbudila bouřka. Nejspíš jsme všichni usli v obýváku. Hromy a blesky udělovaly v plné své síle. Mimochodem nesnáším bouřky, stejně tak i Mia, která momentálně jde k sedačce? „Emi," Zakňučela.
„Copak broučku? Ema, spinká," ozval se chraplavý hlas Dominika. „J-já se bojim," nejspíš už plakala. „Bojíš se bouřek?" Zeptal se. „J-jo," kuňkla. „A co děláš, když se takhle vzbudíš?" „Jdu vzbudit Emu, a pak jdeme udělat kakao," odpověděla sklesle. „Tak pojď prcku, Emu necháme spinkat a my půjdem udělat kakao, co ty na to?" Nejspíš kývla, protože jsme uslyšela kroky, ale jen Dominika.

Z kuchyně jsem uslyšela už jen jejich vzdálené hlasy. „Tohle děláte vždy, když je bouřka?" Zeptal se ji. „Jo," „Takový noční dýchánky, jo?" Uchechtl se. „Přesně tak," ušklíbla jsem se, když jsem potichu došla za nimi do kuchyně. Dominik držel v náruči Miu a společně dělali kakao. Byly ke mně zády. „Vzbudili jsme tě?" Měl obavy. „Ne, to ta bouřka," kývl a podal Mii kakao. „Mia tohle udělá vždy, když je bouřka a bojí se. Přijde pro mě, my spolu jdeme dolů, uděláme si kakao a pustíme pohádku. Nepomáhá to jen ji, ale i mně. Taky se bojim bouřek," objasnila jsem mu. Pochopeně kývl. „Tak jdeme na pohádku, vy posery?" Usmál se. „Jo!" Ozvala se Mia. Opět jsme se usídlili na sedačce. Seděla jsem vedle Dominika a na našich nohách byla uvelebená Mia. V mém klíně měla hlavu a v jeho nohy. Polekaně jsem sebou trhla, když se ozval hlasitý hrom. Dominik mě objal okolo ramen a dal mi pusu do vlasů.

„Ty bys někdy chtěl mít děti?" Zeptala jsem se ho, protože mu to s dětma fakt jde. „Ne," řekl hned. Byla jsem víc než překvapená jeho odpovědí. „Proč ne?" Nechápala jsem. „Nejenže mě děsí, ale představa, že bych to musel furt přebalovat, učit chodit, učit na nočník, učit mluvit, prostě bych ho musel furt učit a to celý život dokud neumřu. Hrozný. Jako s Miou si možná rozumím, ale ona už není zrovna malý děcko. S cizíma si rozumím, ale že bych měl mít svoje? Tak to ani omylem. Navíc by to děcko stálo neskutečný prachy a co kdyby se narodili dvojčata? To bych nezvládl už tuplem. Děsí mě představa, že bych měl být jednou táta," hleděla jsem na něj s otevřenou pusou.